🪷
శ్రీ దుర్గా సప్తశతీ
నిశుంభం నిహతం దృష్ట్వా భ్రాతరం ప్రాణసమ్మితమ్ |
హన్యమానం బలం చైవ శుంభః క్రుద్ధో'బ్రవీద్వచః ||
ఋషి ఇట్లు పలికెను: తన ప్రాణంతో సమానమైన (ప్రానసమ్మితమ్) సోదరుడు నిశుంభుడు (నిశుంభం) హతమవ్వడం, మరియు తన సైన్యం చనిపోవడం చూసి, శుంభుడు అత్యంత కోపంతో ఇట్లు పలికెను (అబ్రవీద్వచః).
బలావలేపదుష్టే త్వం మా దుర్గే గర్వమావహ |
అన్యాసాం బలమాశ్రిత్య యుద్ధ్యసే చాతిమానినీ ||
“ఓ దుర్గా! నీవు నీ బల గర్వంతో దుష్టత్వానికి లోనయ్యావు. నీవు అతిగా గర్వపడకు. నీవు ఇతర శక్తుల (అన్యాసాం బలమాశ్రిత్య) సహాయంతో యుద్ధం చేస్తూ, నీవే గొప్పదానివిగా (అతిమానినీ) భావిస్తున్నావు.”
ఏకైవాహం జగత్యత్ర ద్వితీయా కా మమాపరా |
పశ్యైతా దుష్ట మయ్యేవ విశంత్యో మద్విభూతయః ||
దేవి ఇట్లు పలికెను: “ఓరి దుష్టా! ఈ జగత్తులో నేను ఒక్కదానినే (ఏకైవాహమ్) ఉన్నాను. నాకంటే వేరైన రెండవది (ద్వితీయా కా) ఏమున్నది? ఇవన్నీ నా యొక్క వివిధ విభూతులే. ఇవి తిరిగి నాలోనే ఎలా ప్రవేశిస్తున్నాయో చూడు.”
తతః సమస్తాస్తా దేవ్యో బ్రహ్మాణీప్రముఖా లయమ్ |
తస్యా దేవ్యాస్తనౌ జగ్మురేకైవాసీత్తదాంబికా ||
అప్పుడు బ్రహ్మాణీ ప్రముఖులైన ఆ సప్తమాతృకలందరూ (సమస్తాస్తా దేవ్యో) ఆ దేవి శరీరంలో లీనమైపోయారు (లయమ్ జగ్ముః). అప్పుడు ఆ అంబికా దేవి మరల ఒక్కతెగా (ఏకైవాసీత్) నిలిచెను.
అహం విభూత్యా బహుభిరిహ రూపైర్యదాస్థితా |
తత్సంహృతం మయైకైవ తిష్ఠామ్యాజౌ స్థిరో భవ ||
దేవి ఇట్లు పలికెను: “నేను నా విభూతి చేత ఇక్కడ అనేక రూపాల్లో ఉన్నాను. ఇప్పుడు అవన్నీ నాలో ఉపసంహరించుకున్నాను. ఇప్పుడు ఈ యుద్ధంలో (ఆజౌ) నేను ఒక్కదానినే నిలిచి ఉన్నాను. నీవు స్థిరంగా ఉండు (స్థిరో భవ).” (అనగా ధైర్యంగా నిలబడి యుద్ధం చేయమని భావం).
తతః ప్రవవృతే యుద్ధం దేవ్యాః శుంభస్య చోభయోః |
పశ్యతాం సర్వదేవానామసురాణాం చ దారుణమ్ ||
ఋషి ఇట్లు పలికెను: ఆ తర్వాత దేవతలు మరియు అసురులు చూస్తుండగా, దేవికి మరియు శుంభునికి మధ్య అత్యంత భయంకరమైన (దారుణమ్) యుద్ధం ప్రారంభమైనది (ప్రవవృతే).
శరవర్షైః శితైః శస్త్రైస్తథా చాస్త్రైః సుదారుణైః |
తయోర్యుద్ధమభూద్భూయః సర్వలోకభయంకరమ్ ||
పదునైన బాణ వర్షములతో, శస్త్రములతో, భయంకరమైన అస్త్రములతో వారిద్దరి మధ్య జరిగిన ఆ యుద్ధం సకల లోకములను భయపెట్టేలా (సర్వలోకభయంకరమ్) సాగెను.
దివ్యాన్యస్త్రాణి శతశో ముముచే యాన్యథాంబికా |
బభంజ తాని దైత్యేంద్రస్తత్ప్రతీఘాతకర్తృభిః ||
అంబికా దేవి ప్రయోగించిన వందలాది దివ్యాస్త్రాలను (దివ్యాన్యస్త్రాణి), ఆ దైత్యరాజైన శుంభుడు వాటిని అడ్డుకునే ప్రతిఘాత అస్త్రములతో (తత్ప్రతీఘాతకర్తృభిః) ముక్కలు చేసెను (బభంజ).
ముక్తాని తేన చాస్త్రాణి దివ్యాని పరమేశ్వరీ |
బభంజ లీలయైవోగ్రహుంకారోచ్చారణాదిభిః ||
అలాగే అతను ప్రయోగించిన దివ్యాస్త్రాలను ఆ పరమేశ్వరి (పరమేశ్వరీ) అత్యంత లీలగా (లీలయైవ), భయంకరమైన హుంకారములతో (ఉగ్రహుంకారోచ్చారణాదిభిః) ధ్వంసం చేసినది.
తతః శరశతైర్దేవీమాచ్ఛాదయత సో'సురః |
సాపి తత్కుపితా దేవీ ధనుశ్చిచ్ఛేద చేషుభిః ||
ఆ తర్వాత ఆ అసురుడు వందలాది బాణములతో దేవిని ముంచెత్తెను (ఆచ్ఛాదయత). దానికి కోపించిన దేవి తన బాణములతో అతని విల్లును (ధనుః) ముక్కలు చేసెను (చిచ్ఛేద).
ఛిన్నే ధనుషి దైత్యేంద్రస్తథా శక్తిమథాదదే |
చిచ్ఛేద దేవీ చక్రేణ తామప్యస్య కరే స్థితామ్ ||
విల్లు విరిగిపోగానే, ఆ దైత్యేంద్రుడు ఒక శక్తి (శక్తిమ్) అనే ఆయుధాన్ని చేతబూనెను. అది అతని చేతిలో ఉండగానే (కరే స్థితామ్) దేవి తన చక్రముతో (చక్రేణ) దానిని ఖండించెను.
తతః ఖడ్గముపాదాయ శతచంద్రం చ భానుమత్ |
అభ్యధావత తాం దేవీం దైత్యానామధిపేశ్వరః ||
పిదప ఆ రాక్షసాధిపతి సూర్యుని వలె మెరిసే, వంద చంద్రుల ఆకృతులు గల డాలును (శతచంద్రం) మరియు ఖడ్గమును (ఖడ్గమ్) పట్టుకొని దేవిపైకి దూసుకువచ్చెను (అభ్యధావత).
తస్యాపతత ఏవాశు ఖడ్గం చిచ్ఛేద చండికా |
ధనుర్ముక్తైః శితైర్బాణైశ్చర్మ చార్కకరామలమ్ ||
అతను దగ్గరకు వస్తుండగానే, చండిక తన వింటి నుండి వదిలిన పదునైన బాణములతో అతని ఖడ్గమును (ఖడ్గమ్) మరియు సూర్యకిరణాల వలె స్వచ్ఛమైన అతని డాలును (చర్మ) ముక్కలు చేసెను (చిచ్ఛేద).
[* అశ్వాంశ్చ పాతయామాస రథం సారథినా సహ | *]
హతాశ్వః స తదా దైత్యశ్ఛిన్నధన్వా విసారథిః |
జగ్రాహ ముద్గరం ఘోరమంబికానిధనోద్యతః ||
(గుర్రాలను, సారథితో కూడిన రథాన్ని దేవి కూల్చివేసిన తర్వాత), విల్లు విరిగి, గుర్రాలు చనిపోయి, సారథి లేని ఆ దైత్యుడు అంబికను సంహరించాలనే పట్టుదలతో భయంకరమైన ముద్గరమును (ముద్గరం ఘోరమ్ – గద వంటి ఆయుధం) చేపట్టెను.
చిచ్ఛేదాపతతస్తస్య ముద్గరం నిశితైః శరైః |
తథాపి సో'భ్యధావత్తాం ముష్టిముద్యమ్య వేగవాన్ ||
తనపైకి వస్తున్న ఆ ముద్గరాన్ని కూడా దేవి తన పదునైన బాణములతో ఖండించెను (చిచ్ఛేద). అయినప్పటికీ ఆ రాక్షసుడు ఆగకుండా, తన పిడికిలిని బిగించి (ముష్టిముద్యమ్య) అత్యంత వేగంగా ఆమెపైకి దూసుకువచ్చెను (అభ్యధావత).
స ముష్టిం పాతయామాస హృదయే దైత్యపుంగవః |
దేవ్యాస్తం చాపి సా దేవీ తలేనోరస్యతాడయత్ ||
ఆ దైత్యశ్రేష్ఠుడైన శుంభుడు తన పిడికిలితో (ముష్టిం) దేవి యొక్క హృదయముపై (హృదయే) కొట్టెను. వెంటనే ఆ దేవి కూడా తన అరచేతితో (తలేన) అతని రొమ్ముపై (ఉరసి) గట్టిగా కొట్టినది.
తలప్రహారాభిహతో నిపపాత మహీతలే |
స దైత్యరాజః సహసా పునరేవ తథోత్థితః ||
దేవి అరచేతి దెబ్బకు ఆ దైత్యరాజు ఒక్కసారిగా నేల మీద (మహీతలే) పడిపోయెను. కానీ వెంటనే సహసా (అకస్మాత్తుగా) తిరిగి లేచెను (ఉత్థాతః).
ఉత్పత్య చ ప్రగృహ్యోచ్చైర్దేవీం గగనమాస్థితః |
తత్రాపి సా నిరాధారా యుయుధే తేన చండికా ||
అతడు పైకి ఎగిరి దేవిని పట్టుకొని ఆకాశములోకి (గగనమ్) తీసుకెళ్లెను. అక్కడ ఎటువంటి ఆధారము లేని (నిరాధారా) ఆ ఆకాశంలో చండికా దేవి అతనితో యుద్ధము చేసెను (యుయుధే).
నియుద్ధం ఖే తదా దైత్యశ్చండికా చ పరస్పరమ్ |
చక్రతుః ప్రథమం సిద్ధమునివిస్మయకారకమ్ ||
అప్పుడు ఆకాశంలో (ఖే) దైత్యునికి, చండికకు మధ్య జరిగిన ఆ నియుద్ధం (బాహు యుద్ధం/మల్ల యుద్ధం) మొదట సిద్ధులకు, మునులకు సైతం విస్మయాన్ని (విస్మయకారకమ్) కలిగించినది.
తతో నియుద్ధం సుచిరం కృత్వా తేనాంబికా సహ |
ఉత్పాట్య భ్రామయామాస చిక్షేప ధరణీతలే ||
చాలాసేపు (సుచిరం) అతనితో యుద్ధం చేసిన తర్వాత, అంబికా దేవి అతనిని పైకి లేపి వేగంగా తిప్పి (భ్రామయామాస), భూమి మీదికి విసిరివేసెను (చిక్షేప ధరణీతలే).
స క్షిప్తో ధరణీం ప్రాప్య ముష్టిముద్యమ్య వేగవాన్ |
అభ్యధావత దుష్టాత్మా చండికానిధనేచ్ఛయా ||
నేల మీద పడిన ఆ దుష్టాత్ముడు, చండికను చంపాలనే కోరికతో మరల తన పిడికిలిని బిగించి అత్యంత వేగంగా (వేగవాన్) ఆమెపైకి దూసుకువచ్చెను (అభ్యధావత).
తమాయాంతం తతో దేవీ సర్వదైత్యజనేశ్వరమ్ |
జగత్యాం పాతయామాస భిత్త్వా శూలేన వక్షసి ||
తనపైకి వస్తున్న ఆ సమస్త దైత్య రాజును (శుంభుని) చూసి, దేవి తన శూలముతో (శూలేన) అతని వక్షస్థలాన్ని (వక్షసి) చీల్చి నేలకూల్చెను (జగత్యాం పాతయామాస).
స గతాసుః పపాతోర్వ్యాం దేవీశూలాగ్రవిక్షతః |
చాలయన్ సకలాం పృథ్వీం సాబ్ధిద్వీపాం సపర్వతామ్ ||
దేవి శూలము యొక్క కొన చేత గాయపడిన ఆ శుంభుడు ప్రాణాలు కోల్పోయి (గతాసుః), సముద్రాలు, ద్వీపాలు మరియు పర్వతాలతో కూడిన ఈ సమస్త భూమిని (సకలాం పృథ్వీమ్) వణికిస్తూ నేల మీద పడిపోయెను (పపాత).
తతః ప్రసన్నమఖిలం హతే తస్మిన్ దురాత్మని |
జగత్ స్వాస్థ్యమతీవాప నిర్మలం చాభవన్నభః ||
ఆ దుష్టాత్ముడు హతమవ్వగానే సమస్త జగత్తు (అఖిలం జగత్) ప్రసన్నమైనది. లోకమంతా నెమ్మదిని (స్వాస్థ్యమ్) పొందినది. ఆకాశం నిర్మలమైనది (నిర్మలమ్).
ఉత్పాతమేఘాః సోల్కా యే ప్రాగాసంస్తే శమం యయుః |
సరితో మార్గవాహిన్యస్తథాసంస్తత్ర పాతితే ||
అంతకుముందు భూమిపై కనిపిస్తున్న భయంకరమైన ఉత్పాత మేఘాలు (ఉత్పాతమేఘాః), ఉల్కలు అన్నీ శాంతించినవి (శమం యయుః). నదులు మరల తమ సహజ మార్గంలో (మార్గవాహిన్యః) ప్రవహించసాగాయి.
తతో దేవగణాః సర్వే హర్షనిర్భరమానసాః |
బభూవుర్నిహతే తస్మిన్ గంధర్వా లలితం జగుః ||
శుంభుడు మరణించినందుకు దేవగణాలందరూ అమితమైన సంతోషాన్ని (హర్షనిర్భరమానసాః) పొందిరి. గంధర్వులు మధురంగా గానం చేసిరి (లలితం జగుః).
అవాదయంస్తథైవాన్యే ననృతుశ్చాప్సరోగణాః |
వవుః పుణ్యాస్తథా వాతాః సుప్రభో'భూద్దివాకరః ||
జజ్వలుశ్చాగ్నయః శాంతాః శాంతా దిగ్జనితస్వనాః ||
ఇతరులు వాయిద్యాలను వాయించగా, అప్సరసలు నాట్యం చేసిరి (ననృతుః). పవిత్రమైన గాలి (వాతాః) వీచినది, సూర్యుడు ప్రకాశవంతంగా (సుప్రభః) వెలిగెను. యజ్ఞకుండాలలో అగ్నులు ప్రశాంతంగా ప్రజ్వరిల్లాయి. దిక్కులన్నీ ఆనంద ధ్వనులతో ప్రశాంతంగా (శాంతాః) మారాయి.
ఇతి శ్రీమార్కండేయపురాణే సావర్ణికే మన్వంతరే దేవీమాహాత్మ్యే శుంభవధో నామ దశమో'ధ్యాయః ||
(ఉవాచమంత్రాః – ౪, అర్ధమంత్రాః – ౧, శ్లోకమంత్రాః – ౨౭, ఏవం – ౩౨, ఏవమాదితః – ౫౭౫)
ఏకాదశో'ధ్యాయః (నారాయణీస్తుతి) >>
(నిత్య పారాయణ గ్రంథము)
సంపూర్ణ
🪷
శ్రీ దుర్గా సప్తశతీ
तॆलुगु
स्तोत्रनिधि
श्री दुर्गा सप्तशती
[गमनिक: ई अध्यायं (श्लोकालु मात्रमे) “
श्री दुर्गा स्तोत्रनिधि
” पारायण ग्रंथमुलो कूडा उन्नदि.
|| ॐ ||
निशुंभं निहतं दृष्ट्वा भ्रातरं प्राणसम्मितम् |
हन्यमानं बलं चैव शुंभः क्रुद्धोऽब्रवीद्वचः ||
ऋषि इट्लु पलिकॆनु: तन प्राणंतो समानमैन (प्रानसम्मितम्) सोदरुडु निशुंभुडु (निशुंभं) हतमव्वडं, मरियु तन सैन्यं चनिपोवडं चूसि, शुंभुडु अत्यंत कोपंतो इट्लु पलिकॆनु (अब्रवीद्वचः).
बलावलेपदुष्टे त्वं मा दुर्गे गर्वमावह |
अन्यासां बलमाश्रित्य युद्ध्यसे चातिमानिनी ||
“ओ दुर्गा! नीवु नी बल गर्वंतो दुष्टत्वानिकि लोनय्यावु. नीवु अतिगा गर्वपडकु. नीवु इतर शक्तुल (अन्यासां बलमाश्रित्य) सहायंतो युद्धं चेस्तू, नीवे गॊप्पदानिविगा (अतिमानिनी) भाविस्तुन्नावु.”
एकैवाहं जगत्यत्र द्वितीया का ममापरा |
पश्यैता दुष्ट मय्येव विशंत्यो मद्विभूतयः ||
देवि इट्लु पलिकॆनु: “ओरि दुष्टा! ई जगत्तुलो नेनु ऒक्कदानिने (एकैवाहम्) उन्नानु. नाकंटे वेरैन रॆंडवदि (द्वितीया का) एमुन्नदि? इवन्नी ना यॊक्क विविध विभूतुले. इवि तिरिगि नालोने ऎला प्रवेशिस्तुन्नायो चूडु.”
ततः समस्तास्ता देव्यो ब्रह्माणीप्रमुखा लयम् |
तस्या देव्यास्तनौ जग्मुरेकैवासीत्तदांबिका ||
अप्पुडु ब्रह्माणी प्रमुखुलैन आ सप्तमातृकलंदरू (समस्तास्ता देव्यो) आ देवि शरीरंलो लीनमैपोयारु (लयम् जग्मुः). अप्पुडु आ अंबिका देवि मरल ऒक्कतॆगा (एकैवासीत्) निलिचॆनु.
अहं विभूत्या बहुभिरिह रूपैर्यदास्थिता |
तत्संहृतं मयैकैव तिष्ठाम्याजौ स्थिरो भव ||
देवि इट्लु पलिकॆनु: “नेनु ना विभूति चेत इक्कड अनेक रूपाल्लो उन्नानु. इप्पुडु अवन्नी नालो उपसंहरिंचुकुन्नानु. इप्पुडु ई युद्धंलो (आजौ) नेनु ऒक्कदानिने निलिचि उन्नानु. नीवु स्थिरंगा उंडु (स्थिरो भव).” (अनगा धैर्यंगा निलबडि युद्धं चेयमनि भावं).
ततः प्रववृते युद्धं देव्याः शुंभस्य चोभयोः |
पश्यतां सर्वदेवानामसुराणां च दारुणम् ||
ऋषि इट्लु पलिकॆनु: आ तर्वात देवतलु मरियु असुरुलु चूस्तुंडगा, देविकि मरियु शुंभुनिकि मध्य अत्यंत भयंकरमैन (दारुणम्) युद्धं प्रारंभमैनदि (प्रववृते).
शरवर्षैः शितैः शस्त्रैस्तथा चास्त्रैः सुदारुणैः |
तयोर्युद्धमभूद्भूयः सर्वलोकभयंकरम् ||
पदुनैन बाण वर्षमुलतो, शस्त्रमुलतो, भयंकरमैन अस्त्रमुलतो वारिद्दरि मध्य जरिगिन आ युद्धं सकल लोकमुलनु भयपॆट्टेला (सर्वलोकभयंकरम्) सागॆनु.
दिव्यान्यस्त्राणि शतशो मुमुचे यान्यथांबिका |
बभंज तानि दैत्येंद्रस्तत्प्रतीघातकर्तृभिः ||
अंबिका देवि प्रयोगिंचिन वंदलादि दिव्यास्त्रालनु (दिव्यान्यस्त्राणि), आ दैत्यराजैन शुंभुडु वाटिनि अड्डुकुने प्रतिघात अस्त्रमुलतो (तत्प्रतीघातकर्तृभिः) मुक्कलु चेसॆनु (बभंज).
मुक्तानि तेन चास्त्राणि दिव्यानि परमेश्वरी |
बभंज लीलयैवोग्रहुंकारोच्चारणादिभिः ||
अलागे अतनु प्रयोगिंचिन दिव्यास्त्रालनु आ परमेश्वरि (परमेश्वरी) अत्यंत लीलगा (लीलयैव), भयंकरमैन हुंकारमुलतो (उग्रहुंकारोच्चारणादिभिः) ध्वंसं चेसिनदि.
ततः शरशतैर्देवीमाच्छादयत सोऽसुरः |
सापि तत्कुपिता देवी धनुश्चिच्छेद चेषुभिः ||
आ तर्वात आ असुरुडु वंदलादि बाणमुलतो देविनि मुंचॆत्तॆनु (आच्छादयत). दानिकि कोपिंचिन देवि तन बाणमुलतो अतनि विल्लुनु (धनुः) मुक्कलु चेसॆनु (चिच्छेद).
छिन्ने धनुषि दैत्येंद्रस्तथा शक्तिमथाददे |
चिच्छेद देवी चक्रेण तामप्यस्य करे स्थिताम् ||
विल्लु विरिगिपोगाने, आ दैत्येंद्रुडु ऒक शक्ति (शक्तिम्) अने आयुधान्नि चेतबूनॆनु. अदि अतनि चेतिलो उंडगाने (करे स्थिताम्) देवि तन चक्रमुतो (चक्रेण) दानिनि खंडिंचॆनु.
ततः खड्गमुपादाय शतचंद्रं च भानुमत् |
अभ्यधावत तां देवीं दैत्यानामधिपेश्वरः ||
पिदप आ राक्षसाधिपति सूर्युनि वलॆ मॆरिसे, वंद चंद्रुल आकृतुलु गल डालुनु (शतचंद्रं) मरियु खड्गमुनु (खड्गम्) पट्टुकॊनि देविपैकि दूसुकुवच्चॆनु (अभ्यधावत).
तस्यापतत एवाशु खड्गं चिच्छेद चंडिका |
धनुर्मुक्तैः शितैर्बाणैश्चर्म चार्ककरामलम् ||
अतनु दग्गरकु वस्तुंडगाने, चंडिक तन विंटि नुंडि वदिलिन पदुनैन बाणमुलतो अतनि खड्गमुनु (खड्गम्) मरियु सूर्यकिरणाल वलॆ स्वच्छमैन अतनि डालुनु (चर्म) मुक्कलु चेसॆनु (चिच्छेद).
[* अश्वांश्च पातयामास रथं सारथिना सह | *]
हताश्वः स तदा दैत्यश्छिन्नधन्वा विसारथिः |
जग्राह मुद्गरं घोरमंबिकानिधनोद्यतः ||
(गुर्रालनु, सारथितो कूडिन रथान्नि देवि कूल्चिवेसिन तर्वात), विल्लु विरिगि, गुर्रालु चनिपोयि, सारथि लेनि आ दैत्युडु अंबिकनु संहरिंचालने पट्टुदलतो भयंकरमैन मुद्गरमुनु (मुद्गरं घोरम् – गद वंटि आयुधं) चेपट्टॆनु.
चिच्छेदापततस्तस्य मुद्गरं निशितैः शरैः |
तथापि सोऽभ्यधावत्तां मुष्टिमुद्यम्य वेगवान् ||
तनपैकि वस्तुन्न आ मुद्गरान्नि कूडा देवि तन पदुनैन बाणमुलतो खंडिंचॆनु (चिच्छेद). अयिनप्पटिकी आ राक्षसुडु आगकुंडा, तन पिडिकिलिनि बिगिंचि (मुष्टिमुद्यम्य) अत्यंत वेगंगा आमॆपैकि दूसुकुवच्चॆनु (अभ्यधावत).
स मुष्टिं पातयामास हृदये दैत्यपुंगवः |
देव्यास्तं चापि सा देवी तलेनोरस्यताडयत् ||
आ दैत्यश्रेष्ठुडैन शुंभुडु तन पिडिकिलितो (मुष्टिं) देवि यॊक्क हृदयमुपै (हृदये) कॊट्टॆनु. वॆंटने आ देवि कूडा तन अरचेतितो (तलेन) अतनि रॊम्मुपै (उरसि) गट्टिगा कॊट्टिनदि.
तलप्रहाराभिहतो निपपात महीतले |
स दैत्यराजः सहसा पुनरेव तथोत्थितः ||
देवि अरचेति दॆब्बकु आ दैत्यराजु ऒक्कसारिगा नेल मीद (महीतले) पडिपोयॆनु. कानी वॆंटने सहसा (अकस्मात्तुगा) तिरिगि लेचॆनु (उत्थातः).
उत्पत्य च प्रगृह्योच्चैर्देवीं गगनमास्थितः |
तत्रापि सा निराधारा युयुधे तेन चंडिका ||
अतडु पैकि ऎगिरि देविनि पट्टुकॊनि आकाशमुलोकि (गगनम्) तीसुकॆळ्लॆनु. अक्कड ऎटुवंटि आधारमु लेनि (निराधारा) आ आकाशंलो चंडिका देवि अतनितो युद्धमु चेसॆनु (युयुधे).
नियुद्धं खे तदा दैत्यश्चंडिका च परस्परम् |
चक्रतुः प्रथमं सिद्धमुनिविस्मयकारकम् ||
अप्पुडु आकाशंलो (खे) दैत्युनिकि, चंडिककु मध्य जरिगिन आ नियुद्धं (बाहु युद्धं/मल्ल युद्धं) मॊदट सिद्धुलकु, मुनुलकु सैतं विस्मयान्नि (विस्मयकारकम्) कलिगिंचिनदि.
ततो नियुद्धं सुचिरं कृत्वा तेनांबिका सह |
उत्पाट्य भ्रामयामास चिक्षेप धरणीतले ||
चालासेपु (सुचिरं) अतनितो युद्धं चेसिन तर्वात, अंबिका देवि अतनिनि पैकि लेपि वेगंगा तिप्पि (भ्रामयामास), भूमि मीदिकि विसिरिवेसॆनु (चिक्षेप धरणीतले).
स क्षिप्तो धरणीं प्राप्य मुष्टिमुद्यम्य वेगवान् |
अभ्यधावत दुष्टात्मा चंडिकानिधनेच्छया ||
नेल मीद पडिन आ दुष्टात्मुडु, चंडिकनु चंपालने कोरिकतो मरल तन पिडिकिलिनि बिगिंचि अत्यंत वेगंगा (वेगवान्) आमॆपैकि दूसुकुवच्चॆनु (अभ्यधावत).
तमायांतं ततो देवी सर्वदैत्यजनेश्वरम् |
जगत्यां पातयामास भित्त्वा शूलेन वक्षसि ||
तनपैकि वस्तुन्न आ समस्त दैत्य राजुनु (शुंभुनि) चूसि, देवि तन शूलमुतो (शूलेन) अतनि वक्षस्थलान्नि (वक्षसि) चील्चि नेलकूल्चॆनु (जगत्यां पातयामास).
स गतासुः पपातोर्व्यां देवीशूलाग्रविक्षतः |
चालयन् सकलां पृथ्वीं साब्धिद्वीपां सपर्वताम् ||
देवि शूलमु यॊक्क कॊन चेत गायपडिन आ शुंभुडु प्राणालु कोल्पोयि (गतासुः), समुद्रालु, द्वीपालु मरियु पर्वतालतो कूडिन ई समस्त भूमिनि (सकलां पृथ्वीम्) वणिकिस्तू नेल मीद पडिपोयॆनु (पपात).
ततः प्रसन्नमखिलं हते तस्मिन् दुरात्मनि |
जगत् स्वास्थ्यमतीवाप निर्मलं चाभवन्नभः ||
आ दुष्टात्मुडु हतमव्वगाने समस्त जगत्तु (अखिलं जगत्) प्रसन्नमैनदि. लोकमंता नॆम्मदिनि (स्वास्थ्यम्) पॊंदिनदि. आकाशं निर्मलमैनदि (निर्मलम्).
उत्पातमेघाः सोल्का ये प्रागासंस्ते शमं ययुः |
सरितो मार्गवाहिन्यस्तथासंस्तत्र पातिते ||
अंतकुमुंदु भूमिपै कनिपिस्तुन्न भयंकरमैन उत्पात मेघालु (उत्पातमेघाः), उल्कलु अन्नी शांतिंचिनवि (शमं ययुः). नदुलु मरल तम सहज मार्गंलो (मार्गवाहिन्यः) प्रवहिंचसागायि.
ततो देवगणाः सर्वे हर्षनिर्भरमानसाः |
बभूवुर्निहते तस्मिन् गंधर्वा ललितं जगुः ||
शुंभुडु मरणिंचिनंदुकु देवगणालंदरू अमितमैन संतोषान्नि (हर्षनिर्भरमानसाः) पॊंदिरि. गंधर्वुलु मधुरंगा गानं चेसिरि (ललितं जगुः).
अवादयंस्तथैवान्ये ननृतुश्चाप्सरोगणाः |
ववुः पुण्यास्तथा वाताः सुप्रभोऽभूद्दिवाकरः ||
जज्वलुश्चाग्नयः शांताः शांता दिग्जनितस्वनाः ||
इतरुलु वायिद्यालनु वायिंचगा, अप्सरसलु नाट्यं चेसिरि (ननृतुः). पवित्रमैन गालि (वाताः) वीचिनदि, सूर्युडु प्रकाशवंतंगा (सुप्रभः) वॆलिगॆनु. यज्ञकुंडाललो अग्नुलु प्रशांतंगा प्रज्वरिल्लायि. दिक्कुलन्नी आनंद ध्वनुलतो प्रशांतंगा (शांताः) मारायि.
इति श्रीमार्कंडेयपुराणे सावर्णिके मन्वंतरे देवीमाहात्म्ये शुंभवधो नाम दशमोऽध्यायः ||
(उवाचमंत्राः – ४, अर्धमंत्राः – १, श्लोकमंत्राः – २७, एवं – ३२, एवमादितः – ५७५)
एकादशोऽध्यायः (नारायणीस्तुति) >>
गमनिक
: पैन इव्वबडिन श्रीचंडी सप्तशतिलोनि अध्यायं (श्लोकालु मात्रमे), ई क्रिंदि पुस्तकमुलो कूडा उन्नदि.
श्री दुर्गा स्तोत्रनिधि
(नित्य पारायण ग्रंथमु)
संपूर्ण
श्री दुर्गा सप्तशती
चूडंडि.
मा प्रचुरण:
श्री बगळामुखी स्तोत्रनिधि (तात्पर्य सहितं)
प्रिंटिंगु पूर्ति अयि कॊनुगोलुकु सिद्धंगा उंदि.
स्तोत्रनिधि (तॆलुगु) वाट्साप् छानल् :
मा तॆलुगु वाट्साप् छानल् नि फालो चेयडानिकि
इक्कड क्लिक् चेयंडि
"तॆलुगु"
विप्रुलकु, द्विजुलकु विज्ञप्ति :
मंत्र अनुष्ठानं लेक नेटि कालंलो धर्माचरण क्षीणिस्तू उन्नदि. दयचेसि मीकु उपदेशं उन्न मंत्रं कनीसं लक्ष जपं चेयंडि. मीकु अतिदग्गरलो उन्न देवालयानिकि प्रतिरोजू वॆळ्ळि अक्कडि देवत मंत्रान्नि कनीसं 108 जपंचेसि, आ देवत बलान्नि वृद्धि चेयंडि. देवत अनुग्रहं उंटेने आ प्रांतंलो धर्मं वर्धिल्लुतुंदि.
तॆलुगु
tèlugu
śrī durgā saptaśatī
[gamanika: ī adhyāyaṃ (ślokālu mātrame) “
” pārāyaṇa graṃthamulo kūḍā unnadi.
|| oṃ ||
niśuṃbhaṃ nihataṃ dṛṣṭvā bhrātaraṃ prāṇasammitam |
hanyamānaṃ balaṃ caiva śuṃbhaḥ kruddho'bravīdvacaḥ ||
ṛṣi iṭlu palikènu: tana prāṇaṃto samānamaina (prānasammitam) sodaruḍu niśuṃbhuḍu (niśuṃbhaṃ) hatamavvaḍaṃ, mariyu tana sainyaṃ canipovaḍaṃ cūsi, śuṃbhuḍu atyaṃta kopaṃto iṭlu palikènu (abravīdvacaḥ).
balāvalepaduṣṭe tvaṃ mā durge garvamāvaha |
anyāsāṃ balamāśritya yuddhyase cātimāninī ||
“o durgā! nīvu nī bala garvaṃto duṣṭatvāniki lonayyāvu. nīvu atigā garvapaḍaku. nīvu itara śaktula (anyāsāṃ balamāśritya) sahāyaṃto yuddhaṃ cestū, nīve gòppadānivigā (atimāninī) bhāvistunnāvu.”
ekaivāhaṃ jagatyatra dvitīyā kā mamāparā |
paśyaitā duṣṭa mayyeva viśaṃtyo madvibhūtayaḥ ||
devi iṭlu palikènu: “ori duṣṭā! ī jagattulo nenu òkkadānine (ekaivāham) unnānu. nākaṃṭe veraina rèṃḍavadi (dvitīyā kā) emunnadi? ivannī nā yòkka vividha vibhūtule. ivi tirigi nālone èlā praveśistunnāyo cūḍu.”
tataḥ samastāstā devyo brahmāṇīpramukhā layam |
tasyā devyāstanau jagmurekaivāsīttadāṃbikā ||
appuḍu brahmāṇī pramukhulaina ā saptamātṛkalaṃdarū (samastāstā devyo) ā devi śarīraṃlo līnamaipoyāru (layam jagmuḥ). appuḍu ā aṃbikā devi marala òkkatègā (ekaivāsīt) nilicènu.
ahaṃ vibhūtyā bahubhiriha rūpairyadāsthitā |
tatsaṃhṛtaṃ mayaikaiva tiṣṭhāmyājau sthiro bhava ||
devi iṭlu palikènu: “nenu nā vibhūti ceta ikkaḍa aneka rūpāllo unnānu. ippuḍu avannī nālo upasaṃhariṃcukunnānu. ippuḍu ī yuddhaṃlo (ājau) nenu òkkadānine nilici unnānu. nīvu sthiraṃgā uṃḍu (sthiro bhava).” (anagā dhairyaṃgā nilabaḍi yuddhaṃ ceyamani bhāvaṃ).
tataḥ pravavṛte yuddhaṃ devyāḥ śuṃbhasya cobhayoḥ |
paśyatāṃ sarvadevānāmasurāṇāṃ ca dāruṇam ||
ṛṣi iṭlu palikènu: ā tarvāta devatalu mariyu asurulu cūstuṃḍagā, deviki mariyu śuṃbhuniki madhya atyaṃta bhayaṃkaramaina (dāruṇam) yuddhaṃ prāraṃbhamainadi (pravavṛte).
śaravarṣaiḥ śitaiḥ śastraistathā cāstraiḥ sudāruṇaiḥ |
tayoryuddhamabhūdbhūyaḥ sarvalokabhayaṃkaram ||
padunaina bāṇa varṣamulato, śastramulato, bhayaṃkaramaina astramulato vāriddari madhya jarigina ā yuddhaṃ sakala lokamulanu bhayapèṭṭelā (sarvalokabhayaṃkaram) sāgènu.
divyānyastrāṇi śataśo mumuce yānyathāṃbikā |
babhaṃja tāni daityeṃdrastatpratīghātakartṛbhiḥ ||
aṃbikā devi prayogiṃcina vaṃdalādi divyāstrālanu (divyānyastrāṇi), ā daityarājaina śuṃbhuḍu vāṭini aḍḍukune pratighāta astramulato (tatpratīghātakartṛbhiḥ) mukkalu cesènu (babhaṃja).
muktāni tena cāstrāṇi divyāni parameśvarī |
babhaṃja līlayaivograhuṃkāroccāraṇādibhiḥ ||
alāge atanu prayogiṃcina divyāstrālanu ā parameśvari (parameśvarī) atyaṃta līlagā (līlayaiva), bhayaṃkaramaina huṃkāramulato (ugrahuṃkāroccāraṇādibhiḥ) dhvaṃsaṃ cesinadi.
tataḥ śaraśatairdevīmācchādayata so'suraḥ |
sāpi tatkupitā devī dhanuściccheda ceṣubhiḥ ||
ā tarvāta ā asuruḍu vaṃdalādi bāṇamulato devini muṃcèttènu (ācchādayata). dāniki kopiṃcina devi tana bāṇamulato atani villunu (dhanuḥ) mukkalu cesènu (ciccheda).
chinne dhanuṣi daityeṃdrastathā śaktimathādade |
ciccheda devī cakreṇa tāmapyasya kare sthitām ||
villu virigipogāne, ā daityeṃdruḍu òka śakti (śaktim) ane āyudhānni cetabūnènu. adi atani cetilo uṃḍagāne (kare sthitām) devi tana cakramuto (cakreṇa) dānini khaṃḍiṃcènu.
tataḥ khaḍgamupādāya śatacaṃdraṃ ca bhānumat |
abhyadhāvata tāṃ devīṃ daityānāmadhipeśvaraḥ ||
pidapa ā rākṣasādhipati sūryuni valè mèrise, vaṃda caṃdrula ākṛtulu gala ḍālunu (śatacaṃdraṃ) mariyu khaḍgamunu (khaḍgam) paṭṭukòni devipaiki dūsukuvaccènu (abhyadhāvata).
tasyāpatata evāśu khaḍgaṃ ciccheda caṃḍikā |
dhanurmuktaiḥ śitairbāṇaiścarma cārkakarāmalam ||
atanu daggaraku vastuṃḍagāne, caṃḍika tana viṃṭi nuṃḍi vadilina padunaina bāṇamulato atani khaḍgamunu (khaḍgam) mariyu sūryakiraṇāla valè svacchamaina atani ḍālunu (carma) mukkalu cesènu (ciccheda).
[* aśvāṃśca pātayāmāsa rathaṃ sārathinā saha | *]
hatāśvaḥ sa tadā daityaśchinnadhanvā visārathiḥ |
jagrāha mudgaraṃ ghoramaṃbikānidhanodyataḥ ||
(gurrālanu, sārathito kūḍina rathānni devi kūlcivesina tarvāta), villu virigi, gurrālu canipoyi, sārathi leni ā daityuḍu aṃbikanu saṃhariṃcālane paṭṭudalato bhayaṃkaramaina mudgaramunu (mudgaraṃ ghoram – gada vaṃṭi āyudhaṃ) cepaṭṭènu.
cicchedāpatatastasya mudgaraṃ niśitaiḥ śaraiḥ |
tathāpi so'bhyadhāvattāṃ muṣṭimudyamya vegavān ||
tanapaiki vastunna ā mudgarānni kūḍā devi tana padunaina bāṇamulato khaṃḍiṃcènu (ciccheda). ayinappaṭikī ā rākṣasuḍu āgakuṃḍā, tana piḍikilini bigiṃci (muṣṭimudyamya) atyaṃta vegaṃgā āmèpaiki dūsukuvaccènu (abhyadhāvata).
sa muṣṭiṃ pātayāmāsa hṛdaye daityapuṃgavaḥ |
devyāstaṃ cāpi sā devī talenorasyatāḍayat ||
ā daityaśreṣṭhuḍaina śuṃbhuḍu tana piḍikilito (muṣṭiṃ) devi yòkka hṛdayamupai (hṛdaye) kòṭṭènu. vèṃṭane ā devi kūḍā tana aracetito (talena) atani ròmmupai (urasi) gaṭṭigā kòṭṭinadi.
talaprahārābhihato nipapāta mahītale |
sa daityarājaḥ sahasā punareva tathotthitaḥ ||
devi araceti dèbbaku ā daityarāju òkkasārigā nela mīda (mahītale) paḍipoyènu. kānī vèṃṭane sahasā (akasmāttugā) tirigi lecènu (utthātaḥ).
utpatya ca pragṛhyoccairdevīṃ gaganamāsthitaḥ |
tatrāpi sā nirādhārā yuyudhe tena caṃḍikā ||
ataḍu paiki ègiri devini paṭṭukòni ākāśamuloki (gaganam) tīsukèḻlènu. akkaḍa èṭuvaṃṭi ādhāramu leni (nirādhārā) ā ākāśaṃlo caṃḍikā devi atanito yuddhamu cesènu (yuyudhe).
niyuddhaṃ khe tadā daityaścaṃḍikā ca parasparam |
cakratuḥ prathamaṃ siddhamunivismayakārakam ||
appuḍu ākāśaṃlo (khe) daityuniki, caṃḍikaku madhya jarigina ā niyuddhaṃ (bāhu yuddhaṃ/malla yuddhaṃ) mòdaṭa siddhulaku, munulaku saitaṃ vismayānni (vismayakārakam) kaligiṃcinadi.
tato niyuddhaṃ suciraṃ kṛtvā tenāṃbikā saha |
utpāṭya bhrāmayāmāsa cikṣepa dharaṇītale ||
cālāsepu (suciraṃ) atanito yuddhaṃ cesina tarvāta, aṃbikā devi atanini paiki lepi vegaṃgā tippi (bhrāmayāmāsa), bhūmi mīdiki visirivesènu (cikṣepa dharaṇītale).
sa kṣipto dharaṇīṃ prāpya muṣṭimudyamya vegavān |
abhyadhāvata duṣṭātmā caṃḍikānidhanecchayā ||
nela mīda paḍina ā duṣṭātmuḍu, caṃḍikanu caṃpālane korikato marala tana piḍikilini bigiṃci atyaṃta vegaṃgā (vegavān) āmèpaiki dūsukuvaccènu (abhyadhāvata).
tamāyāṃtaṃ tato devī sarvadaityajaneśvaram |
jagatyāṃ pātayāmāsa bhittvā śūlena vakṣasi ||
tanapaiki vastunna ā samasta daitya rājunu (śuṃbhuni) cūsi, devi tana śūlamuto (śūlena) atani vakṣasthalānni (vakṣasi) cīlci nelakūlcènu (jagatyāṃ pātayāmāsa).
sa gatāsuḥ papātorvyāṃ devīśūlāgravikṣataḥ |
cālayan sakalāṃ pṛthvīṃ sābdhidvīpāṃ saparvatām ||
devi śūlamu yòkka kòna ceta gāyapaḍina ā śuṃbhuḍu prāṇālu kolpoyi (gatāsuḥ), samudrālu, dvīpālu mariyu parvatālato kūḍina ī samasta bhūmini (sakalāṃ pṛthvīm) vaṇikistū nela mīda paḍipoyènu (papāta).
tataḥ prasannamakhilaṃ hate tasmin durātmani |
jagat svāsthyamatīvāpa nirmalaṃ cābhavannabhaḥ ||
ā duṣṭātmuḍu hatamavvagāne samasta jagattu (akhilaṃ jagat) prasannamainadi. lokamaṃtā nèmmadini (svāsthyam) pòṃdinadi. ākāśaṃ nirmalamainadi (nirmalam).
utpātameghāḥ solkā ye prāgāsaṃste śamaṃ yayuḥ |
sarito mārgavāhinyastathāsaṃstatra pātite ||
aṃtakumuṃdu bhūmipai kanipistunna bhayaṃkaramaina utpāta meghālu (utpātameghāḥ), ulkalu annī śāṃtiṃcinavi (śamaṃ yayuḥ). nadulu marala tama sahaja mārgaṃlo (mārgavāhinyaḥ) pravahiṃcasāgāyi.
tato devagaṇāḥ sarve harṣanirbharamānasāḥ |
babhūvurnihate tasmin gaṃdharvā lalitaṃ jaguḥ ||
śuṃbhuḍu maraṇiṃcinaṃduku devagaṇālaṃdarū amitamaina saṃtoṣānni (harṣanirbharamānasāḥ) pòṃdiri. gaṃdharvulu madhuraṃgā gānaṃ cesiri (lalitaṃ jaguḥ).
avādayaṃstathaivānye nanṛtuścāpsarogaṇāḥ |
vavuḥ puṇyāstathā vātāḥ suprabho'bhūddivākaraḥ ||
jajvaluścāgnayaḥ śāṃtāḥ śāṃtā digjanitasvanāḥ ||
itarulu vāyidyālanu vāyiṃcagā, apsarasalu nāṭyaṃ cesiri (nanṛtuḥ). pavitramaina gāli (vātāḥ) vīcinadi, sūryuḍu prakāśavaṃtaṃgā (suprabhaḥ) vèligènu. yajñakuṃḍālalo agnulu praśāṃtaṃgā prajvarillāyi. dikkulannī ānaṃda dhvanulato praśāṃtaṃgā (śāṃtāḥ) mārāyi.
iti śrīmārkaṃḍeyapurāṇe sāvarṇike manvaṃtare devīmāhātmye śuṃbhavadho nāma daśamo'dhyāyaḥ ||
(uvācamaṃtrāḥ – 4, ardhamaṃtrāḥ – 1, ślokamaṃtrāḥ – 27, evaṃ – 32, evamāditaḥ – 575)
ekādaśo'dhyāyaḥ (nārāyaṇīstuti) >>
gamanika
: paina ivvabaḍina śrīcaṃḍī saptaśatiloni adhyāyaṃ (ślokālu mātrame), ī kriṃdi pustakamulo kūḍā unnadi.
(nitya pārāyaṇa graṃthamu)
saṃpūrṇa
śrī durgā saptaśatī
cūḍaṃḍi.
mā pracuraṇa:
priṃṭiṃgu pūrti ayi kònugoluku siddhaṃgā uṃdi.
mā tèlugu vāṭsāp chānal ni phālo ceyaḍāniki
ikkaḍa klik ceyaṃḍi
"tèlugu"
viprulaku, dvijulaku vijñapti :
maṃtra anuṣṭhānaṃ leka neṭi kālaṃlo dharmācaraṇa kṣīṇistū unnadi. dayacesi mīku upadeśaṃ unna maṃtraṃ kanīsaṃ lakṣa japaṃ ceyaṃḍi. mīku atidaggaralo unna devālayāniki pratirojū vèḻḻi akkaḍi devata maṃtrānni kanīsaṃ 108 japaṃcesi, ā devata balānni vṛddhi ceyaṃḍi. devata anugrahaṃ uṃṭene ā prāṃtaṃlo dharmaṃ vardhillutuṃdi.
tèlugu
🕉️ పారాయణ విధానము & ఆధ్యాత్మిక ప్రాశస్త్యము (Chanting Methodology & Significance)
🪔 పారాయణ సమయము (Auspicious Chanting Time)
Best recited during Brahma Muhurta (4:00 AM – 6:00 AM) or during evening Sandhya Kaala after cleansing and lighting a traditional oil lamp (దీపారాధన).
🧘 ఆసనము & నియమములు (Posture & Focus)
Sit facing East or North on a clean woolen or cotton mat. Chant with clear pronunciation, maintaining steady rhythm and heartfelt devotion to Divinity.
Preserved across authentic palm-leaf manuscripts and classical Sanskrit traditions, this sacred hymn is revered across generations as an essential daily sadhana for spiritual seekers and householders alike.