(ముద్గల పురాణం నుండి గ్రహించబడిన శ్రీ గజానన స్తోత్రం (దేవర్షి కృతం) అత్యంత గంభీరమైన వేదాంత అర్థాలను కలిగి ఉంది. ఇందులో వినాయకుడిని కేవలం ఒక రూపం ఉన్న దైవంగా కాక, నిరాకార పరబ్రహ్మ తత్వంగా దేవతలు మరియు ఋషులు స్తుతించారు. దీనిని పఠించడం వల్ల బుద్ధి వికాసం కలుగుతుంది. సంసార బంధాల నుండి విముక్తి, మానసిక ప్రశాంతత మరియు అద్వైత సిద్ధి (భగవంతుడు, నేను ఒక్కటే అనే భావన) లభిస్తాయి.)
దేవర్షయ ఊచుః |
విదేహరూపం భవబంధహారం
సదా స్వనిష్ఠం స్వసుఖప్రదం తమ్ |
అమేయసాంఖ్యేన చ లభ్యమీశం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
భౌతికమైన శరీరమునకు అతీతమైనవాడు (విదేహరూపం), సంసార బంధములను తుడిచివేయువాడు, ఎల్లప్పుడూ తన ఆత్మ యందే నిష్ఠ కలిగి ఉండి (స్వనిష్ఠం) తనకు తానే ఆనంద స్వరూపుడై ఉండువాడు; కొలవలేనంతటి జ్ఞానము (సాంఖ్య యోగము) ద్వారా మాత్రమే పొందదగిన ఆ గజానన ప్రభువును మేము భక్తితో సేవించుచున్నాము.
మునీంద్రవంద్యం విధిబోధహీనం
సుబుద్ధిదం బుద్ధిధరం ప్రశాంతమ్ |
వికాలహీనం సకలాంతగం వై
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
గొప్ప మునులచే వందింపబడేవాడు, బ్రహ్మదేవుని బోధలకు (వేదములకు) కూడా చిక్కని అంతిమ సత్యము వంటివాడు, సన్మతిని ప్రసాదించువాడు, బుద్ధికి ఆధారుడు మరియు పరమ శాంతుడు; కాలమునకు అతీతుడు (వికాలహీనం) మరియు సృష్టి అంతమునందు కూడా మిగిలి ఉండు ఆ గజానన ప్రభువును మేము భక్తితో సేవించుచున్నాము.
అమేయరూపం హృది సంస్థితం తం
బ్రహ్మాహమేకం భ్రమనాశకారమ్ |
అనాదిమధ్యాంతమపారరూపం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
అపరిమితమైన (అమేయ) రూపము కలవాడు, ప్రతి జీవి హృదయమునందు సాక్షిగా ఉండువాడు, “నేనే ఆ పరబ్రహ్మమును” అను అద్వైత జ్ఞానము ద్వారా అజ్ఞానపు భ్రమలను నశింపజేయువాడు; ఆది, మధ్య, అంతములు లేని అనంత స్వరూపుడైన ఆ గజానన ప్రభువును మేము భక్తితో సేవించుచున్నాము.
జగత్ప్రమాణం జగదీశమేవ-
అనాత్మనాం మోహప్రదం పురాణం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఈ జగత్తు ఉనికికి ఆయనే కొలమానము (ప్రమాణం), సకల లోకములకు ఈశ్వరుడు, ఇంద్రియములకు అందనివాడు, సృష్టికి మూలమైనవాడు కానీ తనకు మూలము లేనివాడు; ఆత్మజ్ఞానము లేనివారికి మోహమును (మాయను) కలిగించువాడు మరియు సనాతన పురుషుడైన ఆ గజానన ప్రభువును మేము భక్తితో సేవించుచున్నాము.
న భూర్న రూపం న జలం ప్రకాశం
న తేజసిస్థం న సమీరణస్థమ్ |
న ఖే గతం పంచవిభూతిహీనం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
భూమి, జలము, అగ్ని (తేజస్సు), వాయువు (సమీరణం), మరియు ఆకాశము (ఖే) అను పంచభూతముల వికారములకు లోనుగానివాడు (పంచవిభూతిహీనం); అనగా పంచభూతముల కంటే ముందే ఉండి, వాటికి అతీతముగా వెలుగుచున్న చిన్మయ స్వరూపుడైన ఆ గజానన ప్రభువును మేము భక్తితో సేవించుచున్నాము.
న విశ్వగం తైజసగం న ప్రాజ్ఞం
సమష్టివ్యష్టిస్థమనంతగం న |
గుణైర్విహీనం పరమార్థభూతం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
జాగ్రత్ అవస్థలోని ‘విశ్వుడు’ కాడు, స్వప్న అవస్థలోని ‘తైజసుడు’ కాడు, సుషుప్తి అవస్థలోని ‘ప్రాజ్ఞుడు’ కాడు; ఆయన సమష్టి (విశ్వం) లోనూ, వ్యష్టి (వ్యక్తి) లోనూ ఉంటూనే వాటికి అతీతమైనవాడు. త్రిగుణాలకు అతీతుడైన పరమార్థ స్వరూపుడగు ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
గుణేశగం నైవ చ బిందుసంస్థం
న దేహినం బోధమయం న ఢుంఢిమ్ |
సంయోగహీనాః ప్రవదంతి తత్స్థం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఆయన కేవలం గుణాలకు ప్రభువు మాత్రమే కాదు, కేవలం ఓంకారంలోని బిందువులో మాత్రమే ఉండడు; ఆయన దేహి (శరీరధారి) కాడు, కేవలం బోధ (జ్ఞానం) మాత్రమే కాడు. యోగులు ఆయనను దేనితోనూ సంబంధం లేని (సంయోగహీన), సర్వవ్యాప్తమైన పరతత్వంగా చెబుతారు. అట్టి గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
అనాగతం నైవ గతం గణేశం
కథం తదాకారమయం వదామః |
తథాపి సర్వం ప్రభుదేహసంస్థం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఆయనకు రాక పోకలు లేవు (పుట్టుక మరణాలు లేవు). అటువంటప్పుడు ఆయనకు ఒక నిర్దిష్టమైన ఆకారం ఉందని మేము ఎలా చెప్పగలము? అయినప్పటికీ, ఈ చరాచర జగత్తు అంతా ఆ ప్రభువు దేహమునందే (విశ్వరూపంలో) ఉన్నది. అట్టి గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
యది త్వయా నాథ కృతం న కించి-
అతో మహాత్మానమచింత్యమేవ
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఓ నాథా! నీవు ఏమీ చేయని (నిష్క్రియాత్మక) సాక్షివి అని జ్ఞానులు అంటారు. కానీ నీవు ఏమీ చేయకపోతే ఈ జగత్తు అంతా ఎలా ప్రకాశిస్తోంది? (నీ ఉనికి వల్లే ఇదంతా జరుగుతోంది). అందుకే ఊహకు అందని (అచింత్య) మహాత్ముడైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
సుసిద్ధిదం భక్తజనస్య దేవం
స కామికానామిహ సౌఖ్యదం తమ్ |
అకామికానాం భవబంధహారం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
భక్తులకు సిద్ధులను ప్రసాదించేవాడు; కోరికలు ఉన్నవారికి (కామికానాం) ఈ లోకంలో సుఖసంతోషాలను ఇచ్చేవాడు; కోరికలు లేని ముముక్షువులకు (అకామికానాం) సంసార బంధాలను హరించేవాడైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
సురేంద్రసేవ్యం హ్యసురైః సుసేవ్యం
సమానభావేన విరాజయంతమ్ |
అనంతవాహం ముషకధ్వజం తం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
దేవేంద్రుడి చేత, అటు రాక్షసుల (అసురైః) చేత కూడా సమానంగా సేవింపబడేవాడు; అందరినీ సమాన దృష్టితో చూస్తూ ప్రకాశించేవాడు; అనంతమైన శక్తులే వాహనంగా కలిగినవాడు మరియు మూషిక ధ్వజము (ఎలుక గుర్తు గల జెండా) కలవాడైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
సదా సుఖానందమయే జలే చ
సముద్రజే చేక్షురసే నివాసమ్ |
ద్వంద్వస్య పానేన చ నాశరూపే
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఎల్లప్పుడూ సుఖానందమయమైన జలమునందు, సముద్రమునందు మరియు ఇక్షురసము (చెరకు రసము) నందు నివసించువాడు; ద్వంద్వములను (సుఖదుఃఖాలు, లాభనష్టాలు వంటివి) మ్రింగివేసి అజ్ఞానాన్ని నాశనం చేసే రూపము కలవాడైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
చతుఃపదార్థా వివిధప్రకాశా-
అనాథనాథం చ మహోదరం వై
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ధర్మ, అర్థ, కామ, మోక్షము అనే నాలుగు పురుషార్థాలే ఆయనకు నాలుగు చేతులు (చతుర్భుజం). వివిధ రకములైన జ్ఞాన ప్రకాశములకు నిలయమైనవాడు, అనాథలకు నాథుడు మరియు ఈ బ్రహ్మాండమంతటినీ తన పొట్టలో ఉంచుకున్న మహోదరుడైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
మహాఖుమారూఢమకాలకాలం
విదేహయోగేన చ లభ్యమానమ్ |
అమాయినం మాయికమోహదం తం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
పెద్ద మూషికమును (మనస్సుకు ప్రతీక) వాహనముగా చేసుకున్నవాడు, కాలాన్ని కూడా శాసించేవాడు (అకాలకాలం); దేహేంద్రియాలపై మమకారం వదిలిన ‘విదేహయోగం’ ద్వారా మాత్రమే లభించేవాడు; తనకు మాయ లేకపోయినా (అమాయినం), అజ్ఞానులకు మాయా మోహమును కలిగించే ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
రవిస్వరూపం రవిభాసహీనం
హరిస్వరూపం హరిబోధహీనమ్ |
శివస్వరూపం శివభాసనాశం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఆయన సూర్య స్వరూపుడు కానీ భౌతిక సూర్యుని వంటి వేడి కలవాడు కాడు; విష్ణు స్వరూపుడు కానీ కేవలం ఆ రూపానికే పరిమితమైనవాడు కాడు; శివ స్వరూపుడు కానీ శివుని సంహారక గుణములకు లోబడనివాడు. అనగా త్రిమూర్తుల శక్తులకు మూలమై, వాటికి అతీతమైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
మహేశ్వరీస్థం చ సుశక్తిహీనం
ప్రభుం పరేశం పరవంద్యమేవమ్ |
అచాలకం చాలకబీజభూతం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
మహేశ్వరి (పరాశక్తి) యందు ఉన్నవాడు, అయితే ఆమె శక్తిపై ఆధారపడని స్వయం ప్రకాశవంతుడు; సర్వోత్తముడైన ప్రభువు, అందరిచే వందింపబడేవాడు; స్వయముగా కదలిక లేనివాడైనప్పటికీ (నిశ్చలమైన సాక్షి), ఈ సృష్టి కదలికలకు మూలబీజమైన ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
శివాదిదేవైశ్చ ఖగైః సువంద్యం
నరైర్లతావృక్షపశుప్రభూభిః |
చరాచరైర్లోకవిహీనమేవం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
శివుడు మొదలైన దేవతలచే, పక్షులచే (ఖగైః), మనుష్యులచే, చెట్లు-లతలు-పశువులచే.. ఇలా సమస్త చరాచర జీవులచే కొలవబడేవాడు; ఈ లోకాలన్నిటిలో ఉంటూనే దేనికీ అంటకుండా (లోకవిహీనం) ఉండే ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
మనోవచోహీనతయా సుసంస్థం
నివృత్తిమాత్రం హ్యజమవ్యయం తమ్ |
తథాపి దేవం పుర ఆస్థితం తం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
మనస్సుకు, వాక్కుకు అందనివాడై (మనోవచోహీనతయా), నిశ్చల స్థితిలో ఉన్నవాడు; పుట్టుక లేనివాడు (అజమ్), నాశనం లేనివాడు (అవ్యయం) మరియు కేవలం నివృత్తి మార్గం (వైరాగ్యం) ద్వారా మాత్రమే గ్రహించదగినవాడు. అట్టి పరమాత్మ అయినప్పటికీ, మా కళ్లముందే సాకార రూపంలో నిలిచి ఉన్న ఆ గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
వయం సుధన్యా గణపస్తవేన
తథైవ నత్యార్చనతస్తవైవ |
గణేశరూపాశ్చ కృతాస్త్వయా తం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
ఓ గణేశా! నిన్ను స్తుతించడం వల్ల, నీకు నమస్కరించి అర్చించడం వల్ల మేము ధన్యులమయ్యాము. నీవు మమ్మల్ని కూడా నీ రూపంలోకే మార్చుకున్నావు (అనగా భక్తుడు భగవంతుడిలో ఐక్యమవ్వడం). అట్టి కరుణామయుడైన గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
గజాఖ్యబీజం ప్రవదంతి వేదా-
గచ్ఛంతి తేనైవ గజాననస్త్వం
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
వేదములు నిన్ను ‘గజ’ అనే బీజరూపంగా (ఓంకారంగా) కీర్తిస్తున్నాయి. యోగులు కూడా ఆ గుర్తుల ద్వారానే నిన్ను ధ్యానిస్తూ నీలోనే లీనమవుతున్నారు (గచ్ఛంతి). అందుకే నీవు ‘గజాననుడివి’ (జ్ఞాన మార్గానికి అధిపతివి) అయ్యావు. అట్టి గజాననుడిని మేము భక్తితో భజిస్తున్నాము.
పురాణవేదాః శివవిష్ణుకాద్యా-
వికుంఠితాః కిం చ వయం స్తవామ
గజాననం భక్తియుతా భజామః ||
వేద పురాణాలు, శివ విష్ణువుల వంటి దేవతలు, శుక మహర్షి వంటి జ్ఞానులే నీ మహిమను పూర్తిగా స్తుతించలేక మౌనం వహించారు (వికుంఠితాః). అటువంటప్పుడు అల్పబుద్ధి గల మేము నిన్ను ఎలా స్తుతించగలము? అయినప్పటికీ మా శక్తి మేరకు ఆ గజాననుడిని భక్తితో భజిస్తున్నాము.
ముద్గల ఉవాచ |
ఏవం స్తుత్వా గణేశానం నేముః సర్వే పునః పునః |
తానుత్థాప్య వచో రమ్యం గజానన ఉవాచ హ ||
ముద్గల మహర్షి ఇట్లు పలికెను: “ఈ విధంగా గణేశుని స్తుతించిన తర్వాత దేవతలు, మునులు అందరూ ఆయనకు మాటిమాటికీ నమస్కరించారు. అప్పుడు గజాననుడు వారిని అనుగ్రహిస్తూ, పైకి లేపి మధురమైన వాక్కులతో ఇట్లు పలికెను.”
గజానన ఉవాచ |
వరం బ్రూత మహాభాగా దేవాః సర్షిగణాః పరమ్ |
స్తోత్రేణ ప్రీతిసంయుక్తః పరం దాస్యామి వాంఛితమ్ ||
గజాననుడు ఇట్లు పలికెను: “ఓ మహాభాగులైన దేవతలారా! మునులారా! మీ స్తోత్రమునకు నేను అమితంగా సంతసించాను. మీకు కావలసిన శ్రేష్ఠమైన వరములను కోరుకొనుము. మీ కోరికలన్నింటినీ నేను నెరవేరుస్తాను.”
గజాననవచః శ్రుత్వా హర్షయుక్తాః సురర్షయః |
జగుస్తం భక్తిభావేన సాశ్రునేత్రాః ప్రజాపతే ||
గజాననుడి మాటలు విన్న సురర్షులు హర్షాతిరేకంతో మునిగిపోయారు. కళ్లలో ఆనంద బాష్పాలు రాలుతుండగా (సాశ్రునేత్రాః), అత్యంత భక్తితో ఆ ప్రజాపతిని (గణపతిని) మరల కీర్తించారు.
దేవర్షయ ఊచుః |
గజానన యది స్వామిన్ ప్రసన్నో వరదో'సి భోః |
తదా భక్తిం దృఢాం దేహి లోభహీనాం త్వదీయకామ్ ||
దేవర్షులు ఇట్లు పలికిరి: “ఓ గజానన స్వామీ! నీవు మాపై ప్రసన్నుడవై వరములను ఇచ్చువాడవు (వరదః) అయితే, మాకు నీపై ‘దృఢమైన భక్తిని’ ప్రసాదించుము. ఆ భక్తి ఎటువంటి ఆశలు, లోభము లేనిదై (లోభహీనాం) కేవలం నీ కోసమే ఉండాలి.”
లోభాసురస్య దేవేశ కృతా శాంతిః సుఖప్రదా |
తదా జగదిదం సర్వం వరయుక్తం కృతం త్వయా ||
“ఓ దేవదేవా! నీవు లోభాసురుని (దురాశకు ప్రతీక) అంతం చేసి, లోకానికి సుఖప్రదమైన శాంతిని చేకూర్చావు. ఆ విధంగా ఈ జగత్తునంతటినీ వరములతో పునీతం చేశావు.”
అధునా దేవదేవేశ కర్మయుక్తా ద్విజాదయః |
భవిష్యంతి ధరాయాం వై వయం స్వస్థానగాస్తథా ||
“దేవదేవేశా! నీ అనుగ్రహం వల్ల ఇప్పుడు భూమిపై ఉన్న బ్రాహ్మణాదులు (ద్విజాదయః) తమ తమ నిత్యకర్మలను భక్తితో నిర్వహించుకుంటారు. మేము కూడా (దేవతలు) తిరిగి మా స్వస్థానాలకు (స్వర్గాది లోకాలకు) చేరుకుంటాము.”
స్వస్వధర్మరతాః సర్వే గజానన కృతాస్త్వయా |
అతఃపరం వరం యాచామహే ఢుంఢే కమప్యహో ||
“ఓ గజాననా! అందరినీ వారి వారి ధర్మములలో (స్వధర్మ) నిమగ్నమయ్యేలా నీవే చేశావు. ఓ ఢుంఢిరాజా! ఇప్పుడు మేము నీ నుండి మరొక విశేషమైన వరమును కోరుకుంటున్నాము.”
యదా తే స్మరణం నాథ కరిష్యామో వయం ప్రభో |
తదా సంకటహీనాన్ వై కురు త్వం నో గజానన ||
“ఓ నాథా! ఓ ప్రభో! మేము నిన్ను ఎప్పుడైతే స్మరిస్తామో, అప్పుడు వెంటనే మమ్మల్ని సకల సంకటాల నుండి విముక్తులను చేయుము. ఇదే మేము కోరుకునే వరం.”
ఏవముక్త్వా ప్రణేముస్తం గజాననమనామయమ్ |
స తానువాచ ప్రీతాత్మా భక్త్యధీనస్వభావతః ||
ఈ విధంగా ప్రార్థించి, దోషరహితుడైన (అనామయమ్) ఆ గజాననునికి ప్రణామం చేశారు. అప్పుడు భక్తులకు లొంగిపోయే స్వభావం కలవాడు (భక్త్యధీన) మరియు ప్రీతి చెందినవాడైన ఆ స్వామి వారితో ఇట్లు పలికెను.
గజానన ఉవాచ |
యద్యచ్చ ప్రార్థితం దేవా మునయః సర్వమంజసా |
భవిష్యతి న సందేహో మత్స్మృత్యా సర్వదా హి వః ||
గజాననుడు ఇట్లు పలికెను: “ఓ దేవతలారా! మునులారా! మీరు కోరినవన్నీ నిశ్చయముగా సిద్ధించును. నన్ను స్మరించిన వెంటనే మీరు ఎల్లప్పుడూ సంకటాల నుండి విముక్తులవుతారు, ఇందులో సందేహం లేదు.”
భవత్కృతమదీయం వై స్తోత్రం సర్వత్ర సిద్ధిదమ్ |
భవిష్యతి విశేషేణ మమ భక్తిప్రదాయకమ్ ||
“మీరు చేసిన నా యొక్క ఈ స్తోత్రము సర్వత్ర సిద్ధులను ఇచ్చేది (సిద్ధిదమ్) అవుతుంది. అంతేకాకుండా, దీనిని పఠించే వారికి నాపై విశేషమైన భక్తిని కలిగిస్తుంది.”
పుత్రపౌత్రప్రదం పూర్ణం ధనధాన్యవివర్ధనమ్ |
సర్వసంపత్కరం దేవాః పఠనాచ్ఛ్రవణాన్నృణామ్ ||
మారణోచ్చాటనాదీని నశ్యంతి స్తోత్రపాఠతః |
పరకృత్యం చ విప్రేంద్రా అశుభం నైవ బాధతే ||
ఓ మునులారా! ఈ స్తోత్ర పాఠము వల్ల శత్రువుల దుష్ప్రయోగాలు (మారణ, ఉచ్చాటనాదులు) నశించిపోవును. ఇతరులు చేసే అభిచార హోమములు (పరకృత్యం) లేదా ఎటువంటి అశుభ శక్తులు పఠించేవారిని బాధించవు.
సంగ్రామే జయదం చైవ యాత్రాకాలే ఫలప్రదమ్ |
శత్రూచ్చాటనకాద్యేషు ప్రశస్తం తద్భవిష్యతి ||
యుద్ధమునందు (సంగ్రామే) విజయమును, ప్రయాణ సమయములలో (యాత్రాకాలే) కార్యసిద్ధిని ఇది చేకూర్చును. శత్రువుల నుండి రక్షణ కోరుకునే వారికి ఈ స్తోత్రము అత్యంత శ్రేష్ఠమైనది.
కారాగృహగతస్యైవ బంధనాశకరం భవేత్ |
అసాధ్యం సాధయేత్ సర్వమనేనైవ సురర్షయః ||
ఓ సురర్షులారా! చెరసాల (కారాగృహం) పాలైన వారు దీనిని పఠిస్తే బంధ విముక్తులు అవుతారు. ఈ స్తోత్రము ద్వారా మనిషి ఏ అసాధ్యమైన పనినైనా సుసాధ్యం చేసుకోగలడు.
ఏకవింశతివారం చైకవింశతి దినావధిమ్ |
ప్రయోగం యః కరోత్యేవ స భవేత్ సర్వసిద్ధిభాక్ ||
ఎవరైతే 21 రోజుల పాటు నిత్యం 21 సార్లు (ఏకవింశతివారం) ఈ స్తోత్రమును పారాయణ చేస్తారో, వారు సర్వ సిద్ధులను పొందుతారు. ఇది ఒక శక్తివంతమైన ‘ప్రయోగం’ వంటిది.
ధర్మార్థకామమోక్షాణాం బ్రహ్మభూతస్య దాయకమ్ |
భవిష్యతి న సందేహః స్తోత్రం మద్భక్తివర్ధనమ్ |
ఏవముక్త్వా గణాధీశస్తత్రైవాంతరధీయత ||
🕉️
ఇతి శ్రీమన్ముద్గలపురాణే గజాననచరితే త్రిచత్వారింశో'ధ్యాయే దేవమునికృత గజాననస్తోత్రం సంపూర్ణమ్ |
तॆलुगु
स्तोत्रनिधि
श्री गणेश स्तोत्रालु
गमनिक
: ई स्तोत्रमु
(श्लोकालु मात्रमे)
श्री गणेश स्तोत्रनिधि
” पारायण ग्रंथमुलो कूडा उन्नदि.
(मुद्गल पुराणं नुंडि ग्रहिंचबडिन श्री गजानन स्तोत्रं (देवर्षि कृतं) अत्यंत गंभीरमैन वेदांत अर्थालनु कलिगि उंदि. इंदुलो विनायकुडिनि केवलं ऒक रूपं उन्न दैवंगा काक, निराकार परब्रह्म तत्वंगा देवतलु मरियु ऋषुलु स्तुतिंचारु. दीनिनि पठिंचडं वल्ल बुद्धि विकासं कलुगुतुंदि. संसार बंधाल नुंडि विमुक्ति, मानसिक प्रशांतत मरियु अद्वैत सिद्धि (भगवंतुडु, नेनु ऒक्कटे अने भावन) लभिस्तायि.)
देवर्षय ऊचुः |
विदेहरूपं भवबंधहारं
सदा स्वनिष्ठं स्वसुखप्रदं तम् |
अमेयसांख्येन च लभ्यमीशं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
भौतिकमैन शरीरमुनकु अतीतमैनवाडु (विदेहरूपं), संसार बंधमुलनु तुडिचिवेयुवाडु, ऎल्लप्पुडू तन आत्म यंदे निष्ठ कलिगि उंडि (स्वनिष्ठं) तनकु ताने आनंद स्वरूपुडै उंडुवाडु; कॊलवलेनंतटि ज्ञानमु (सांख्य योगमु) द्वारा मात्रमे पॊंददगिन आ गजानन प्रभुवुनु मेमु भक्तितो सेविंचुचुन्नामु.
मुनींद्रवंद्यं विधिबोधहीनं
सुबुद्धिदं बुद्धिधरं प्रशांतम् |
विकालहीनं सकलांतगं वै
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
गॊप्प मुनुलचे वंदिंपबडेवाडु, ब्रह्मदेवुनि बोधलकु (वेदमुलकु) कूडा चिक्कनि अंतिम सत्यमु वंटिवाडु, सन्मतिनि प्रसादिंचुवाडु, बुद्धिकि आधारुडु मरियु परम शांतुडु; कालमुनकु अतीतुडु (विकालहीनं) मरियु सृष्टि अंतमुनंदु कूडा मिगिलि उंडु आ गजानन प्रभुवुनु मेमु भक्तितो सेविंचुचुन्नामु.
अमेयरूपं हृदि संस्थितं तं
ब्रह्माहमेकं भ्रमनाशकारम् |
अनादिमध्यांतमपाररूपं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
अपरिमितमैन (अमेय) रूपमु कलवाडु, प्रति जीवि हृदयमुनंदु साक्षिगा उंडुवाडु, “नेने आ परब्रह्ममुनु” अनु अद्वैत ज्ञानमु द्वारा अज्ञानपु भ्रमलनु नशिंपजेयुवाडु; आदि, मध्य, अंतमुलु लेनि अनंत स्वरूपुडैन आ गजानन प्रभुवुनु मेमु भक्तितो सेविंचुचुन्नामु.
जगत्प्रमाणं जगदीशमेव-
अनात्मनां मोहप्रदं पुराणं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
ई जगत्तु उनिकिकि आयने कॊलमानमु (प्रमाणं), सकल लोकमुलकु ईश्वरुडु, इंद्रियमुलकु अंदनिवाडु, सृष्टिकि मूलमैनवाडु कानी तनकु मूलमु लेनिवाडु; आत्मज्ञानमु लेनिवारिकि मोहमुनु (मायनु) कलिगिंचुवाडु मरियु सनातन पुरुषुडैन आ गजानन प्रभुवुनु मेमु भक्तितो सेविंचुचुन्नामु.
न भूर्न रूपं न जलं प्रकाशं
न तेजसिस्थं न समीरणस्थम् |
न खे गतं पंचविभूतिहीनं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
भूमि, जलमु, अग्नि (तेजस्सु), वायुवु (समीरणं), मरियु आकाशमु (खे) अनु पंचभूतमुल विकारमुलकु लोनुगानिवाडु (पंचविभूतिहीनं); अनगा पंचभूतमुल कंटे मुंदे उंडि, वाटिकि अतीतमुगा वॆलुगुचुन्न चिन्मय स्वरूपुडैन आ गजानन प्रभुवुनु मेमु भक्तितो सेविंचुचुन्नामु.
न विश्वगं तैजसगं न प्राज्ञं
समष्टिव्यष्टिस्थमनंतगं न |
गुणैर्विहीनं परमार्थभूतं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
जाग्रत् अवस्थलोनि ‘विश्वुडु’ काडु, स्वप्न अवस्थलोनि ‘तैजसुडु’ काडु, सुषुप्ति अवस्थलोनि ‘प्राज्ञुडु’ काडु; आयन समष्टि (विश्वं) लोनू, व्यष्टि (व्यक्ति) लोनू उंटूने वाटिकि अतीतमैनवाडु. त्रिगुणालकु अतीतुडैन परमार्थ स्वरूपुडगु आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
गुणेशगं नैव च बिंदुसंस्थं
न देहिनं बोधमयं न ढुंढिम् |
संयोगहीनाः प्रवदंति तत्स्थं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
आयन केवलं गुणालकु प्रभुवु मात्रमे कादु, केवलं ॐकारंलोनि बिंदुवुलो मात्रमे उंडडु; आयन देहि (शरीरधारि) काडु, केवलं बोध (ज्ञानं) मात्रमे काडु. योगुलु आयननु देनितोनू संबंधं लेनि (संयोगहीन), सर्वव्याप्तमैन परतत्वंगा चॆबुतारु. अट्टि गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
अनागतं नैव गतं गणेशं
कथं तदाकारमयं वदामः |
तथापि सर्वं प्रभुदेहसंस्थं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
आयनकु राक पोकलु लेवु (पुट्टुक मरणालु लेवु). अटुवंटप्पुडु आयनकु ऒक निर्दिष्टमैन आकारं उंदनि मेमु ऎला चॆप्पगलमु? अयिनप्पटिकी, ई चराचर जगत्तु अंता आ प्रभुवु देहमुनंदे (विश्वरूपंलो) उन्नदि. अट्टि गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
यदि त्वया नाथ कृतं न किंचि-
अतो महात्मानमचिंत्यमेव
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
ओ नाथा! नीवु एमी चेयनि (निष्क्रियात्मक) साक्षिवि अनि ज्ञानुलु अंटारु. कानी नीवु एमी चेयकपोते ई जगत्तु अंता ऎला प्रकाशिस्तोंदि? (नी उनिकि वल्ले इदंता जरुगुतोंदि). अंदुके ऊहकु अंदनि (अचिंत्य) महात्मुडैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
सुसिद्धिदं भक्तजनस्य देवं
स कामिकानामिह सौख्यदं तम् |
अकामिकानां भवबंधहारं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
भक्तुलकु सिद्धुलनु प्रसादिंचेवाडु; कोरिकलु उन्नवारिकि (कामिकानां) ई लोकंलो सुखसंतोषालनु इच्चेवाडु; कोरिकलु लेनि मुमुक्षुवुलकु (अकामिकानां) संसार बंधालनु हरिंचेवाडैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
सुरेंद्रसेव्यं ह्यसुरैः सुसेव्यं
समानभावेन विराजयंतम् |
अनंतवाहं मुषकध्वजं तं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
देवेंद्रुडि चेत, अटु राक्षसुल (असुरैः) चेत कूडा समानंगा सेविंपबडेवाडु; अंदरिनी समान दृष्टितो चूस्तू प्रकाशिंचेवाडु; अनंतमैन शक्तुले वाहनंगा कलिगिनवाडु मरियु मूषिक ध्वजमु (ऎलुक गुर्तु गल जॆंडा) कलवाडैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
सदा सुखानंदमये जले च
समुद्रजे चेक्षुरसे निवासम् |
द्वंद्वस्य पानेन च नाशरूपे
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
ऎल्लप्पुडू सुखानंदमयमैन जलमुनंदु, समुद्रमुनंदु मरियु इक्षुरसमु (चॆरकु रसमु) नंदु निवसिंचुवाडु; द्वंद्वमुलनु (सुखदुःखालु, लाभनष्टालु वंटिवि) म्रिंगिवेसि अज्ञानान्नि नाशनं चेसे रूपमु कलवाडैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
चतुःपदार्था विविधप्रकाशा-
अनाथनाथं च महोदरं वै
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
धर्म, अर्थ, काम, मोक्षमु अने नालुगु पुरुषार्थाले आयनकु नालुगु चेतुलु (चतुर्भुजं). विविध रकमुलैन ज्ञान प्रकाशमुलकु निलयमैनवाडु, अनाथलकु नाथुडु मरियु ई ब्रह्मांडमंतटिनी तन पॊट्टलो उंचुकुन्न महोदरुडैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
महाखुमारूढमकालकालं
विदेहयोगेन च लभ्यमानम् |
अमायिनं मायिकमोहदं तं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
पॆद्द मूषिकमुनु (मनस्सुकु प्रतीक) वाहनमुगा चेसुकुन्नवाडु, कालान्नि कूडा शासिंचेवाडु (अकालकालं); देहेंद्रियालपै ममकारं वदिलिन ‘विदेहयोगं’ द्वारा मात्रमे लभिंचेवाडु; तनकु माय लेकपोयिना (अमायिनं), अज्ञानुलकु माया मोहमुनु कलिगिंचे आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
रविस्वरूपं रविभासहीनं
हरिस्वरूपं हरिबोधहीनम् |
शिवस्वरूपं शिवभासनाशं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
आयन सूर्य स्वरूपुडु कानी भौतिक सूर्युनि वंटि वेडि कलवाडु काडु; विष्णु स्वरूपुडु कानी केवलं आ रूपानिके परिमितमैनवाडु काडु; शिव स्वरूपुडु कानी शिवुनि संहारक गुणमुलकु लोबडनिवाडु. अनगा त्रिमूर्तुल शक्तुलकु मूलमै, वाटिकि अतीतमैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
महेश्वरीस्थं च सुशक्तिहीनं
प्रभुं परेशं परवंद्यमेवम् |
अचालकं चालकबीजभूतं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
महेश्वरि (पराशक्ति) यंदु उन्नवाडु, अयिते आमॆ शक्तिपै आधारपडनि स्वयं प्रकाशवंतुडु; सर्वोत्तमुडैन प्रभुवु, अंदरिचे वंदिंपबडेवाडु; स्वयमुगा कदलिक लेनिवाडैनप्पटिकी (निश्चलमैन साक्षि), ई सृष्टि कदलिकलकु मूलबीजमैन आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
शिवादिदेवैश्च खगैः सुवंद्यं
नरैर्लतावृक्षपशुप्रभूभिः |
चराचरैर्लोकविहीनमेवं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
शिवुडु मॊदलैन देवतलचे, पक्षुलचे (खगैः), मनुष्युलचे, चॆट्लु-लतलु-पशुवुलचे.. इला समस्त चराचर जीवुलचे कॊलवबडेवाडु; ई लोकालन्निटिलो उंटूने देनिकी अंटकुंडा (लोकविहीनं) उंडे आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
मनोवचोहीनतया सुसंस्थं
निवृत्तिमात्रं ह्यजमव्ययं तम् |
तथापि देवं पुर आस्थितं तं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
मनस्सुकु, वाक्कुकु अंदनिवाडै (मनोवचोहीनतया), निश्चल स्थितिलो उन्नवाडु; पुट्टुक लेनिवाडु (अजम्), नाशनं लेनिवाडु (अव्ययं) मरियु केवलं निवृत्ति मार्गं (वैराग्यं) द्वारा मात्रमे ग्रहिंचदगिनवाडु. अट्टि परमात्म अयिनप्पटिकी, मा कळ्लमुंदे साकार रूपंलो निलिचि उन्न आ गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
वयं सुधन्या गणपस्तवेन
तथैव नत्यार्चनतस्तवैव |
गणेशरूपाश्च कृतास्त्वया तं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
ओ गणेशा! निन्नु स्तुतिंचडं वल्ल, नीकु नमस्करिंचि अर्चिंचडं वल्ल मेमु धन्युलमय्यामु. नीवु मम्मल्नि कूडा नी रूपंलोके मार्चुकुन्नावु (अनगा भक्तुडु भगवंतुडिलो ऐक्यमव्वडं). अट्टि करुणामयुडैन गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
गजाख्यबीजं प्रवदंति वेदा-
गच्छंति तेनैव गजाननस्त्वं
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
वेदमुलु निन्नु ‘गज’ अने बीजरूपंगा (ॐकारंगा) कीर्तिस्तुन्नायि. योगुलु कूडा आ गुर्तुल द्वाराने निन्नु ध्यानिस्तू नीलोने लीनमवुतुन्नारु (गच्छंति). अंदुके नीवु ‘गजाननुडिवि’ (ज्ञान मार्गानिकि अधिपतिवि) अय्यावु. अट्टि गजाननुडिनि मेमु भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
पुराणवेदाः शिवविष्णुकाद्या-
विकुंठिताः किं च वयं स्तवाम
गजाननं भक्तियुता भजामः ||
वेद पुराणालु, शिव विष्णुवुल वंटि देवतलु, शुक महर्षि वंटि ज्ञानुले नी महिमनु पूर्तिगा स्तुतिंचलेक मौनं वहिंचारु (विकुंठिताः). अटुवंटप्पुडु अल्पबुद्धि गल मेमु निन्नु ऎला स्तुतिंचगलमु? अयिनप्पटिकी मा शक्ति मेरकु आ गजाननुडिनि भक्तितो भजिस्तुन्नामु.
मुद्गल उवाच |
एवं स्तुत्वा गणेशानं नेमुः सर्वे पुनः पुनः |
तानुत्थाप्य वचो रम्यं गजानन उवाच ह ||
मुद्गल महर्षि इट्लु पलिकॆनु: “ई विधंगा गणेशुनि स्तुतिंचिन तर्वात देवतलु, मुनुलु अंदरू आयनकु माटिमाटिकी नमस्करिंचारु. अप्पुडु गजाननुडु वारिनि अनुग्रहिस्तू, पैकि लेपि मधुरमैन वाक्कुलतो इट्लु पलिकॆनु.”
गजानन उवाच |
वरं ब्रूत महाभागा देवाः सर्षिगणाः परम् |
स्तोत्रेण प्रीतिसंयुक्तः परं दास्यामि वांछितम् ||
गजाननुडु इट्लु पलिकॆनु: “ओ महाभागुलैन देवतलारा! मुनुलारा! मी स्तोत्रमुनकु नेनु अमितंगा संतसिंचानु. मीकु कावलसिन श्रेष्ठमैन वरमुलनु कोरुकॊनुमु. मी कोरिकलन्निंटिनी नेनु नॆरवेरुस्तानु.”
गजाननवचः श्रुत्वा हर्षयुक्ताः सुरर्षयः |
जगुस्तं भक्तिभावेन साश्रुनेत्राः प्रजापते ||
गजाननुडि माटलु विन्न सुरर्षुलु हर्षातिरेकंतो मुनिगिपोयारु. कळ्ललो आनंद बाष्पालु रालुतुंडगा (साश्रुनेत्राः), अत्यंत भक्तितो आ प्रजापतिनि (गणपतिनि) मरल कीर्तिंचारु.
देवर्षय ऊचुः |
गजानन यदि स्वामिन् प्रसन्नो वरदोऽसि भोः |
तदा भक्तिं दृढां देहि लोभहीनां त्वदीयकाम् ||
देवर्षुलु इट्लु पलिकिरि: “ओ गजानन स्वामी! नीवु मापै प्रसन्नुडवै वरमुलनु इच्चुवाडवु (वरदः) अयिते, माकु नीपै ‘दृढमैन भक्तिनि’ प्रसादिंचुमु. आ भक्ति ऎटुवंटि आशलु, लोभमु लेनिदै (लोभहीनां) केवलं नी कोसमे उंडालि.”
लोभासुरस्य देवेश कृता शांतिः सुखप्रदा |
तदा जगदिदं सर्वं वरयुक्तं कृतं त्वया ||
“ओ देवदेवा! नीवु लोभासुरुनि (दुराशकु प्रतीक) अंतं चेसि, लोकानिकि सुखप्रदमैन शांतिनि चेकूर्चावु. आ विधंगा ई जगत्तुनंतटिनी वरमुलतो पुनीतं चेशावु.”
अधुना देवदेवेश कर्मयुक्ता द्विजादयः |
भविष्यंति धरायां वै वयं स्वस्थानगास्तथा ||
“देवदेवेशा! नी अनुग्रहं वल्ल इप्पुडु भूमिपै उन्न ब्राह्मणादुलु (द्विजादयः) तम तम नित्यकर्मलनु भक्तितो निर्वहिंचुकुंटारु. मेमु कूडा (देवतलु) तिरिगि मा स्वस्थानालकु (स्वर्गादि लोकालकु) चेरुकुंटामु.”
स्वस्वधर्मरताः सर्वे गजानन कृतास्त्वया |
अतःपरं वरं याचामहे ढुंढे कमप्यहो ||
“ओ गजानना! अंदरिनी वारि वारि धर्ममुललो (स्वधर्म) निमग्नमय्येला नीवे चेशावु. ओ ढुंढिराजा! इप्पुडु मेमु नी नुंडि मरॊक विशेषमैन वरमुनु कोरुकुंटुन्नामु.”
यदा ते स्मरणं नाथ करिष्यामो वयं प्रभो |
तदा संकटहीनान् वै कुरु त्वं नो गजानन ||
“ओ नाथा! ओ प्रभो! मेमु निन्नु ऎप्पुडैते स्मरिस्तामो, अप्पुडु वॆंटने मम्मल्नि सकल संकटाल नुंडि विमुक्तुलनु चेयुमु. इदे मेमु कोरुकुने वरं.”
एवमुक्त्वा प्रणेमुस्तं गजाननमनामयम् |
स तानुवाच प्रीतात्मा भक्त्यधीनस्वभावतः ||
ई विधंगा प्रार्थिंचि, दोषरहितुडैन (अनामयम्) आ गजाननुनिकि प्रणामं चेशारु. अप्पुडु भक्तुलकु लॊंगिपोये स्वभावं कलवाडु (भक्त्यधीन) मरियु प्रीति चॆंदिनवाडैन आ स्वामि वारितो इट्लु पलिकॆनु.
गजानन उवाच |
यद्यच्च प्रार्थितं देवा मुनयः सर्वमंजसा |
भविष्यति न संदेहो मत्स्मृत्या सर्वदा हि वः ||
गजाननुडु इट्लु पलिकॆनु: “ओ देवतलारा! मुनुलारा! मीरु कोरिनवन्नी निश्चयमुगा सिद्धिंचुनु. नन्नु स्मरिंचिन वॆंटने मीरु ऎल्लप्पुडू संकटाल नुंडि विमुक्तुलवुतारु, इंदुलो संदेहं लेदु.”
भवत्कृतमदीयं वै स्तोत्रं सर्वत्र सिद्धिदम् |
भविष्यति विशेषेण मम भक्तिप्रदायकम् ||
“मीरु चेसिन ना यॊक्क ई स्तोत्रमु सर्वत्र सिद्धुलनु इच्चेदि (सिद्धिदम्) अवुतुंदि. अंतेकाकुंडा, दीनिनि पठिंचे वारिकि नापै विशेषमैन भक्तिनि कलिगिस्तुंदि.”
पुत्रपौत्रप्रदं पूर्णं धनधान्यविवर्धनम् |
सर्वसंपत्करं देवाः पठनाच्छ्रवणान्नृणाम् ||
ई स्तोत्रमुनु पठिंचिना लेदा विन्ना (श्रवणात्), मनुष्युलकु पुत्र पौत्र भाग्यमु कलुगुनु. इदि धनधान्यमुलनु वृद्धि चेयुनु मरियु सकल संपदलनु प्रसादिंचुनु.
मारणोच्चाटनादीनि नश्यंति स्तोत्रपाठतः |
परकृत्यं च विप्रेंद्रा अशुभं नैव बाधते ||
ओ मुनुलारा! ई स्तोत्र पाठमु वल्ल शत्रुवुल दुष्प्रयोगालु (मारण, उच्चाटनादुलु) नशिंचिपोवुनु. इतरुलु चेसे अभिचार होममुलु (परकृत्यं) लेदा ऎटुवंटि अशुभ शक्तुलु पठिंचेवारिनि बाधिंचवु.
संग्रामे जयदं चैव यात्राकाले फलप्रदम् |
शत्रूच्चाटनकाद्येषु प्रशस्तं तद्भविष्यति ||
युद्धमुनंदु (संग्रामे) विजयमुनु, प्रयाण समयमुललो (यात्राकाले) कार्यसिद्धिनि इदि चेकूर्चुनु. शत्रुवुल नुंडि रक्षण कोरुकुने वारिकि ई स्तोत्रमु अत्यंत श्रेष्ठमैनदि.
कारागृहगतस्यैव बंधनाशकरं भवेत् |
असाध्यं साधयेत् सर्वमनेनैव सुरर्षयः ||
ओ सुरर्षुलारा! चॆरसाल (कारागृहं) पालैन वारु दीनिनि पठिस्ते बंध विमुक्तुलु अवुतारु. ई स्तोत्रमु द्वारा मनिषि ए असाध्यमैन पनिनैना सुसाध्यं चेसुकोगलडु.
एकविंशतिवारं चैकविंशति दिनावधिम् |
प्रयोगं यः करोत्येव स भवेत् सर्वसिद्धिभाक् ||
ऎवरैते 21 रोजुल पाटु नित्यं 21 सार्लु (एकविंशतिवारं) ई स्तोत्रमुनु पारायण चेस्तारो, वारु सर्व सिद्धुलनु पॊंदुतारु. इदि ऒक शक्तिवंतमैन ‘प्रयोगं’ वंटिदि.
धर्मार्थकाममोक्षाणां ब्रह्मभूतस्य दायकम् |
भविष्यति न संदेहः स्तोत्रं मद्भक्तिवर्धनम् |
एवमुक्त्वा गणाधीशस्तत्रैवांतरधीयत ||
ई स्तोत्रमु धर्म, अर्थ, काम, मोक्षमुलनु इव्वडमे काकुंडा, मनिषिनि ब्रह्मस्वरूपुनिगा (ब्रह्मभूतस्य) मार्चुनु. इदि नापै भक्तिनि पॆंपॊंदिंचुनु, इंदुलो संदेहमु लेदु. ई विधमुगा पलिकि गणाधीशुडु अक्कडे अंतर्धानमय्याडु.
इति श्रीमन्मुद्गलपुराणे गजाननचरिते त्रिचत्वारिंशोऽध्याये देवमुनिकृत गजाननस्तोत्रं संपूर्णम् |
tèlugu
śrī gaṇeśa stotrālu
gamanika
: ī stotramu
(ślokālu mātrame)
” pārāyaṇa graṃthamulo kūḍā unnadi.
(mudgala purāṇaṃ nuṃḍi grahiṃcabaḍina śrī gajānana stotraṃ (devarṣi kṛtaṃ) atyaṃta gaṃbhīramaina vedāṃta arthālanu kaligi uṃdi. iṃdulo vināyakuḍini kevalaṃ òka rūpaṃ unna daivaṃgā kāka, nirākāra parabrahma tatvaṃgā devatalu mariyu ṛṣulu stutiṃcāru. dīnini paṭhiṃcaḍaṃ valla buddhi vikāsaṃ kalugutuṃdi. saṃsāra baṃdhāla nuṃḍi vimukti, mānasika praśāṃtata mariyu advaita siddhi (bhagavaṃtuḍu, nenu òkkaṭe ane bhāvana) labhistāyi.)
devarṣaya ūcuḥ |
videharūpaṃ bhavabaṃdhahāraṃ
sadā svaniṣṭhaṃ svasukhapradaṃ tam |
ameyasāṃkhyena ca labhyamīśaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
bhautikamaina śarīramunaku atītamainavāḍu (videharūpaṃ), saṃsāra baṃdhamulanu tuḍiciveyuvāḍu, èllappuḍū tana ātma yaṃde niṣṭha kaligi uṃḍi (svaniṣṭhaṃ) tanaku tāne ānaṃda svarūpuḍai uṃḍuvāḍu; kòlavalenaṃtaṭi jñānamu (sāṃkhya yogamu) dvārā mātrame pòṃdadagina ā gajānana prabhuvunu memu bhaktito seviṃcucunnāmu.
munīṃdravaṃdyaṃ vidhibodhahīnaṃ
subuddhidaṃ buddhidharaṃ praśāṃtam |
vikālahīnaṃ sakalāṃtagaṃ vai
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
gòppa munulace vaṃdiṃpabaḍevāḍu, brahmadevuni bodhalaku (vedamulaku) kūḍā cikkani aṃtima satyamu vaṃṭivāḍu, sanmatini prasādiṃcuvāḍu, buddhiki ādhāruḍu mariyu parama śāṃtuḍu; kālamunaku atītuḍu (vikālahīnaṃ) mariyu sṛṣṭi aṃtamunaṃdu kūḍā migili uṃḍu ā gajānana prabhuvunu memu bhaktito seviṃcucunnāmu.
ameyarūpaṃ hṛdi saṃsthitaṃ taṃ
brahmāhamekaṃ bhramanāśakāram |
anādimadhyāṃtamapārarūpaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
aparimitamaina (ameya) rūpamu kalavāḍu, prati jīvi hṛdayamunaṃdu sākṣigā uṃḍuvāḍu, “nene ā parabrahmamunu” anu advaita jñānamu dvārā ajñānapu bhramalanu naśiṃpajeyuvāḍu; ādi, madhya, aṃtamulu leni anaṃta svarūpuḍaina ā gajānana prabhuvunu memu bhaktito seviṃcucunnāmu.
jagatpramāṇaṃ jagadīśameva-
anātmanāṃ mohapradaṃ purāṇaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
ī jagattu unikiki āyane kòlamānamu (pramāṇaṃ), sakala lokamulaku īśvaruḍu, iṃdriyamulaku aṃdanivāḍu, sṛṣṭiki mūlamainavāḍu kānī tanaku mūlamu lenivāḍu; ātmajñānamu lenivāriki mohamunu (māyanu) kaligiṃcuvāḍu mariyu sanātana puruṣuḍaina ā gajānana prabhuvunu memu bhaktito seviṃcucunnāmu.
na bhūrna rūpaṃ na jalaṃ prakāśaṃ
na tejasisthaṃ na samīraṇastham |
na khe gataṃ paṃcavibhūtihīnaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
bhūmi, jalamu, agni (tejassu), vāyuvu (samīraṇaṃ), mariyu ākāśamu (khe) anu paṃcabhūtamula vikāramulaku lonugānivāḍu (paṃcavibhūtihīnaṃ); anagā paṃcabhūtamula kaṃṭe muṃde uṃḍi, vāṭiki atītamugā vèlugucunna cinmaya svarūpuḍaina ā gajānana prabhuvunu memu bhaktito seviṃcucunnāmu.
na viśvagaṃ taijasagaṃ na prājñaṃ
samaṣṭivyaṣṭisthamanaṃtagaṃ na |
guṇairvihīnaṃ paramārthabhūtaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
jāgrat avasthaloni ‘viśvuḍu’ kāḍu, svapna avasthaloni ‘taijasuḍu’ kāḍu, suṣupti avasthaloni ‘prājñuḍu’ kāḍu; āyana samaṣṭi (viśvaṃ) lonū, vyaṣṭi (vyakti) lonū uṃṭūne vāṭiki atītamainavāḍu. triguṇālaku atītuḍaina paramārtha svarūpuḍagu ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
guṇeśagaṃ naiva ca biṃdusaṃsthaṃ
na dehinaṃ bodhamayaṃ na ḍhuṃḍhim |
saṃyogahīnāḥ pravadaṃti tatsthaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
āyana kevalaṃ guṇālaku prabhuvu mātrame kādu, kevalaṃ oṃkāraṃloni biṃduvulo mātrame uṃḍaḍu; āyana dehi (śarīradhāri) kāḍu, kevalaṃ bodha (jñānaṃ) mātrame kāḍu. yogulu āyananu denitonū saṃbaṃdhaṃ leni (saṃyogahīna), sarvavyāptamaina paratatvaṃgā cèbutāru. aṭṭi gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
anāgataṃ naiva gataṃ gaṇeśaṃ
kathaṃ tadākāramayaṃ vadāmaḥ |
tathāpi sarvaṃ prabhudehasaṃsthaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
āyanaku rāka pokalu levu (puṭṭuka maraṇālu levu). aṭuvaṃṭappuḍu āyanaku òka nirdiṣṭamaina ākāraṃ uṃdani memu èlā cèppagalamu? ayinappaṭikī, ī carācara jagattu aṃtā ā prabhuvu dehamunaṃde (viśvarūpaṃlo) unnadi. aṭṭi gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
yadi tvayā nātha kṛtaṃ na kiṃci-
ato mahātmānamaciṃtyameva
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
o nāthā! nīvu emī ceyani (niṣkriyātmaka) sākṣivi ani jñānulu aṃṭāru. kānī nīvu emī ceyakapote ī jagattu aṃtā èlā prakāśistoṃdi? (nī uniki valle idaṃtā jarugutoṃdi). aṃduke ūhaku aṃdani (aciṃtya) mahātmuḍaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
susiddhidaṃ bhaktajanasya devaṃ
sa kāmikānāmiha saukhyadaṃ tam |
akāmikānāṃ bhavabaṃdhahāraṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
bhaktulaku siddhulanu prasādiṃcevāḍu; korikalu unnavāriki (kāmikānāṃ) ī lokaṃlo sukhasaṃtoṣālanu iccevāḍu; korikalu leni mumukṣuvulaku (akāmikānāṃ) saṃsāra baṃdhālanu hariṃcevāḍaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
sureṃdrasevyaṃ hyasuraiḥ susevyaṃ
samānabhāvena virājayaṃtam |
anaṃtavāhaṃ muṣakadhvajaṃ taṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
deveṃdruḍi ceta, aṭu rākṣasula (asuraiḥ) ceta kūḍā samānaṃgā seviṃpabaḍevāḍu; aṃdarinī samāna dṛṣṭito cūstū prakāśiṃcevāḍu; anaṃtamaina śaktule vāhanaṃgā kaliginavāḍu mariyu mūṣika dhvajamu (èluka gurtu gala jèṃḍā) kalavāḍaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
sadā sukhānaṃdamaye jale ca
samudraje cekṣurase nivāsam |
dvaṃdvasya pānena ca nāśarūpe
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
èllappuḍū sukhānaṃdamayamaina jalamunaṃdu, samudramunaṃdu mariyu ikṣurasamu (cèraku rasamu) naṃdu nivasiṃcuvāḍu; dvaṃdvamulanu (sukhaduḥkhālu, lābhanaṣṭālu vaṃṭivi) mriṃgivesi ajñānānni nāśanaṃ cese rūpamu kalavāḍaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
catuḥpadārthā vividhaprakāśā-
anāthanāthaṃ ca mahodaraṃ vai
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
dharma, artha, kāma, mokṣamu ane nālugu puruṣārthāle āyanaku nālugu cetulu (caturbhujaṃ). vividha rakamulaina jñāna prakāśamulaku nilayamainavāḍu, anāthalaku nāthuḍu mariyu ī brahmāṃḍamaṃtaṭinī tana pòṭṭalo uṃcukunna mahodaruḍaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
mahākhumārūḍhamakālakālaṃ
videhayogena ca labhyamānam |
amāyinaṃ māyikamohadaṃ taṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
pèdda mūṣikamunu (manassuku pratīka) vāhanamugā cesukunnavāḍu, kālānni kūḍā śāsiṃcevāḍu (akālakālaṃ); deheṃdriyālapai mamakāraṃ vadilina ‘videhayogaṃ’ dvārā mātrame labhiṃcevāḍu; tanaku māya lekapoyinā (amāyinaṃ), ajñānulaku māyā mohamunu kaligiṃce ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
ravisvarūpaṃ ravibhāsahīnaṃ
harisvarūpaṃ haribodhahīnam |
śivasvarūpaṃ śivabhāsanāśaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
āyana sūrya svarūpuḍu kānī bhautika sūryuni vaṃṭi veḍi kalavāḍu kāḍu; viṣṇu svarūpuḍu kānī kevalaṃ ā rūpānike parimitamainavāḍu kāḍu; śiva svarūpuḍu kānī śivuni saṃhāraka guṇamulaku lobaḍanivāḍu. anagā trimūrtula śaktulaku mūlamai, vāṭiki atītamaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
maheśvarīsthaṃ ca suśaktihīnaṃ
prabhuṃ pareśaṃ paravaṃdyamevam |
acālakaṃ cālakabījabhūtaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
maheśvari (parāśakti) yaṃdu unnavāḍu, ayite āmè śaktipai ādhārapaḍani svayaṃ prakāśavaṃtuḍu; sarvottamuḍaina prabhuvu, aṃdarice vaṃdiṃpabaḍevāḍu; svayamugā kadalika lenivāḍainappaṭikī (niścalamaina sākṣi), ī sṛṣṭi kadalikalaku mūlabījamaina ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
śivādidevaiśca khagaiḥ suvaṃdyaṃ
narairlatāvṛkṣapaśuprabhūbhiḥ |
carācarairlokavihīnamevaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
śivuḍu mòdalaina devatalace, pakṣulace (khagaiḥ), manuṣyulace, cèṭlu-latalu-paśuvulace.. ilā samasta carācara jīvulace kòlavabaḍevāḍu; ī lokālanniṭilo uṃṭūne denikī aṃṭakuṃḍā (lokavihīnaṃ) uṃḍe ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
manovacohīnatayā susaṃsthaṃ
nivṛttimātraṃ hyajamavyayaṃ tam |
tathāpi devaṃ pura āsthitaṃ taṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
manassuku, vākkuku aṃdanivāḍai (manovacohīnatayā), niścala sthitilo unnavāḍu; puṭṭuka lenivāḍu (ajam), nāśanaṃ lenivāḍu (avyayaṃ) mariyu kevalaṃ nivṛtti mārgaṃ (vairāgyaṃ) dvārā mātrame grahiṃcadaginavāḍu. aṭṭi paramātma ayinappaṭikī, mā kaḻlamuṃde sākāra rūpaṃlo nilici unna ā gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
vayaṃ sudhanyā gaṇapastavena
tathaiva natyārcanatastavaiva |
gaṇeśarūpāśca kṛtāstvayā taṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
o gaṇeśā! ninnu stutiṃcaḍaṃ valla, nīku namaskariṃci arciṃcaḍaṃ valla memu dhanyulamayyāmu. nīvu mammalni kūḍā nī rūpaṃloke mārcukunnāvu (anagā bhaktuḍu bhagavaṃtuḍilo aikyamavvaḍaṃ). aṭṭi karuṇāmayuḍaina gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
gajākhyabījaṃ pravadaṃti vedā-
gacchaṃti tenaiva gajānanastvaṃ
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
vedamulu ninnu ‘gaja’ ane bījarūpaṃgā (oṃkāraṃgā) kīrtistunnāyi. yogulu kūḍā ā gurtula dvārāne ninnu dhyānistū nīlone līnamavutunnāru (gacchaṃti). aṃduke nīvu ‘gajānanuḍivi’ (jñāna mārgāniki adhipativi) ayyāvu. aṭṭi gajānanuḍini memu bhaktito bhajistunnāmu.
purāṇavedāḥ śivaviṣṇukādyā-
vikuṃṭhitāḥ kiṃ ca vayaṃ stavāma
gajānanaṃ bhaktiyutā bhajāmaḥ ||
veda purāṇālu, śiva viṣṇuvula vaṃṭi devatalu, śuka maharṣi vaṃṭi jñānule nī mahimanu pūrtigā stutiṃcaleka maunaṃ vahiṃcāru (vikuṃṭhitāḥ). aṭuvaṃṭappuḍu alpabuddhi gala memu ninnu èlā stutiṃcagalamu? ayinappaṭikī mā śakti meraku ā gajānanuḍini bhaktito bhajistunnāmu.
mudgala uvāca |
evaṃ stutvā gaṇeśānaṃ nemuḥ sarve punaḥ punaḥ |
tānutthāpya vaco ramyaṃ gajānana uvāca ha ||
mudgala maharṣi iṭlu palikènu: “ī vidhaṃgā gaṇeśuni stutiṃcina tarvāta devatalu, munulu aṃdarū āyanaku māṭimāṭikī namaskariṃcāru. appuḍu gajānanuḍu vārini anugrahistū, paiki lepi madhuramaina vākkulato iṭlu palikènu.”
gajānana uvāca |
varaṃ brūta mahābhāgā devāḥ sarṣigaṇāḥ param |
stotreṇa prītisaṃyuktaḥ paraṃ dāsyāmi vāṃchitam ||
gajānanuḍu iṭlu palikènu: “o mahābhāgulaina devatalārā! munulārā! mī stotramunaku nenu amitaṃgā saṃtasiṃcānu. mīku kāvalasina śreṣṭhamaina varamulanu korukònumu. mī korikalanniṃṭinī nenu nèraverustānu.”
gajānanavacaḥ śrutvā harṣayuktāḥ surarṣayaḥ |
jagustaṃ bhaktibhāvena sāśrunetrāḥ prajāpate ||
gajānanuḍi māṭalu vinna surarṣulu harṣātirekaṃto munigipoyāru. kaḻlalo ānaṃda bāṣpālu rālutuṃḍagā (sāśrunetrāḥ), atyaṃta bhaktito ā prajāpatini (gaṇapatini) marala kīrtiṃcāru.
devarṣaya ūcuḥ |
gajānana yadi svāmin prasanno varado'si bhoḥ |
tadā bhaktiṃ dṛḍhāṃ dehi lobhahīnāṃ tvadīyakām ||
devarṣulu iṭlu palikiri: “o gajānana svāmī! nīvu māpai prasannuḍavai varamulanu iccuvāḍavu (varadaḥ) ayite, māku nīpai ‘dṛḍhamaina bhaktini’ prasādiṃcumu. ā bhakti èṭuvaṃṭi āśalu, lobhamu lenidai (lobhahīnāṃ) kevalaṃ nī kosame uṃḍāli.”
lobhāsurasya deveśa kṛtā śāṃtiḥ sukhapradā |
tadā jagadidaṃ sarvaṃ varayuktaṃ kṛtaṃ tvayā ||
“o devadevā! nīvu lobhāsuruni (durāśaku pratīka) aṃtaṃ cesi, lokāniki sukhapradamaina śāṃtini cekūrcāvu. ā vidhaṃgā ī jagattunaṃtaṭinī varamulato punītaṃ ceśāvu.”
adhunā devadeveśa karmayuktā dvijādayaḥ |
bhaviṣyaṃti dharāyāṃ vai vayaṃ svasthānagāstathā ||
“devadeveśā! nī anugrahaṃ valla ippuḍu bhūmipai unna brāhmaṇādulu (dvijādayaḥ) tama tama nityakarmalanu bhaktito nirvahiṃcukuṃṭāru. memu kūḍā (devatalu) tirigi mā svasthānālaku (svargādi lokālaku) cerukuṃṭāmu.”
svasvadharmaratāḥ sarve gajānana kṛtāstvayā |
ataḥparaṃ varaṃ yācāmahe ḍhuṃḍhe kamapyaho ||
“o gajānanā! aṃdarinī vāri vāri dharmamulalo (svadharma) nimagnamayyelā nīve ceśāvu. o ḍhuṃḍhirājā! ippuḍu memu nī nuṃḍi maròka viśeṣamaina varamunu korukuṃṭunnāmu.”
yadā te smaraṇaṃ nātha kariṣyāmo vayaṃ prabho |
tadā saṃkaṭahīnān vai kuru tvaṃ no gajānana ||
“o nāthā! o prabho! memu ninnu èppuḍaite smaristāmo, appuḍu vèṃṭane mammalni sakala saṃkaṭāla nuṃḍi vimuktulanu ceyumu. ide memu korukune varaṃ.”
evamuktvā praṇemustaṃ gajānanamanāmayam |
sa tānuvāca prītātmā bhaktyadhīnasvabhāvataḥ ||
ī vidhaṃgā prārthiṃci, doṣarahituḍaina (anāmayam) ā gajānanuniki praṇāmaṃ ceśāru. appuḍu bhaktulaku lòṃgipoye svabhāvaṃ kalavāḍu (bhaktyadhīna) mariyu prīti cèṃdinavāḍaina ā svāmi vārito iṭlu palikènu.
gajānana uvāca |
yadyacca prārthitaṃ devā munayaḥ sarvamaṃjasā |
bhaviṣyati na saṃdeho matsmṛtyā sarvadā hi vaḥ ||
gajānanuḍu iṭlu palikènu: “o devatalārā! munulārā! mīru korinavannī niścayamugā siddhiṃcunu. nannu smariṃcina vèṃṭane mīru èllappuḍū saṃkaṭāla nuṃḍi vimuktulavutāru, iṃdulo saṃdehaṃ ledu.”
bhavatkṛtamadīyaṃ vai stotraṃ sarvatra siddhidam |
bhaviṣyati viśeṣeṇa mama bhaktipradāyakam ||
“mīru cesina nā yòkka ī stotramu sarvatra siddhulanu iccedi (siddhidam) avutuṃdi. aṃtekākuṃḍā, dīnini paṭhiṃce vāriki nāpai viśeṣamaina bhaktini kaligistuṃdi.”
putrapautrapradaṃ pūrṇaṃ dhanadhānyavivardhanam |
sarvasaṃpatkaraṃ devāḥ paṭhanācchravaṇānnṛṇām ||
ī stotramunu paṭhiṃcinā ledā vinnā (śravaṇāt), manuṣyulaku putra pautra bhāgyamu kalugunu. idi dhanadhānyamulanu vṛddhi ceyunu mariyu sakala saṃpadalanu prasādiṃcunu.
māraṇoccāṭanādīni naśyaṃti stotrapāṭhataḥ |
parakṛtyaṃ ca vipreṃdrā aśubhaṃ naiva bādhate ||
o munulārā! ī stotra pāṭhamu valla śatruvula duṣprayogālu (māraṇa, uccāṭanādulu) naśiṃcipovunu. itarulu cese abhicāra homamulu (parakṛtyaṃ) ledā èṭuvaṃṭi aśubha śaktulu paṭhiṃcevārini bādhiṃcavu.
saṃgrāme jayadaṃ caiva yātrākāle phalapradam |
śatrūccāṭanakādyeṣu praśastaṃ tadbhaviṣyati ||
yuddhamunaṃdu (saṃgrāme) vijayamunu, prayāṇa samayamulalo (yātrākāle) kāryasiddhini idi cekūrcunu. śatruvula nuṃḍi rakṣaṇa korukune vāriki ī stotramu atyaṃta śreṣṭhamainadi.
kārāgṛhagatasyaiva baṃdhanāśakaraṃ bhavet |
asādhyaṃ sādhayet sarvamanenaiva surarṣayaḥ ||
o surarṣulārā! cèrasāla (kārāgṛhaṃ) pālaina vāru dīnini paṭhiste baṃdha vimuktulu avutāru. ī stotramu dvārā maniṣi e asādhyamaina paninainā susādhyaṃ cesukogalaḍu.
ekaviṃśativāraṃ caikaviṃśati dināvadhim |
prayogaṃ yaḥ karotyeva sa bhavet sarvasiddhibhāk ||
èvaraite 21 rojula pāṭu nityaṃ 21 sārlu (ekaviṃśativāraṃ) ī stotramunu pārāyaṇa cestāro, vāru sarva siddhulanu pòṃdutāru. idi òka śaktivaṃtamaina ‘prayogaṃ’ vaṃṭidi.
dharmārthakāmamokṣāṇāṃ brahmabhūtasya dāyakam |
bhaviṣyati na saṃdehaḥ stotraṃ madbhaktivardhanam |
evamuktvā gaṇādhīśastatraivāṃtaradhīyata ||
ī stotramu dharma, artha, kāma, mokṣamulanu ivvaḍame kākuṃḍā, maniṣini brahmasvarūpunigā (brahmabhūtasya) mārcunu. idi nāpai bhaktini pèṃpòṃdiṃcunu, iṃdulo saṃdehamu ledu. ī vidhamugā paliki gaṇādhīśuḍu akkaḍe aṃtardhānamayyāḍu.
iti śrīmanmudgalapurāṇe gajānanacarite tricatvāriṃśo'dhyāye devamunikṛta gajānanastotraṃ saṃpūrṇam |
🕉️ పారాయణ విధానము & ఆధ్యాత్మిక ప్రాశస్త్యము (Chanting Methodology & Significance)
🪔 పారాయణ సమయము (Auspicious Chanting Time)
Best recited during Brahma Muhurta (4:00 AM – 6:00 AM) or during evening Sandhya Kaala after cleansing and lighting a traditional oil lamp (దీపారాధన).
🧘 ఆసనము & నియమములు (Posture & Focus)
Sit facing East or North on a clean woolen or cotton mat. Chant with clear pronunciation, maintaining steady rhythm and heartfelt devotion to Divinity.
Preserved across authentic palm-leaf manuscripts and classical Sanskrit traditions, this sacred hymn is revered across generations as an essential daily sadhana for spiritual seekers and householders alike.