: ఈ శ్రీరామపట్టాభిషేక సర్గ
” పుస్తకములో కూడా ఉన్నది.
కాపీరైటు ప్రకటన
శిరస్యంజలిమాధాయ కైకేయ్యానందవర్ధనః |
బభాషే భరతో జ్యేష్ఠం రామం సత్యపరాక్రమమ్ ||
శిరస్సుపైన తన చేతులతో అంజలి ఘటించి, కైకేయీ ఆనంద వర్ధనుడైన భరతుడు, తన పెద్ద అన్నగారు, సత్యమగు పరాక్రమము కలిగిన శ్రీరామునితో ఇట్లు పలికెను.
పూజితా మామికా మాతా దత్తం రాజ్యమిదం మమ |
తద్దదామి పునస్తుభ్యం యథా త్వమదదా మమ ||
“పూజ్యురాలైన మా అమ్మగారి వలన నాకు వచ్చిన రాజ్యం ఇది. దీనిని మీరు ఇచ్చినట్టుగా మరల మీకు తిరిగి ఇస్తున్నాను.”
ధురమేకాకినా న్యస్తామృషభేణ బలీయసా |
కిశోరవద్గురుం భారం న వోఢుమహముత్సహే ||
బలమైన ఎద్దువలె మోయదగిన ఈ బరువును (రాజ్యభారము) లేగదూడ వలె ఒక్కడిగా ఉన్న నేను మోయలేకున్నాను.
వారివేగేన మహతా భిన్నః సేతురివ క్షరన్ |
దుర్బంధనమిదం మన్యే రాజ్యచ్ఛిద్రమసంవృతమ్ ||
నదీవేగమునకు పగుళ్ళు వచ్చిన ఆనకట్టవలె, ఈ రాజ్యము నియంత్రించుటకు వీలుపడక ఉన్నదని నాకు అనిపించుచున్నది.
గతిం ఖర ఇవాశ్వస్య హంసస్యేవ చ వాయసః |
నాన్వేతుముత్సహే రామ తవ మార్గమరిందమ ||
గుర్రములయొక్క గతిని ఒక గాడిద, హంసలయొక్క గతిని ఒక కాకి వలె పొందలేని విధముగా, నేను మీ మార్గమును అందుకొనలేక పోవుచున్నాను, ఓ శత్రునాశకా !
యథా చారోపితో వృక్షో జాతశ్చాంతర్నివేశనే |
మహాంశ్చ సుదురారోహో మహాస్కంధః ప్రశాఖవాన్ ||
యెటులైతే ఇంటి పెరటిలో నాటి, పెంచబడిన వృక్షము పెద్దదై, భారీ శాఖల వలన బలవంతులకు సైతము ఎక్కుటకు వీలుపడక..
శీర్యేత పుష్పితో భూత్వా న ఫలాని ప్రదర్శయన్ |
తస్య నానుభవేదర్థం యస్య హేతోః స రోప్యతే ||
.. పుష్పములు కలిగన తరువాత, ఫలములు కలుగక ఎండిపోవునో, అటువంటి చెట్టు, నాటిన వాడు అనుభవింపలేని విధముగా ఉన్నట్లు …
ఏషోపమా మహాబాహో త్వదర్థం వేత్తుమర్హసి |
యద్యస్మాన్మనుజేంద్ర త్వం భక్తాన్భృత్యాన్న శాధి హి ||
..ఈ ఉపమానము, (గొప్ప భుజములు కల) ఓ మహాబాహో ! మీ దాసులగు మమ్ములను రాజువలె పరిపాలింపని మీకు అర్థము కాగలదు.
జగదద్యాభిషిక్తం త్వామనుపశ్యతు సర్వతః |
ప్రతపంతమివాదిత్యం మధ్యాహ్నే దీప్తతేజసమ్ ||
జగమంతా ఈరోజు పట్టాభిషేకముచే, అమితమైన వేడి కలిగిన మధ్యాహ్న సూర్యుడి వలె ప్రకాశించు మిమ్ములను చూడవలెను.
తూర్యసంఘాతనిర్ఘోషైః కాంచీనూపురనిస్వనైః |
మధురైర్గీతశబ్దైశ్చ ప్రతిబుధ్యస్వ రాఘవ ||
సంగీత వాయిద్యముల ఘోషలతో, చిరుగంటల సవ్వడులతో, మధురమైన గానములతో మేలుకొలుపునంతవరకు మీరు విశ్రాంతి తీసుకొనుము.
యావదావర్తతే చక్రం యావతీ చ వసుంధరా |
తావత్త్వమిహ సర్వస్య స్వామిత్వమనువర్తయ ||
“ఎప్పటివరకు జ్యోతిశ్చక్రము (ఖగోళము) ఉండునో, ఎప్పటివరకు వసుంధర (భూమి) ఉండునో, అప్పటివరకు ఈ లోకమున మీ స్వామిత్వమును (పరిపాలనను) మేము అనుసరించెదము.”
భరతస్య వచః శ్రుత్వా రామః పరపురంజయః |
తథేతి ప్రతిజగ్రాహ నిషసాదాసనే శుభే ||
భరతుని వచనములు విన్న పరపురంజయుడైన (పరుల పురమును జయించిన) రాముడు, అటులనే అని అంగీకరించి శుభప్రదమైన ఆసనమున కూర్చుండెను.
తతః శత్రుఘ్నవచనాన్నిపుణాః శ్మశ్రువర్ధకాః |
సుఖహస్తాః సుశీఘ్రాశ్చ రాఘవం పర్యుపాసత ||
తరువాత, శత్రుఘ్నుని సూచనమేరకు, నైపుణ్యము కలిగి, తమ మృదువైన హస్తములతో వేగముగా పనిచేయగల క్షురకులు, రాఘవుని వద్దకు వచ్చిరి.
పూర్వం తు భరతే స్నాతే లక్ష్మణే చ మహాబలే |
సుగ్రీవే వానరేంద్రే చ రాక్షసేంద్రే విభీషణే ||
ముందుగా భరతుడు స్నానమాచరించగా మహాబలుడగు లక్ష్మణుడు, వానరరాజగు సుగ్రీవుడు, రాక్షసరాజగు విభీషణుడు, స్నానము చేసెను.
విశోధితజటః స్నాతశ్చిత్రమాల్యానులేపనః |
మహార్హవసనో రామస్తస్థౌ తత్ర శ్రియా జ్వలన్ ||
అర్థము – చిక్కులువిడదీయబడిన జటలతో స్నానముచేసి, అందమైన మాలలతో, గంధములతో లేపనము చేయబడి, శ్రేష్ఠమగు వస్త్రములు కట్టుకొని అక్కడ ఉన్న రాముడు శోభతో ప్రకాశించెను.
ప్రతికర్మ చ రామస్య కారయామాస వీర్యవాన్ |
లక్ష్మణస్య చ లక్ష్మీవానిక్ష్వాకుకులవర్ధనః ||
రామునియొక్క అలంకారమును చేయు వీర్యవంతుడు, లక్ష్మీత్వము కలిగిన ఇక్ష్వాకు వంశ వర్ధనుడు (శతృఘ్నుడు) లక్ష్మణునికి కూడా చేయసాగెను.
ప్రతికర్మ చ సీతాయాః సర్వా దశరథస్త్రియః |
ఆత్మనైవ తదా చక్రుర్మనస్విన్యో మనోహరమ్ ||
సీత యొక్క అలంకరణను దశరథ స్త్రీలు (దశరథ భార్యలు) తమకు తాము చేసుకొనినట్లు మనోహరముగా చేసిరి.
తతో వానరపత్నీనాం సర్వాసామేవ శోభనమ్ |
చకార యత్నాత్కౌసల్యా ప్రహృష్టా పుత్రవత్సలా ||
తరువాత వానరపత్నులందరకును, పుత్రవాత్సల్యము చేత ఆనందభరితురాలైన కౌసల్య ఉత్సాముగా అలంకారము చేసెను.
తతః శత్రుఘ్నవచనాత్సుమంత్రో నామ సారథిః |
యోజయిత్వా'భిచక్రామ రథం సర్వాంగశోభనమ్ ||
తరువాత, శత్రుఘ్నుని ఆదేశముమేర సుమంత్రుడు అను పేరుగల రథసారథి సర్వాలంకారములు చేయబడిన రథమును తీసుకువచ్చెను.
అర్కమండలసంకాశం దివ్యం దృష్ట్వా రథోత్తమమ్ |
ఆరురోహ మహాబాహూ రామః సత్యపరాక్రమః ||
సూర్యమండలము వంటి శోభకలిగిన దివ్యమైన ఆ రథమును తన ఎదురుగా చూచిన మహాబాహువు, సత్యపరాక్రమవంతుడు అయిన రాముడు దానిని అధిరోహించెను.
సుగ్రీవో హనుమాంశ్చైవ మహేంద్రసదృశద్యుతీ |
స్నాతౌ దివ్యనిభైర్వస్త్రైర్జగ్మతుః శుభకుండలౌ ||
సుగ్రీవుడు మరియు హనుమంతుడు మహేంద్రుని వంటి శోభకలవారై, స్నానము చేసి దివ్యమైన వస్త్రములు కట్టుకుని, శుభకరమైన చెవికుండలములు పెట్టుకొనిరి.
వరాభరణసంపన్నా యయుస్తాః శుభకుండలాః |
సుగ్రీవపత్న్యః సీతా చ ద్రష్టుం నగరముత్సుకాః ||
గొప్ప ఆభరణములు మరియు శుభకుండలములు పెట్టుకుని వచ్చిన సుగ్రీవపత్ని మరియు సీతా, నగరము చూచుటకు ఉత్సాహముగా యుండిరి.
అయోధ్యాయాం తు సచివా రాజ్ఞో దశరథస్య యే |
పురోహితం పురస్కృత్య మంత్రయామాసురర్థవత్ ||
అయోధ్యయందు దశరథరాజు యొక్క మంత్రులు, పురోహితుల సూచనలను అనుసరించి అర్థవంతముగా ప్రణాళికను సిద్ధము చేసిరి.
అశోకో విజయశ్చైవ సుమంత్రశ్చైవ సంగతాః |
మంత్రయన్రామవృద్ధ్యర్థమృద్ధ్యర్థం నగరస్య చ ||
అశోకుడు, విజయుడు మరియు సుమంత్రుడు కలిసి, రాముని యొక్క అభివృద్ధి మరియు శ్రేయస్సు కొరకు నగరమందు శ్రద్ధగా మంతనములు చేసిరి.
సర్వమేవాభిషేకార్థం జయార్హస్య మహాత్మనః |
కర్తుమర్హథ రామస్య యద్యన్మంగళపూర్వకమ్ ||
“మహాత్ముడైన రాముని పట్టభిషేకము కొరకు విజయసూచికగా చేయవలసిన అన్ని మంగళకరమైన పనులను తప్పక చేయండి.”
ఇతి తే మంత్రిణః సర్వే సందిశ్య తు పురోహితమ్ |
నగరాన్నిర్యయుస్తూర్ణం రామదర్శనబుద్ధయః ||
అని ఆ మంత్రులకు, అందరు పురోహితులకు తగు సూచనలు చేసి, శ్రీరామ దర్శనముకొరకు నగరము నుండి బయలుదేరిరి.
హరియుక్తం సహస్రాక్షో రథమింద్ర ఇవానఘః |
ప్రయయౌ రథమాస్థాయ రామో నగరముత్తమమ్ ||
ఉత్తమైన రథమునందు, వేయికనుల వానివలె (ఇంద్రుడు) కళంకరహితుడగు రాముడు స్వారీ చేయసాగెను.
జగ్రాహ భరతో రశ్మీఞ్శత్రుఘ్నశ్ఛత్రమాదదే |
లక్ష్మణో వ్యజనం తస్య మూర్ధ్ని సంపర్యవీజయత్ ||
భరతుడు పగ్గాలను, శత్రుఘ్నుడు ఛత్రమును (గొడుగు) పట్టుకొనెను. లక్ష్మణుడు వ్యజనమును (విసినకర్ర) పట్టుకొని రాముని నుదుటకు గాలి వీయసాగెను.
శ్వేతం చ వాలవ్యజనం జగ్రాహ పురతః స్థితః |
అపరం చంద్రసంకాశం రాక్షసేంద్రో విభీషణః ||
తెలుపు రంగు వాలవ్యజనమును (చామరమును) ముందువైపున, చంద్రప్రభ కలిగిన రాక్షసరాజగు విభీషణుడు పట్టుకొనెను.
ఋషిసంఘైస్తదా''కాశే దేవైశ్చ సమరుద్గణైః |
స్తూయమానస్య రామస్య శుశ్రువే మధురధ్వనిః ||
అప్పుడు ఆకాశమునందు ఋషిసమూహములు, దేవతలు మరియు మరుద్గణములు చేయుచున్న రాముని యొక్క కీర్తనలు మధురముగా వినిపించినవి.
తతః శత్రుంజయం నామ కుంజరం పర్వతోపమమ్ |
ఆరురోహ మహాతేజాః సుగ్రీవః ప్లవగర్షభః ||
అప్పుడు, శత్రుంజయ అను పర్వతము వంటి ఏనుగును మహాతేజోవంతుడు, వానరముఖ్యుడు అగు సుగ్రీవుడు అధిరోహించెను.
నవనాగసహస్రాణి యయురాస్థాయ వానరాః |
మానుషం విగ్రహం కృత్వా సర్వాభరణభూషితాః ||
తొమ్మిది వేల ఏనుగులను అధిరోహించి వెంట వెళుతున్న వానరులు మనుష్యరూపమున సర్వాభరణములతో అగుపించిరి.
శంఖశబ్దప్రణాదైశ్చ దుందుభీనాం చ నిస్స్వనైః |
ప్రయయౌ పురుషవ్యాఘ్రస్తాం పురీం హర్మ్యమాలినీమ్ ||
శంఖము యొక్క శబ్దము మరియు దుందుభీ (ఢంకా) యొక్క ధ్వనులు మారుమ్రోగుతుండగా, పురుషవ్యాఘ్రము (పురుషులలో పులివంటివాడు) భవనముల మాలలు కలిగిన (అయోధ్య) పురమునందు వెడలసాగెను.
దదృశుస్తే సమాయాంతం రాఘవం సపురస్సరమ్ |
విరాజమానం వపుషా రథేనాతిరథం తదా ||
ముందు పరిచారకులతో వచ్చుచున్న రాఘవుడు అందమైన రూపముతో, అతిరథుని (గొప్ప యోధుని) వలె కనిపించెను.
తే వర్ధయిత్వా కాకుత్స్థం రామేణ ప్రతినందితాః |
అనుజగ్ముర్మహాత్మానం భ్రాతృభిః పరివారితమ్ ||
తనకు జేజేలు పలుకు వారిని కాకుత్స్థుడు (రాముడు) తిరిగి పలకరింపగా, వారు కూడా సోదరులు చుట్టూ ఉన్న రాముడిని అనుసరించిరి.
అమాత్యైర్బ్రాహ్మణైశ్చైవ తథా ప్రకృతిభిర్వృతః |
శ్రియా విరురుచే రామో నక్షత్రైరివ చంద్రమాః ||
మంత్రులు, బ్రాహ్మణులు మరియు పౌరులు చుట్టూ ఉన్న ప్రకాశవంతుడగు రాముడు, నక్షత్రముల మధ్య చంద్రునివలె శోభించెను.
స పురోగామిభిస్తూర్యైస్తాలస్వస్తికపాణిభిః |
ప్రవ్యాహరద్భిర్ముదితైర్మంగళాని యయౌ వృతః ||
ముందువైపు నడుస్తున్నవారు తాళములు, స్వస్తిక వాద్యపరికరములు హస్తములలో పట్టుకొని ఆనందకరము, మంగళకరము అగు కీర్తనలు ఆలాపింపగా రాముడు వెడలసాగెను.
అక్షతం జాతరూపం చ గావః కన్యాస్తథా ద్విజాః |
నరా మోదకహస్తాశ్చ రామస్య పురతో యయుః ||
బంగారువర్ణము గల అక్షతలతో (బియ్యపుగింజలు), గోవులతో, కన్యలతో, ద్విజులతో (బ్రాహ్మణులు) వచ్చుచున్న మగవారు తమ చేతిలో తీపిపదార్థములు పట్టుకుని రాముని ముందువైపు వెళ్ళసాగారు.
సఖ్యం చ రామః సుగ్రీవే ప్రభావం చానిలాత్మజే |
వానరాణాం చ తత్కర్మ రాక్షసానాం చ తద్బలమ్ |
విభీషణస్య సంయోగమాచచక్షే చ మంత్రిణామ్ ||
రాముడు, సుగ్రీవునితో స్నేహమును, అనిలాత్మజుని (హనుమంతుని) బలమును, వానరులు చేసిన మహత్కార్యములు, రాక్షసులు మరియు వారి బలములను, విభీషణుతో జరిగిన సమావేశమును, మంత్రులకు వర్ణించసాగెను.
శ్రుత్వా తు విస్మయం జగ్మురయోధ్యాపురవాసినః || ౪౦
ఇది వినిన అయోధ్యా పురవాసులు విస్మయము (ఆశ్చర్యము) చెందిరి.
ద్యుతిమానేతదాఖ్యాయ రామో వానరసంవృతః |
హృష్టపుష్టజనాకీర్ణామయోధ్యాం ప్రవివేశ హ ||
ప్రకాశవంతుడైన రాముడు వాటిని గుర్తు చేసుకుని ముచ్చటించుతూ, వానరములతో కలసి ఆనందభరితమైన జనసందోహముతో అయోధ్యలో ప్రవేశించెను.
తతో హ్యభ్యుచ్ఛ్రయన్పౌరాః పతాకాస్తే గృహే గృహే || ౪౨
తరువాత పౌరులు పతాకములను తమ తమ గృహములపై ఎగురవేసిరి.
ఐక్ష్వాకాధ్యుషితం రమ్యమాససాద పితుర్గృహమ్ || ౪౩
రమ్యము, ఇక్ష్వాకు రాజగృహము అయిన తన తండ్రిగృహమునకు (రాముడు) చేరెను.
అథాబ్రవీద్రాజసుతో భరతం ధర్మిణాం వరమ్ |
అర్థోపహితయా వాచా మధురం రఘునందనః ||
తరువాత ఆ రాజపుత్రుడగు రఘునందనుడు (రాముడు), ధర్మము పాటించు భరతునితో అర్థవంతమైన వచనమును మధురముగా పలకసాగెను.
పితుర్భవనమాసాద్య ప్రవిశ్య చ మహాత్మనః |
కౌసల్యాం చ సుమిత్రాం చ కైకేయీమభివాద్య చ ||
పితృగృహమునందు ప్రవేశించిన ఆ మహాత్ముడు, కౌసల్యా, సుమిత్రా మరియు కైకేయీ లకు నమస్కరించెను. (తరువాత ఇటుల చెప్పసాగెను).
యచ్చ మద్భవనం శ్రేష్ఠం సాశోకవనికం మహత్ |
ముక్తావైడూర్యసంకీర్ణం సుగ్రీవాయ నివేదయ ||
“(భరతా!) నా ఈ భవనము శ్రేష్ఠమైనది, అశోకవనములతో కూడియున్నది, ముత్యములు మరియు వైడూర్యములతో పొదగబడియున్నది. దీనిని సుగ్రీవునకు చూపుము” అనెను.
తస్య తద్వచనం శ్రుత్వా భరతః సత్యవిక్రమః |
పాణౌ గృహీత్వా సుగ్రీవం ప్రవివేశ తమాలయమ్ ||
ఆ వచనమును వినిన సత్యపరాక్రమవంతుడగు భరతుడు, సుగ్రీవుని చేతిని పట్టుకొని ఆ గృహములోనికి తీసుకువచ్చెను.
తతస్తైలప్రదీపాంశ్చ పర్యంకాస్తరణాని చ |
గృహీత్వా వివిశుః క్షిప్రం శత్రుఘ్నేన ప్రచోదితాః ||
అప్పుడు తైలదీపములు, మంచములు, నేలచాపలు తీసుకుని శత్రుఘ్నుని ఆనతి మేర కొందరు (సహాయకులు) గృహములోకి వచ్చిరి.
ఉవాచ చ మహాతేజాః సుగ్రీవం రాఘవానుజః |
అభిషేకాయ రామస్య దూతానాజ్ఞాపయ ప్రభో ||
మహాతేజోవంతుడగు రాఘవుని తమ్ముడు (భరతుడు) సుగ్రీవునితో “రాముని అభిషేకముకొరకు దూతలను పురమాయింపుము” అని అడిగెను.
సౌవర్ణాన్వానరేంద్రాణాం చతుర్ణాం చతురో ఘటాన్ |
దదౌ క్షిప్రం స సుగ్రీవః సర్వరత్నవిభూషితాన్ ||
సువర్ణమయము, సర్వరత్నమయములు అయిన నాలుగు కుండలను నలుగురు వానరశ్రేష్ఠులకు సుగ్రీవుడు త్వరగా ఇచ్చెను. (తరువాత ఇట్లు పలికెను.)
యథా ప్రత్యూషసమయే చతుర్ణాం సాగరాంభసామ్ |
పూర్ణైర్ఘటైః ప్రతీక్షధ్వం తథా కురుత వానరాః ||
“రేపు తెల్లవారే లోపుగా నాలుగు సాగర జలములతో ఈ కుండలను నింపి, నా ఆజ్ఞకోసము వేచియుండండి” అని పలికెను.
ఏవముక్తా మహాత్మానో వానరా వారణోపమాః |
ఉత్పేతుర్గగనం శీఘ్రం గరుడా ఇవ శీఘ్రగాః ||
మహాత్ముడగు వానరశ్రేష్ఠుడు ఇటుల చెప్పగనే, వారు గరుడునివలె వేగముగా ఆకాశమునకు ఎగిరి వెళ్ళిరి.
జాంబవాంశ్చ హనూమాంశ్చ వేగదర్శీ చ వానరః |
ఋషభశ్చైవ కలశాంజలపూర్ణానథానయన్ ||
అటు తరువాత జాంబవంతుడు, హనుమంతుడు, వేగదర్శీ మరియు ఋషభుడు అను వానరులు, నీరునింపబడిన కలశములతో వచ్చిరి.
నదీశతానాం పంచానాం జలం కుంభేషు చాహరన్ || ౫౪
అయిదువందల నదులలోని జలములతో ఆ కలశములు నింపబడియున్నవి.
🪷
పూర్వాత్సముద్రాత్కలశం జలపూర్ణమథానయత్ |
సుషేణః సత్త్వసంపన్నః సర్వరత్నవిభూషితమ్ ||
తూర్పుసముద్రము యొక్క నీటిచే నింపబడిన, రత్నమయమైన కలశమును సత్త్వగుణ సంపన్నుడైన సుషేణుడు తెచ్చెను.
ఋషభో దక్షిణాత్తూర్ణం సముద్రాజ్జలమాహరత్ |
రక్తచందనశాఖాభిః సంవృతం కాంచనం ఘటమ్ ||
ఋషభుడు త్వరగా దక్షిణసముద్రము యొక్క జలమును, ఎర్రచందనపు కాండములతో మూసినటువంటి బంగారు కుండలో తెచ్చెను.
గవయః పశ్చిమాత్తోయమాజహార మహార్ణవాత్ |
రత్నకుంభేన మహతా శీతం మారుతవిక్రమః ||
గవయుడు పశ్చిమమహాసముద్రము యొక్క చల్లటి జలమును రత్నభూషితమైన కుంభము (కలశము) లో వాయువేగముగ తెచ్చెను.
🪷
ఉత్తరాచ్చ జలం శీఘ్రం గరుడానిలవిక్రమః |
ఆజహార స ధర్మాత్మా నలః సర్వగుణాన్వితః ||
ఉత్తరమందున్న జలమును శీఘ్రముగా, గరుడ మరియు వాయువిక్రమము గల ధర్మాత్ముడు, సర్వగుణసంపన్నుడు అయిన నలుడు తెచ్చెను.
తతస్తైర్వానరశ్రేష్ఠైరానీతం ప్రేక్ష్య తజ్జలమ్ |
అభిషేకాయ రామస్య శత్రుఘ్నః సచివైః సహ |
పురోహితాయ శ్రేష్ఠాయ సుహృద్భ్యశ్చ న్యవేదయత్ ||
అలా వానరశ్రేష్ఠులచే రామ పట్టాభిషేకము కొరకు తీసుకురాబడిన జలముల గురించి, శత్రుఘ్నుడు తన మంత్రులతో కలసి, పురోహిత శ్రేష్ఠులకు మరియు వారి సహచరులకు విన్నవించెను.
తతః స ప్రయతో వృద్ధో వసిష్ఠో బ్రాహ్మణైః సహ |
రామం రత్నమయే పీఠే సహసీతం న్యవేశయత్ ||
అప్పుడు వారిలో పెద్దవారైన వశిష్ఠులవారు, తోటి బ్రాహ్మణులతో కలసి, రత్నమయ పీఠము పైన శ్రీరాముడిని సీతతో సహా మర్యాదపూర్వకంగా కూర్చుండబెట్టెను.
వసిష్ఠో వామదేవశ్చ జాబాలిరథ కాశ్యపః |
కాత్యాయనః సుయజ్ఞశ్చ గౌతమో విజయస్తథా ||
వశిష్ఠుడు, వామదేవుడు, జాబాలి, కశ్యపుడు, కాత్యాయనుడు, సుయజ్ఞుడు, గౌతముడు మరియు విజయుడు ..
అభ్యషించన్నరవ్యాఘ్రం ప్రసన్నేన సుగంధినా |
సలిలేన సహస్రాక్షం వసవో వాసవం యథా ||
.. నరవ్యాఘ్రమును (నరులలో పులివంటి రాముడికి) సంతోషభరితముగా సుగంధభరితమైన జలములతో, అష్టవసువులు సహస్రాక్షునికి (ఇంద్రునికి) చేసినట్లు, అభిషేకము చేసిరి.
ఋత్విగ్భిర్బ్రాహ్మణైః పూర్వం కన్యాభిర్మంత్రిభిస్తథా |
యోధైశ్చైవాభ్యషించంస్తే సంప్రహృష్టాః సనైగమైః ||
ఋత్విక్కులు మొదట బ్రాహ్మణులతో, తరువాత కన్యలతో, మంత్రులతో, యోధులతో, ఆనందముగా యున్న పట్టణవాసులతో అభిషేకము చేయించితిరి.
సర్వౌషధిరసైర్దివ్యైర్దైవతైర్నభసి స్థితైః |
చతుర్భిర్లోకపాలైశ్చ సర్వైర్దేవైశ్చ సంగతైః ||
సర్వ ఔషధరసములు కలిసిన పన్నీరును ఆకాశమందున్న దేవతలు, నలుగురు లోకపాలకులు, సర్వదేవతలు కలిసి చల్లిరి.
బ్రహ్మణా నిర్మితం పూర్వం కిరీటం రత్నశోభితమ్ |
అభిషిక్తః పురా యేన మనుస్తం దీప్తతేజసమ్ ||
బ్రహ్మచే (సృష్టికి) పూర్వం నిర్మించినటువంటి కిరీటము రత్నములశోభతో యున్నది. దీనితో చాలా కాలము క్రితము మను కు పట్టాభిషేకము చేయుటవలన తేజస్సుచే దీప్తమైనది.
తస్యాన్వవాయే రాజానః క్రమాద్యేనాభిషేచితాః |
సభాయాం హేమక్లుప్తాయాం శోభితాయాం మహాధనైః |
రత్నైర్నానావిధైశ్చైవ చిత్రితాయాం సుశోభనైః ||
ఆయన తరువాత ఉన్న రాజుల క్రమమునకు (పరంపరకు) దీనిచే పట్టాభిషేకము చేయబడినది. (ఇప్పుడు) సభయందు బంగారువర్ణపు శోభతో, మహాధనవంతమగునది, వివిధరత్నములచేత చిత్రముగా మంచిశోభను కలిగియున్నది.
నానారత్నమయే పీఠే కల్పయిత్వా యథావిధి |
కిరీటేన తతః పశ్చాద్వసిష్ఠేన మహాత్మనా |
ఋత్విగ్భిర్భూషణైశ్చైవ సమయోక్ష్యత రాఘవః ||
నానారత్నములు పొదగబడినటువంటి పీఠముపై యథావిధిగా ఉంచబడిన కిరీటమును అటు పిమ్మట మహాత్ముడైన వసిష్ఠులవారు (తన) తోటి ఋత్విక్కులతో కలసి మిగిలిన భూషణములతోపాటు రాఘవునకు అలంకారము చేసిరి.
ఛత్రం తు తస్య జగ్రాహ శత్రుఘ్నః పాండురం శుభమ్ |
శ్వేతం చ వాలవ్యజనం సుగ్రీవో వానరేశ్వరః |
అపరం చంద్రసంకాశం రాక్షసేంద్రో విభీషణః ||
శుభకరమైన ధవళ ఛత్రమును (గొడుగు) శత్రుఘ్నుడు పట్టుకొనెను. తెలుపు రంగు వాలవ్యజనమును (చామరమును) వానరేశ్వరుడగు సుగ్రీవుడు పట్టుకొనెను. చంద్రునివలె మెరయు మరియొక వ్యజనమును రాక్షసరాజగు విభీషణుడు గొనెను.
మాలాం జ్వలంతీం వపుషా కాంచనీం శతపుష్కరామ్ |
రాఘవాయ దదౌ వాయుర్వాసవేన ప్రచోదితః ||
నూరు బంగారు పద్మములతో అందముగా వెలుగొందు మాలను, రాఘవునకు వాయుదేవుడు, వాసవుని (ఇంద్రుని) ప్రోత్సాహముతో ఇచ్చెను.
సర్వరత్నసమాయుక్తం మణిరత్నవిభూషితమ్ |
ముక్తాహారం నరేంద్రాయ దదౌ శక్రప్రచోదితః ||
సర్వరత్నములతో పొదగబడి, మణిరత్నముతో విశేషముగా భాసించు ముత్యములహారమును, ఆ రాజునకు, శక్రుని (ఇంద్రుని) ఆదేశము మేర (వాయుదేవుడు) ఇచ్చినాడు.
ప్రజగుర్దేవగంధర్వా ననృతుశ్చాప్సరోగణాః |
అభిషేకే తదర్హస్య తదా రామస్య ధీమతః ||
లావణ్యముగా అలాపించు దేవగంధర్వుల పాటలు, అందముగా నాట్యమాడు అప్సర గణములు, బుద్ధిశాలియగు రాముని పట్టాభిషేకమునకు తగిన రీతిలో ఉండెను.
భూమిః సస్యవతీ చైవ ఫలవంతశ్చ పాదపాః |
గంధవంతి చ పుష్పాణి బభూవూ రాఘవోత్సవే ||
భూమి సస్యశ్యామలముగా, ఫలములుతో చెట్లు, మంచి సువాసనలతో పుష్పములు, రాఘవ ఉత్సవములో నిండినవి.
సహస్రశతమశ్వానాం ధేనూనాం చ గవాం తథా |
దదౌ శతం వృషాన్పూర్వం ద్విజేభ్యో మనుజర్షభః ||
త్రింశత్కోటీర్హిరణ్యస్య బ్రాహ్మణేభ్యో దదౌ పునః |
నానాభరణవస్త్రాణి మహార్హాణి చ రాఘవః ||
మూడువందలకోట్ల బంగారునాణెములు, నానావిధములైన, విలువైన, ఆభరణములు, వస్త్రములను బ్రాహ్మణులకు రాఘవుడు మళ్ళీ ఇచ్చెను.
అర్కరశ్మిప్రతీకాశాం కాంచనీం మణివిగ్రహామ్ |
సుగ్రీవాయ స్రజం దివ్యాం ప్రాయచ్ఛన్మనుజర్షభః ||
సూర్యరశ్మివంటి ప్రభతో, బంగారముతో పొదగబడిన మణులు కలిగిన దివ్యమైన మాలను సుగ్రీవునకు మనుజర్షభుడు (రాముడు) ఇచ్చెను.
వైడూర్యమణిచిత్రే చ వజ్రరత్నవిభూషితే |
వాలిపుత్రాయ ధృతిమానంగదాయాంగదే దదౌ ||
వైడూర్యమణితో చిత్రితమై, వజ్రరత్నముతో విభూషితమైన అంగదమును (కేయూరమును) వాలిపుత్రుడు, ధృతిమంతుడు అయిన అంగదునకు (రాముడు) ఇచ్చెను.
మణిప్రవరజుష్టం చ ముక్తాహారమనుత్తమమ్ |
సీతాయై ప్రదదౌ రామశ్చంద్రరశ్మిసమప్రభమ్ ||
శ్రేష్ఠములైన మణులతో, చంద్రకాంతితో సమానమైన ప్రభతో యున్న, ఉత్తమమైన ముత్యాలహారమును రాముడు సీతకు ఇచ్చెను.
అరజే వాససీ దివ్యే శుభాన్యాభరణాని చ |
అవేక్షమాణా వైదేహీ ప్రదదౌ వాయుసూనవే ||
శుద్ధము, ధారణయోగ్యము, శుభకరము యైన ఆభరణములను వైదేహీ వాయుసూనునకు (హనుమంతుడు) ఇవ్వజూచెను.
అవముచ్యాత్మనః కంఠాద్ధారం జనకనందినీ |
అవైక్షత హరీన్సర్వాన్భర్తారం చ ముహుర్ముహుః ||
జనకనందిని (సీత) తన కంఠమునకు ధరించినది తీయుట అక్కడ ఉన్న వానరులతో పాటు తన భర్త కూడా మరల మరల చూడసాగిరి.
తామింగితజ్ఞః సంప్రేక్ష్య బభాషే జనకాత్మజామ్ |
ప్రదేహి సుభగే హారం యస్య తుష్టాసి భామిని |
పౌరుషం విక్రమో బుద్ధిర్యస్మిన్నేతాని సర్వశః ||
ఇంగితజ్ఞానము కల రాముడు, జనకాత్మజయగు సీతను చూచి ఇట్లనెను. “ప్రియమైన సీతా, ఆ హారమును నీవు ఎవరికి ఇస్తే ఆనందము కలుగునో, ఎవ్వరికి తేజస్సు, ధృతి, యశస్సు, దాక్షిణ్యము, సామర్థ్యము, వినయము, దూరదృష్టి, వీరత్వము, పరాక్రమము, మేధస్సు నిత్యము ఉండునో వారికి ఇవ్వుము.”
దదౌ సా వాయుపుత్రాయ తం హారమసితేక్షణా |
హనుమాంస్తేన హారేణ శుశుభే వానరర్షభః |
చంద్రాంశుచయగౌరేణ శ్వేతాభ్రేణ యథా'చలః ||
ఆ హారమును అసితేక్షణా (నల్లటి కనులు కలిగిన సీత) వాయుపుత్రునకు ఇచ్చెను. వానర వరేణ్యుడగు హనుమంతుడు ఆ హారమును ధరించగా, చంద్రకాంతులతో, తెల్లని మబ్బులతో అలంకరింపబడిన పర్వతమువలె అగుపించెను.
తతో ద్వివిదమైందాభ్యాం నీలాయ చ పరంతపః |
సర్వాన్కామగుణాన్వీక్ష్య ప్రదదౌ వసుధాధిపః ||
శత్రువులను హింసించునట్టి ద్వివిదునకు, మైందునకు మరియు నీలునకు వారి ఇష్టములను బట్టి వసుధాధిపుడు (రాముడు) బహుమతులు ఇచ్చెను.
సర్వవానరవృద్ధాశ్చ యే చాన్యే వానరేశ్వరాః |
వాసోభిర్భూషణైశ్చైవ యథార్హం ప్రతిపూజితాః ||
సర్వవానరవృద్ధులు, ఇతర వానరేశ్వరులు యథాయోగ్యముగా వస్త్రాభరణములతో సన్మానింపబడిరి.
విభీషణో'థ సుగ్రీవో హనుమాన్ జాంబవాంస్తథా |
సర్వవానరముఖ్యాశ్చ రామేణాక్లిష్టకర్మణా ||
విభీషణుని, సుగ్రీవుని, హనుమంతుని, జాంబవంతుని మరియు సర్వ వానరవృద్ధులను రాముడికోసం విసుగు, అలసట చెందకుండా ఉన్నవారిని..
యథార్హం పూజితాః సర్వైః కామై రత్నైశ్చ పుష్కలైః |
ప్రహృష్టమనసః సర్వే జగ్మురేవ యథాగతమ్ ||
.. వారికి ఇష్టములైన అన్ని రత్నములతో సత్కారములు చేయగా, వారు సంతోషమనస్కులై తిరిగి వెడలిరి.
నత్వా సర్వే మహాత్మానం తతస్తే ప్లవగర్షభాః |
విసృష్టాః పార్థివేంద్రేణ కిష్కింధామభ్యుపాగమన్ ||
వందనము చేయుచూ ఆ మహాత్ములగు వానరోత్తములు, పార్థివేంద్రునచే (రామునిచే) వీడ్కోలు తెలుపబడి కిష్కింధకు వెడలిరి.
సుగ్రీవో వానరశ్రేష్ఠో దృష్ట్వా రామాభిషేచనమ్ |
పూజితశ్చైవ రామేణ కిష్కింధాం ప్రావిశత్పురీమ్ ||
వానరశ్రేష్ఠుడగు సుగ్రీవుడు రామ పట్టాభిషేకము చూచి, రామునిచే సత్కరింపబడి కిష్కింధకు వెడలెను.
[రామేణ సర్వకామైశ్చ యథార్హం ప్రతిపూజితః |]
విభీషణో'పి ధర్మాత్మా సహ తైర్నైరృతర్షభైః |
లబ్ధ్వా కులధనం రాజా లంకాం ప్రాయాద్విభీషణః ||
ధర్మాత్ముడు, ప్రఖ్యాతి కలిగిన రాక్షసరాజగు విభీషణుడు, తన కులధనము (రాక్షస రాజ్యము మరియు పరివారము) తీసుకుని లంకకు మరలెను.
స రాజ్యమఖిలం శాసన్నిహతారిర్మహాయశాః |
రాఘవః పరమోదారః శశాస పరయా ముదా ||
అఖిల రాజ్యములు శాసించగల, శత్రువులను సంహరించిన, మహాయశస్సు కలిగిన రాఘవుడు పరమ ఔదార్యముతో, పరమ ఆనందముతో ..
ఉవాచ లక్ష్మణం రామో ధర్మజ్ఞం ధర్మవత్సలః || ౯౦
.. ధర్మజ్ఞుడైన లక్ష్మణునితో ధర్మవత్సలుడగు రాముడు ఇట్లనెను.
ఆతిష్ఠ ధర్మజ్ఞ మయా సహేమాం
గాం పూర్వరాజాధ్యుషితాం బలేన |
తుల్యం మయా త్వం పితృభిర్ధృతా యా
తాం యౌవరాజ్యే ధురముద్వహస్వ ||
“ధర్మజ్ఞా (ధర్మము తెలిసినవాడా), నాతో పాటు ఈ భూమిని (రాజ్యమును) పూర్వరాజులు సైన్యముతో కూడి పాలించినట్లు, నేను మన పితరుల నుంచి పొందినట్లు, నీవు కూడా యువరాజు వలె రాజ్యభారమును తీసుకొనుము.
సర్వాత్మనా పర్యనునీయమానో
యదా న సౌమిత్రిరుపైతి యోగమ్ |
నియుజ్యమానో'పి చ యౌవరాజ్యే
తతో'భ్యషించద్భరతం మహాత్మా ||
అన్నివిధముల బ్రతిమిలాడినగాని సౌమిత్రి (లక్ష్మణుడు) అంగీకారము తెలుపని కారణమున, యౌవరాజ్యాభిషేకమును మహాత్ముడు (రాముడు) భరతునకు చేసెను.
పౌండరీకాశ్వమేధాభ్యాం వాజపేయేన చాసకృత్ |
అన్యైశ్చ వివిధైర్యజ్ఞైరయజత్పార్థివర్షభః ||
పౌండరీకము, అశ్వమేధము, వాజపేయాది ఇతర యజ్ఞములు పార్థివర్షభుడు (రాముడు) ఆచరించెను.
రాజ్యం దశసహస్రాణి ప్రాప్య వర్షాణి రాఘవః |
శతాశ్వమేధానాజహ్రే సదశ్వాన్భూరిదక్షిణాన్ ||
రాజ్యమును పదివేల వర్షములు అనుభవించిన రాఘవుడు నూరు అశ్వమేధయజ్ఞములలో మంచి అశ్వములు మరియు దక్షిణలు దేవతలకోసము సమర్పించెను.
ఆజానులంబబాహుః స మహాస్కంధః ప్రతాపవాన్ |
లక్ష్మణానుచరో రామః పృథివీమన్వపాలయత్ ||
జానువులవరకు ఉన్న పొడవైన మహా భుజములతో, ప్రతాపవంతుడై, లక్ష్మణుని తోడుగా, రాముడు పృథివిని పాలించెను.
రాఘవశ్చాపి ధర్మాత్మా ప్రాప్య రాజ్యమనుత్తమమ్ |
ఈజే బహువిధైర్యజ్ఞైః ససుహృజ్జ్ఞాతిబాంధవః ||
ధర్మాత్ముడగు రాఘవుడు గొప్పది ఉత్తమమైనది అగు రాజ్యమును పొంది, దేవతల ప్రసన్నము కొరకు బహువిధ యజ్ఞములు, తన పుత్రులు, భ్రాతృలతో, బంధువులతో కలసి చేసెను.
న పర్యదేవన్విధవా న చ వ్యాలకృతం భయమ్ |
న వ్యాధిజం భయం వా'పి రామే రాజ్యం ప్రశాసతి ||
వైధవ్య విషాదము, కౄరమృగముల భయము, వ్యాధి భయములు లేక రామ రాజ్యము కీర్తింపబడెను.
నిర్దస్యురభవల్లోకో నానర్థః కంచిదస్పృశత్ |
న చ స్మ వృద్ధా బాలానాం ప్రేతకార్యాణి కుర్వతే ||
చోరత్వము లోకమునందు లేదు. జనుల యందు వ్యర్థభావము లేకుండె. వృద్ధులు బాలురపై ప్రేతకార్యములు చేయకుండిరి.
సర్వం ముదితమేవాసీత్సర్వో ధర్మపరో'భవత్ |
రామమేవానుపశ్యంతో నాభ్యహింసన్పరస్పరమ్ ||
అంతా ఆనందముతో ఉండెను. అందరూ ధర్మపరులై ఉండిరి. రాముని దృష్టిలో ఉంచుకుని పరస్పరము హింసించుకొనక యుండిరి.
ఆసన్వర్షసహస్రాణి తథా పుత్రసహస్రిణః |
నిరామయా విశోకాశ్చ రామే రాజ్యం ప్రశాసతి ||
వేల వర్షముల (ఆయుర్దాయము) తో, వేలమంది పుత్రులతో, అనారోగ్యము లేక, శోకములేక రామునిచే రాజ్యము పాలింపబడెను.
రామో రామో రామ ఇతి ప్రజానామభవన్కథాః |
రామభూతం జగదభూద్రామే రాజ్యం ప్రశాసతి ||
రామ, రామ, రామ అని రాముని గురించి, రామరాజ్యము గురించి ప్రజలు చర్చించుకొనిరి. జగత్తంతా రామరాజ్యమును కీర్తించెను.
నిత్యపుష్పా నిత్యఫలాస్తరవః స్కంధవిస్తృతాః |
కాలే వర్షీ చ పర్జన్యః సుఖస్పర్శశ్చ మారుతః ||
నిత్యము పుష్పములు, ఫలములతో మరియు విస్తృతమైన కొమ్మలతో చెట్లు ఉండెను. మబ్బులు సకాలములయందు వర్షించెను. మారుతము (గాలి) సుఖస్పర్శతో వీచెను.
బ్రాహ్మణాః క్షత్రియా వైశ్యాః శూద్రా లోభవివర్జితాః |
స్వకర్మసు ప్రవర్తంతే తుష్టాః స్వైరేవ కర్మభిః ||
బ్రాహ్మణులు, క్షత్రియులు, వైశ్యులు, శూద్రులు లోభము లేక, తమ తమ కర్మలయందు ఆనందముగా ప్రవర్తించుచుండిరి.
ఆసన్ప్రజా ధర్మరతా రామే శాసతి నానృతాః |
సర్వే లక్షణసంపన్నాః సర్వే ధర్మపరాయణాః ||
ప్రజలు ధర్మపరులై, అనృతములు (కఠినమైన మాటలు) అనక రామరాజ్యమున అందరు మంచి లక్షణములతో ధర్మపరాయణులై యుండిరి.
దశ వర్షసహస్రాణి దశ వర్షశతాని చ |
భ్రాతృభిః సహితః శ్రీమాన్రామో రాజ్యమకారయత్ ||
పదివేల పదివందల వర్షములు, తన భ్రాతృలతో కలిసి శ్రీరాముడు రాజ్యపాలనను చేసెను.
కాపీరైటు ప్రకటన
(రామాయణ ఫలశ్రుతి)
ధన్యం యశస్యమాయుష్యం రాజ్ఞాం చ విజయావహమ్ |
ఆదికావ్యమిదం త్వార్షం పురా వాల్మీకినా కృతమ్ |
యః పఠేచ్ఛృణుయాల్లోకే నరః పాపాద్విముచ్యతే ||
పుత్రకామస్తు పుత్రాన్వై ధనకామో ధనాని చ |
లభతే మనుజో లోకే శ్రుత్వా రామాభిషేచనమ్ ||
మహీం విజయతే రాజా రిపూంశ్చాప్యధితిష్ఠతి |
రాఘవేణ యథా మాతా సుమిత్రా లక్ష్మణేన చ ||
భరతేనేవ కైకేయీ జీవపుత్రాస్తథా స్త్రియః |
భవిష్యంతి సదానందాః పుత్రపౌత్రసమన్వితాః ||
శ్రుత్వా రామాయణమిదం దీర్ఘమాయుశ్చ విందతి |
రామస్య విజయం చైవ సర్వమక్లిష్టకర్మణః ||
శృణోతి య ఇదం కావ్యమార్షం వాల్మీకినా కృతమ్ |
శ్రద్దధానో జితక్రోధో దుర్గాణ్యతితరత్యసౌ ||
సమాగమం ప్రవాసాంతే లభతే చాపి బాంధవైః |
ప్రార్థితాంశ్చ వరాన్సర్వాన్ప్రాప్నుయాదిహ రాఘవాత్ ||
శ్రవణేన సురాః సర్వే ప్రీయంతే సంప్రశృణ్వతామ్ |
వినాయకాశ్చ శామ్యంతి గృహే తిష్ఠంతి యస్య వై ||
విజయేతి మహీం రాజా ప్రవాసీ స్వస్తిమాన్వ్రజేత్ |
స్త్రియో రజస్వలాః శ్రుత్వా పుత్రాన్ సూయురనుత్తమాన్ ||
పూజయంశ్చ పఠంశ్చేమమితిహాసం పురాతనమ్ |
సర్వపాపాత్ప్రముచ్యేత దీర్ఘమాయురవాప్నుయాత్ ||
ప్రణమ్య శిరసా నిత్యం శ్రోతవ్యం క్షత్రియైర్ద్విజాత్ |
ఐశ్వర్యం పుత్రలాభశ్చ భవిష్యతి న సంశయః ||
రామాయణమిదం కృత్స్నం శృణ్వతః పఠతః సదా |
ప్రీయతే సతతం రామః స హి విష్ణుః సనాతనః ||
ఆదిదేవో మహాబాహుర్హరిర్నారాయణః ప్రభుః |
సాక్షాద్రామో రఘుశ్రేష్ఠః శేషో లక్ష్మణ ఉచ్యతే ||
కుటుంబవృద్ధిం ధనధాన్యవృద్ధిం
స్త్రియశ్చ ముఖ్యాః సుఖముత్తమం చ |
శృత్వా శుభం కావ్యమిదం మహార్థం
ప్రాప్నోతి సర్వాం భువి చార్థసిద్ధిమ్ ||
సౌభ్రాతృకం బుద్ధికరం సుఖం చ |
శ్రోతవ్యమేతన్నియమేన సద్భి-
ఏవమేతత్పురావృత్తమాఖ్యానం భద్రమస్తు వః |
ప్రవ్యాహరత విస్రబ్ధం బలం విష్ణోః ప్రవర్ధతామ్ ||
దేవాశ్చ సర్వే తుష్యంతి గ్రహణాచ్ఛ్రవణాత్తథా |
రామాయణస్య శ్రవణాత్తుష్యంతి పితరస్తథా ||
భక్త్యా రామస్య యే చేమాం సంహితామృషిణా కృతామ్ |
లేఖయంతీహ చ నరాస్తేషాం వాసస్త్రివిష్టపే ||
ఇత్యార్షే శ్రీమద్రామాయణే వాల్మీకీయే ఆదికావ్యే చతుర్వింశతిసహస్రికాయాం సంహితాయాం యుద్ధకాండే శ్రీరామపట్టాభిషేకో నామ ఏకత్రింశదుత్తరశతతమః సర్గః ||
(ఈ అర్థము శ్రీ మండా కృష్ణశ్రీకాంత శర్మకు స్ఫురించి వ్రాయబడినది.)
కాపీరైటు ప్రకటన
విషూచికా మంత్ర కథనం (యోగవాసిష్ఠం)
: పైన ఇవ్వబడిన స్తోత్రము
,, ఈ క్రింది పుస్తకములో కూడా ఉన్నది.
(నిత్య పారాయణ గ్రంథము)
వాల్మీకి సుందరకాండ
तॆलुगु
स्तोत्रनिधि
श्री राम स्तोत्रालु
गमनिक
: ई श्रीरामपट्टाभिषेक सर्ग
(श्लोकालु मात्रमे)
श्रीराम स्तोत्रनिधि
” पुस्तकमुलो कूडा उन्नदि.
कापीरैटु प्रकटन
:- ई श्लोकालकु अर्थमु ब्रह्मश्री मंडा कृष्णश्रीकांत् शर्मगारु “स्तोत्रनिधि” कोसमु मात्रमे व्रासि तयारुचेशारु. वारु व्रासिन अर्थमु कूडा कापी चेयालनुकुनेवारु, आयन पेरुनु कूडा प्रस्ताविंचगलरु.)
शिरस्यंजलिमाधाय कैकेय्यानंदवर्धनः |
बभाषे भरतो ज्येष्ठं रामं सत्यपराक्रमम् ||
अर्थं – शिरस्सुपैन तन चेतुलतो अंजलि घटिंचि, कैकेयी आनंद वर्धनुडैन भरतुडु, तन पॆद्द अन्नगारु, सत्यमगु पराक्रममु कलिगिन श्रीरामुनितो इट्लु पलिकॆनु.
पूजिता मामिका माता दत्तं राज्यमिदं मम |
तद्ददामि पुनस्तुभ्यं यथा त्वमददा मम ||
अर्थं – “पूज्युरालैन मा अम्मगारि वलन नाकु वच्चिन राज्यं इदि. दीनिनि मीरु इच्चिनट्टुगा मरल मीकु तिरिगि इस्तुन्नानु.”
धुरमेकाकिना न्यस्तामृषभेण बलीयसा |
किशोरवद्गुरुं भारं न वोढुमहमुत्सहे ||
अर्थं – बलमैन ऎद्दुवलॆ मोयदगिन ई बरुवुनु (राज्यभारमु) लेगदूड वलॆ ऒक्कडिगा उन्न नेनु मोयलेकुन्नानु.
वारिवेगेन महता भिन्नः सेतुरिव क्षरन् |
दुर्बंधनमिदं मन्ये राज्यच्छिद्रमसंवृतम् ||
अर्थं – नदीवेगमुनकु पगुळ्ळु वच्चिन आनकट्टवलॆ, ई राज्यमु नियंत्रिंचुटकु वीलुपडक उन्नदनि नाकु अनिपिंचुचुन्नदि.
गतिं खर इवाश्वस्य हंसस्येव च वायसः |
नान्वेतुमुत्सहे राम तव मार्गमरिंदम ||
अर्थं – गुर्रमुलयॊक्क गतिनि ऒक गाडिद, हंसलयॊक्क गतिनि ऒक काकि वलॆ पॊंदलेनि विधमुगा, नेनु मी मार्गमुनु अंदुकॊनलेक पोवुचुन्नानु, ओ शत्रुनाशका !
यथा चारोपितो वृक्षो जातश्चांतर्निवेशने |
महांश्च सुदुरारोहो महास्कंधः प्रशाखवान् ||
अर्थं – यॆटुलैते इंटि पॆरटिलो नाटि, पॆंचबडिन वृक्षमु पॆद्ददै, भारी शाखल वलन बलवंतुलकु सैतमु ऎक्कुटकु वीलुपडक..
शीर्येत पुष्पितो भूत्वा न फलानि प्रदर्शयन् |
तस्य नानुभवेदर्थं यस्य हेतोः स रोप्यते ||
अर्थं – .. पुष्पमुलु कलिगन तरुवात, फलमुलु कलुगक ऎंडिपोवुनो, अटुवंटि चॆट्टु, नाटिन वाडु अनुभविंपलेनि विधमुगा उन्नट्लु …
एषोपमा महाबाहो त्वदर्थं वेत्तुमर्हसि |
यद्यस्मान्मनुजेंद्र त्वं भक्तान्भृत्यान्न शाधि हि ||
अर्थं – ..ई उपमानमु, (गॊप्प भुजमुलु कल) ओ महाबाहो ! मी दासुलगु मम्मुलनु राजुवलॆ परिपालिंपनि मीकु अर्थमु कागलदु.
जगदद्याभिषिक्तं त्वामनुपश्यतु सर्वतः |
प्रतपंतमिवादित्यं मध्याह्ने दीप्ततेजसम् ||
अर्थं – जगमंता ईरोजु पट्टाभिषेकमुचे, अमितमैन वेडि कलिगिन मध्याह्न सूर्युडि वलॆ प्रकाशिंचु मिम्मुलनु चूडवलॆनु.
तूर्यसंघातनिर्घोषैः कांचीनूपुरनिस्वनैः |
मधुरैर्गीतशब्दैश्च प्रतिबुध्यस्व राघव ||
अर्थं – संगीत वायिद्यमुल घोषलतो, चिरुगंटल सव्वडुलतो, मधुरमैन गानमुलतो मेलुकॊलुपुनंतवरकु मीरु विश्रांति तीसुकॊनुमु.
यावदावर्तते चक्रं यावती च वसुंधरा |
तावत्त्वमिह सर्वस्य स्वामित्वमनुवर्तय ||
अर्थं – “ऎप्पटिवरकु ज्योतिश्चक्रमु (खगोळमु) उंडुनो, ऎप्पटिवरकु वसुंधर (भूमि) उंडुनो, अप्पटिवरकु ई लोकमुन मी स्वामित्वमुनु (परिपालननु) मेमु अनुसरिंचॆदमु.”
भरतस्य वचः श्रुत्वा रामः परपुरंजयः |
तथेति प्रतिजग्राह निषसादासने शुभे ||
अर्थं – भरतुनि वचनमुलु विन्न परपुरंजयुडैन (परुल पुरमुनु जयिंचिन) रामुडु, अटुलने अनि अंगीकरिंचि शुभप्रदमैन आसनमुन कूर्चुंडॆनु.
ततः शत्रुघ्नवचनान्निपुणाः श्मश्रुवर्धकाः |
सुखहस्ताः सुशीघ्राश्च राघवं पर्युपासत ||
अर्थं – तरुवात, शत्रुघ्नुनि सूचनमेरकु, नैपुण्यमु कलिगि, तम मृदुवैन हस्तमुलतो वेगमुगा पनिचेयगल क्षुरकुलु, राघवुनि वद्दकु वच्चिरि.
पूर्वं तु भरते स्नाते लक्ष्मणे च महाबले |
सुग्रीवे वानरेंद्रे च राक्षसेंद्रे विभीषणे ||
अर्थं – मुंदुगा भरतुडु स्नानमाचरिंचगा महाबलुडगु लक्ष्मणुडु, वानरराजगु सुग्रीवुडु, राक्षसराजगु विभीषणुडु, स्नानमु चेसॆनु.
विशोधितजटः स्नातश्चित्रमाल्यानुलेपनः |
महार्हवसनो रामस्तस्थौ तत्र श्रिया ज्वलन् ||
अर्थमु – चिक्कुलुविडदीयबडिन जटलतो स्नानमुचेसि, अंदमैन माललतो, गंधमुलतो लेपनमु चेयबडि, श्रेष्ठमगु वस्त्रमुलु कट्टुकॊनि अक्कड उन्न रामुडु शोभतो प्रकाशिंचॆनु.
प्रतिकर्म च रामस्य कारयामास वीर्यवान् |
लक्ष्मणस्य च लक्ष्मीवानिक्ष्वाकुकुलवर्धनः ||
अर्थं – रामुनियॊक्क अलंकारमुनु चेयु वीर्यवंतुडु, लक्ष्मीत्वमु कलिगिन इक्ष्वाकु वंश वर्धनुडु (शतृघ्नुडु) लक्ष्मणुनिकि कूडा चेयसागॆनु.
प्रतिकर्म च सीतायाः सर्वा दशरथस्त्रियः |
आत्मनैव तदा चक्रुर्मनस्विन्यो मनोहरम् ||
अर्थं – सीत यॊक्क अलंकरणनु दशरथ स्त्रीलु (दशरथ भार्यलु) तमकु तामु चेसुकॊनिनट्लु मनोहरमुगा चेसिरि.
ततो वानरपत्नीनां सर्वासामेव शोभनम् |
चकार यत्नात्कौसल्या प्रहृष्टा पुत्रवत्सला ||
अर्थं – तरुवात वानरपत्नुलंदरकुनु, पुत्रवात्सल्यमु चेत आनंदभरितुरालैन कौसल्य उत्सामुगा अलंकारमु चेसॆनु.
ततः शत्रुघ्नवचनात्सुमंत्रो नाम सारथिः |
योजयित्वाऽभिचक्राम रथं सर्वांगशोभनम् ||
अर्थं – तरुवात, शत्रुघ्नुनि आदेशमुमेर सुमंत्रुडु अनु पेरुगल रथसारथि सर्वालंकारमुलु चेयबडिन रथमुनु तीसुकुवच्चॆनु.
अर्कमंडलसंकाशं दिव्यं दृष्ट्वा रथोत्तमम् |
आरुरोह महाबाहू रामः सत्यपराक्रमः ||
अर्थं – सूर्यमंडलमु वंटि शोभकलिगिन दिव्यमैन आ रथमुनु तन ऎदुरुगा चूचिन महाबाहुवु, सत्यपराक्रमवंतुडु अयिन रामुडु दानिनि अधिरोहिंचॆनु.
सुग्रीवो हनुमांश्चैव महेंद्रसदृशद्युती |
स्नातौ दिव्यनिभैर्वस्त्रैर्जग्मतुः शुभकुंडलौ ||
अर्थं – सुग्रीवुडु मरियु हनुमंतुडु महेंद्रुनि वंटि शोभकलवारै, स्नानमु चेसि दिव्यमैन वस्त्रमुलु कट्टुकुनि, शुभकरमैन चॆविकुंडलमुलु पॆट्टुकॊनिरि.
वराभरणसंपन्ना ययुस्ताः शुभकुंडलाः |
सुग्रीवपत्न्यः सीता च द्रष्टुं नगरमुत्सुकाः ||
अर्थं – गॊप्प आभरणमुलु मरियु शुभकुंडलमुलु पॆट्टुकुनि वच्चिन सुग्रीवपत्नि मरियु सीता, नगरमु चूचुटकु उत्साहमुगा युंडिरि.
अयोध्यायां तु सचिवा राज्ञो दशरथस्य ये |
पुरोहितं पुरस्कृत्य मंत्रयामासुरर्थवत् ||
अर्थं – अयोध्ययंदु दशरथराजु यॊक्क मंत्रुलु, पुरोहितुल सूचनलनु अनुसरिंचि अर्थवंतमुगा प्रणाळिकनु सिद्धमु चेसिरि.
अशोको विजयश्चैव सुमंत्रश्चैव संगताः |
मंत्रयन्रामवृद्ध्यर्थमृद्ध्यर्थं नगरस्य च ||
अर्थं – अशोकुडु, विजयुडु मरियु सुमंत्रुडु कलिसि, रामुनि यॊक्क अभिवृद्धि मरियु श्रेयस्सु कॊरकु नगरमंदु श्रद्धगा मंतनमुलु चेसिरि.
सर्वमेवाभिषेकार्थं जयार्हस्य महात्मनः |
कर्तुमर्हथ रामस्य यद्यन्मंगळपूर्वकम् ||
अर्थं – “महात्मुडैन रामुनि पट्टभिषेकमु कॊरकु विजयसूचिकगा चेयवलसिन अन्नि मंगळकरमैन पनुलनु तप्पक चेयंडि.”
इति ते मंत्रिणः सर्वे संदिश्य तु पुरोहितम् |
नगरान्निर्ययुस्तूर्णं रामदर्शनबुद्धयः ||
अर्थं – अनि आ मंत्रुलकु, अंदरु पुरोहितुलकु तगु सूचनलु चेसि, श्रीराम दर्शनमुकॊरकु नगरमु नुंडि बयलुदेरिरि.
हरियुक्तं सहस्राक्षो रथमिंद्र इवानघः |
प्रययौ रथमास्थाय रामो नगरमुत्तमम् ||
अर्थं – उत्तमैन रथमुनंदु, वेयिकनुल वानिवलॆ (इंद्रुडु) कळंकरहितुडगु रामुडु स्वारी चेयसागॆनु.
जग्राह भरतो रश्मीञ्शत्रुघ्नश्छत्रमाददे |
लक्ष्मणो व्यजनं तस्य मूर्ध्नि संपर्यवीजयत् ||
अर्थं – भरतुडु पग्गालनु, शत्रुघ्नुडु छत्रमुनु (गॊडुगु) पट्टुकॊनॆनु. लक्ष्मणुडु व्यजनमुनु (विसिनकर्र) पट्टुकॊनि रामुनि नुदुटकु गालि वीयसागॆनु.
श्वेतं च वालव्यजनं जग्राह पुरतः स्थितः |
अपरं चंद्रसंकाशं राक्षसेंद्रो विभीषणः ||
अर्थं – तॆलुपु रंगु वालव्यजनमुनु (चामरमुनु) मुंदुवैपुन, चंद्रप्रभ कलिगिन राक्षसराजगु विभीषणुडु पट्टुकॊनॆनु.
ऋषिसंघैस्तदाऽऽकाशे देवैश्च समरुद्गणैः |
स्तूयमानस्य रामस्य शुश्रुवे मधुरध्वनिः ||
अर्थं – अप्पुडु आकाशमुनंदु ऋषिसमूहमुलु, देवतलु मरियु मरुद्गणमुलु चेयुचुन्न रामुनि यॊक्क कीर्तनलु मधुरमुगा विनिपिंचिनवि.
ततः शत्रुंजयं नाम कुंजरं पर्वतोपमम् |
आरुरोह महातेजाः सुग्रीवः प्लवगर्षभः ||
अर्थं – अप्पुडु, शत्रुंजय अनु पर्वतमु वंटि एनुगुनु महातेजोवंतुडु, वानरमुख्युडु अगु सुग्रीवुडु अधिरोहिंचॆनु.
नवनागसहस्राणि ययुरास्थाय वानराः |
मानुषं विग्रहं कृत्वा सर्वाभरणभूषिताः ||
अर्थं – तॊम्मिदि वेल एनुगुलनु अधिरोहिंचि वॆंट वॆळुतुन्न वानरुलु मनुष्यरूपमुन सर्वाभरणमुलतो अगुपिंचिरि.
शंखशब्दप्रणादैश्च दुंदुभीनां च निस्स्वनैः |
प्रययौ पुरुषव्याघ्रस्तां पुरीं हर्म्यमालिनीम् ||
अर्थं – शंखमु यॊक्क शब्दमु मरियु दुंदुभी (ढंका) यॊक्क ध्वनुलु मारुम्रोगुतुंडगा, पुरुषव्याघ्रमु (पुरुषुललो पुलिवंटिवाडु) भवनमुल माललु कलिगिन (अयोध्य) पुरमुनंदु वॆडलसागॆनु.
ददृशुस्ते समायांतं राघवं सपुरस्सरम् |
विराजमानं वपुषा रथेनातिरथं तदा ||
अर्थं – मुंदु परिचारकुलतो वच्चुचुन्न राघवुडु अंदमैन रूपमुतो, अतिरथुनि (गॊप्प योधुनि) वलॆ कनिपिंचॆनु.
ते वर्धयित्वा काकुत्स्थं रामेण प्रतिनंदिताः |
अनुजग्मुर्महात्मानं भ्रातृभिः परिवारितम् ||
अर्थं – तनकु जेजेलु पलुकु वारिनि काकुत्स्थुडु (रामुडु) तिरिगि पलकरिंपगा, वारु कूडा सोदरुलु चुट्टू उन्न रामुडिनि अनुसरिंचिरि.
अमात्यैर्ब्राह्मणैश्चैव तथा प्रकृतिभिर्वृतः |
श्रिया विरुरुचे रामो नक्षत्रैरिव चंद्रमाः ||
अर्थं – मंत्रुलु, ब्राह्मणुलु मरियु पौरुलु चुट्टू उन्न प्रकाशवंतुडगु रामुडु, नक्षत्रमुल मध्य चंद्रुनिवलॆ शोभिंचॆनु.
स पुरोगामिभिस्तूर्यैस्तालस्वस्तिकपाणिभिः |
प्रव्याहरद्भिर्मुदितैर्मंगळानि ययौ वृतः ||
अर्थं – मुंदुवैपु नडुस्तुन्नवारु ताळमुलु, स्वस्तिक वाद्यपरिकरमुलु हस्तमुललो पट्टुकॊनि आनंदकरमु, मंगळकरमु अगु कीर्तनलु आलापिंपगा रामुडु वॆडलसागॆनु.
अक्षतं जातरूपं च गावः कन्यास्तथा द्विजाः |
नरा मोदकहस्ताश्च रामस्य पुरतो ययुः ||
अर्थं – बंगारुवर्णमु गल अक्षतलतो (बिय्यपुगिंजलु), गोवुलतो, कन्यलतो, द्विजुलतो (ब्राह्मणुलु) वच्चुचुन्न मगवारु तम चेतिलो तीपिपदार्थमुलु पट्टुकुनि रामुनि मुंदुवैपु वॆळ्ळसागारु.
सख्यं च रामः सुग्रीवे प्रभावं चानिलात्मजे |
वानराणां च तत्कर्म राक्षसानां च तद्बलम् |
विभीषणस्य संयोगमाचचक्षे च मंत्रिणाम् ||
अर्थं – रामुडु, सुग्रीवुनितो स्नेहमुनु, अनिलात्मजुनि (हनुमंतुनि) बलमुनु, वानरुलु चेसिन महत्कार्यमुलु, राक्षसुलु मरियु वारि बलमुलनु, विभीषणुतो जरिगिन समावेशमुनु, मंत्रुलकु वर्णिंचसागॆनु.
श्रुत्वा तु विस्मयं जग्मुरयोध्यापुरवासिनः || ४०
अर्थं – इदि विनिन अयोध्या पुरवासुलु विस्मयमु (आश्चर्यमु) चॆंदिरि.
द्युतिमानेतदाख्याय रामो वानरसंवृतः |
हृष्टपुष्टजनाकीर्णामयोध्यां प्रविवेश ह ||
अर्थं – प्रकाशवंतुडैन रामुडु वाटिनि गुर्तु चेसुकुनि मुच्चटिंचुतू, वानरमुलतो कलसि आनंदभरितमैन जनसंदोहमुतो अयोध्यलो प्रवेशिंचॆनु.
ततो ह्यभ्युच्छ्रयन्पौराः पताकास्ते गृहे गृहे || ४२
अर्थं – तरुवात पौरुलु पताकमुलनु तम तम गृहमुलपै ऎगुरवेसिरि.
ऐक्ष्वाकाध्युषितं रम्यमाससाद पितुर्गृहम् || ४३
अर्थं – रम्यमु, इक्ष्वाकु राजगृहमु अयिन तन तंड्रिगृहमुनकु (रामुडु) चेरॆनु.
अथाब्रवीद्राजसुतो भरतं धर्मिणां वरम् |
अर्थोपहितया वाचा मधुरं रघुनंदनः ||
अर्थं – तरुवात आ राजपुत्रुडगु रघुनंदनुडु (रामुडु), धर्ममु पाटिंचु भरतुनितो अर्थवंतमैन वचनमुनु मधुरमुगा पलकसागॆनु.
पितुर्भवनमासाद्य प्रविश्य च महात्मनः |
कौसल्यां च सुमित्रां च कैकेयीमभिवाद्य च ||
अर्थं – पितृगृहमुनंदु प्रवेशिंचिन आ महात्मुडु, कौसल्या, सुमित्रा मरियु कैकेयी लकु नमस्करिंचॆनु. (तरुवात इटुल चॆप्पसागॆनु).
यच्च मद्भवनं श्रेष्ठं साशोकवनिकं महत् |
मुक्तावैडूर्यसंकीर्णं सुग्रीवाय निवेदय ||
अर्थं – “(भरता!) ना ई भवनमु श्रेष्ठमैनदि, अशोकवनमुलतो कूडियुन्नदि, मुत्यमुलु मरियु वैडूर्यमुलतो पॊदगबडियुन्नदि. दीनिनि सुग्रीवुनकु चूपुमु” अनॆनु.
तस्य तद्वचनं श्रुत्वा भरतः सत्यविक्रमः |
पाणौ गृहीत्वा सुग्रीवं प्रविवेश तमालयम् ||
अर्थं – आ वचनमुनु विनिन सत्यपराक्रमवंतुडगु भरतुडु, सुग्रीवुनि चेतिनि पट्टुकॊनि आ गृहमुलोनिकि तीसुकुवच्चॆनु.
ततस्तैलप्रदीपांश्च पर्यंकास्तरणानि च |
गृहीत्वा विविशुः क्षिप्रं शत्रुघ्नेन प्रचोदिताः ||
अर्थं – अप्पुडु तैलदीपमुलु, मंचमुलु, नेलचापलु तीसुकुनि शत्रुघ्नुनि आनति मेर कॊंदरु (सहायकुलु) गृहमुलोकि वच्चिरि.
उवाच च महातेजाः सुग्रीवं राघवानुजः |
अभिषेकाय रामस्य दूतानाज्ञापय प्रभो ||
अर्थं – महातेजोवंतुडगु राघवुनि तम्मुडु (भरतुडु) सुग्रीवुनितो “रामुनि अभिषेकमुकॊरकु दूतलनु पुरमायिंपुमु” अनि अडिगॆनु.
सौवर्णान्वानरेंद्राणां चतुर्णां चतुरो घटान् |
ददौ क्षिप्रं स सुग्रीवः सर्वरत्नविभूषितान् ||
अर्थं – सुवर्णमयमु, सर्वरत्नमयमुलु अयिन नालुगु कुंडलनु नलुगुरु वानरश्रेष्ठुलकु सुग्रीवुडु त्वरगा इच्चॆनु. (तरुवात इट्लु पलिकॆनु.)
यथा प्रत्यूषसमये चतुर्णां सागरांभसाम् |
पूर्णैर्घटैः प्रतीक्षध्वं तथा कुरुत वानराः ||
अर्थं – “रेपु तॆल्लवारे लोपुगा नालुगु सागर जलमुलतो ई कुंडलनु निंपि, ना आज्ञकोसमु वेचियुंडंडि” अनि पलिकॆनु.
एवमुक्ता महात्मानो वानरा वारणोपमाः |
उत्पेतुर्गगनं शीघ्रं गरुडा इव शीघ्रगाः ||
अर्थं – महात्मुडगु वानरश्रेष्ठुडु इटुल चॆप्पगने, वारु गरुडुनिवलॆ वेगमुगा आकाशमुनकु ऎगिरि वॆळ्ळिरि.
जांबवांश्च हनूमांश्च वेगदर्शी च वानरः |
ऋषभश्चैव कलशाञ्जलपूर्णानथानयन् ||
अर्थं – अटु तरुवात जांबवंतुडु, हनुमंतुडु, वेगदर्शी मरियु ऋषभुडु अनु वानरुलु, नीरुनिंपबडिन कलशमुलतो वच्चिरि.
नदीशतानां पंचानां जलं कुंभेषु चाहरन् || ५४
अर्थं – अयिदुवंदल नदुललोनि जलमुलतो आ कलशमुलु निंपबडियुन्नवि.
पूर्वात्समुद्रात्कलशं जलपूर्णमथानयत् |
सुषेणः सत्त्वसंपन्नः सर्वरत्नविभूषितम् ||
अर्थं – तूर्पुसमुद्रमु यॊक्क नीटिचे निंपबडिन, रत्नमयमैन कलशमुनु सत्त्वगुण संपन्नुडैन सुषेणुडु तॆच्चॆनु.
ऋषभो दक्षिणात्तूर्णं समुद्राज्जलमाहरत् |
रक्तचंदनशाखाभिः संवृतं कांचनं घटम् ||
अर्थं – ऋषभुडु त्वरगा दक्षिणसमुद्रमु यॊक्क जलमुनु, ऎर्रचंदनपु कांडमुलतो मूसिनटुवंटि बंगारु कुंडलो तॆच्चॆनु.
गवयः पश्चिमात्तोयमाजहार महार्णवात् |
रत्नकुंभेन महता शीतं मारुतविक्रमः ||
अर्थं – गवयुडु पश्चिममहासमुद्रमु यॊक्क चल्लटि जलमुनु रत्नभूषितमैन कुंभमु (कलशमु) लो वायुवेगमुग तॆच्चॆनु.
उत्तराच्च जलं शीघ्रं गरुडानिलविक्रमः |
आजहार स धर्मात्मा नलः सर्वगुणान्वितः ||
अर्थं – उत्तरमंदुन्न जलमुनु शीघ्रमुगा, गरुड मरियु वायुविक्रममु गल धर्मात्मुडु, सर्वगुणसंपन्नुडु अयिन नलुडु तॆच्चॆनु.
ततस्तैर्वानरश्रेष्ठैरानीतं प्रेक्ष्य तज्जलम् |
अभिषेकाय रामस्य शत्रुघ्नः सचिवैः सह |
पुरोहिताय श्रेष्ठाय सुहृद्भ्यश्च न्यवेदयत् ||
अर्थं – अला वानरश्रेष्ठुलचे राम पट्टाभिषेकमु कॊरकु तीसुकुराबडिन जलमुल गुरिंचि, शत्रुघ्नुडु तन मंत्रुलतो कलसि, पुरोहित श्रेष्ठुलकु मरियु वारि सहचरुलकु विन्नविंचॆनु.
ततः स प्रयतो वृद्धो वसिष्ठो ब्राह्मणैः सह |
रामं रत्नमये पीठे सहसीतं न्यवेशयत् ||
अर्थं – अप्पुडु वारिलो पॆद्दवारैन वशिष्ठुलवारु, तोटि ब्राह्मणुलतो कलसि, रत्नमय पीठमु पैन श्रीरामुडिनि सीततो सहा मर्यादपूर्वकंगा कूर्चुंडबॆट्टॆनु.
वसिष्ठो वामदेवश्च जाबालिरथ काश्यपः |
कात्यायनः सुयज्ञश्च गौतमो विजयस्तथा ||
अर्थं – वशिष्ठुडु, वामदेवुडु, जाबालि, कश्यपुडु, कात्यायनुडु, सुयज्ञुडु, गौतमुडु मरियु विजयुडु ..
अभ्यषिंचन्नरव्याघ्रं प्रसन्नेन सुगंधिना |
सलिलेन सहस्राक्षं वसवो वासवं यथा ||
अर्थं – .. नरव्याघ्रमुनु (नरुललो पुलिवंटि रामुडिकि) संतोषभरितमुगा सुगंधभरितमैन जलमुलतो, अष्टवसुवुलु सहस्राक्षुनिकि (इंद्रुनिकि) चेसिनट्लु, अभिषेकमु चेसिरि.
ऋत्विग्भिर्ब्राह्मणैः पूर्वं कन्याभिर्मंत्रिभिस्तथा |
योधैश्चैवाभ्यषिंचंस्ते संप्रहृष्टाः सनैगमैः ||
अर्थं – ऋत्विक्कुलु मॊदट ब्राह्मणुलतो, तरुवात कन्यलतो, मंत्रुलतो, योधुलतो, आनंदमुगा युन्न पट्टणवासुलतो अभिषेकमु चेयिंचितिरि.
सर्वौषधिरसैर्दिव्यैर्दैवतैर्नभसि स्थितैः |
चतुर्भिर्लोकपालैश्च सर्वैर्देवैश्च संगतैः ||
अर्थं – सर्व औषधरसमुलु कलिसिन पन्नीरुनु आकाशमंदुन्न देवतलु, नलुगुरु लोकपालकुलु, सर्वदेवतलु कलिसि चल्लिरि.
ब्रह्मणा निर्मितं पूर्वं किरीटं रत्नशोभितम् |
अभिषिक्तः पुरा येन मनुस्तं दीप्ततेजसम् ||
अर्थं – ब्रह्मचे (सृष्टिकि) पूर्वं निर्मिंचिनटुवंटि किरीटमु रत्नमुलशोभतो युन्नदि. दीनितो चाला कालमु क्रितमु मनु कु पट्टाभिषेकमु चेयुटवलन तेजस्सुचे दीप्तमैनदि.
तस्यान्ववाये राजानः क्रमाद्येनाभिषेचिताः |
सभायां हेमक्लुप्तायां शोभितायां महाधनैः |
रत्नैर्नानाविधैश्चैव चित्रितायां सुशोभनैः ||
अर्थं – आयन तरुवात उन्न राजुल क्रममुनकु (परंपरकु) दीनिचे पट्टाभिषेकमु चेयबडिनदि. (इप्पुडु) सभयंदु बंगारुवर्णपु शोभतो, महाधनवंतमगुनदि, विविधरत्नमुलचेत चित्रमुगा मंचिशोभनु कलिगियुन्नदि.
नानारत्नमये पीठे कल्पयित्वा यथाविधि |
किरीटेन ततः पश्चाद्वसिष्ठेन महात्मना |
ऋत्विग्भिर्भूषणैश्चैव समयोक्ष्यत राघवः ||
अर्थं – नानारत्नमुलु पॊदगबडिनटुवंटि पीठमुपै यथाविधिगा उंचबडिन किरीटमुनु अटु पिम्मट महात्मुडैन वसिष्ठुलवारु (तन) तोटि ऋत्विक्कुलतो कलसि मिगिलिन भूषणमुलतोपाटु राघवुनकु अलंकारमु चेसिरि.
छत्रं तु तस्य जग्राह शत्रुघ्नः पांडुरं शुभम् |
श्वेतं च वालव्यजनं सुग्रीवो वानरेश्वरः |
अपरं चंद्रसंकाशं राक्षसेंद्रो विभीषणः ||
अर्थं – शुभकरमैन धवळ छत्रमुनु (गॊडुगु) शत्रुघ्नुडु पट्टुकॊनॆनु. तॆलुपु रंगु वालव्यजनमुनु (चामरमुनु) वानरेश्वरुडगु सुग्रीवुडु पट्टुकॊनॆनु. चंद्रुनिवलॆ मॆरयु मरियॊक व्यजनमुनु राक्षसराजगु विभीषणुडु गॊनॆनु.
मालां ज्वलंतीं वपुषा कांचनीं शतपुष्कराम् |
राघवाय ददौ वायुर्वासवेन प्रचोदितः ||
अर्थं – नूरु बंगारु पद्ममुलतो अंदमुगा वॆलुगॊंदु मालनु, राघवुनकु वायुदेवुडु, वासवुनि (इंद्रुनि) प्रोत्साहमुतो इच्चॆनु.
सर्वरत्नसमायुक्तं मणिरत्नविभूषितम् |
मुक्ताहारं नरेंद्राय ददौ शक्रप्रचोदितः ||
अर्थं – सर्वरत्नमुलतो पॊदगबडि, मणिरत्नमुतो विशेषमुगा भासिंचु मुत्यमुलहारमुनु, आ राजुनकु, शक्रुनि (इंद्रुनि) आदेशमु मेर (वायुदेवुडु) इच्चिनाडु.
प्रजगुर्देवगंधर्वा ननृतुश्चाप्सरोगणाः |
अभिषेके तदर्हस्य तदा रामस्य धीमतः ||
अर्थं – लावण्यमुगा अलापिंचु देवगंधर्वुल पाटलु, अंदमुगा नाट्यमाडु अप्सर गणमुलु, बुद्धिशालियगु रामुनि पट्टाभिषेकमुनकु तगिन रीतिलो उंडॆनु.
भूमिः सस्यवती चैव फलवंतश्च पादपाः |
गंधवंति च पुष्पाणि बभूवू राघवोत्सवे ||
अर्थं – भूमि सस्यश्यामलमुगा, फलमुलुतो चॆट्लु, मंचि सुवासनलतो पुष्पमुलु, राघव उत्सवमुलो निंडिनवि.
सहस्रशतमश्वानां धेनूनां च गवां तथा |
ददौ शतं वृषान्पूर्वं द्विजेभ्यो मनुजर्षभः ||
अर्थं – नूरु सहस्रमुलगा अश्वमुलनु, धेनुवुलनु, गोवुलनु, नूरु वृषभमुलनु मॊदटगा द्विजुलकु मनुज श्रेष्ठुडु (रामुडु) इच्चॆनु.
त्रिंशत्कोटीर्हिरण्यस्य ब्राह्मणेभ्यो ददौ पुनः |
नानाभरणवस्त्राणि महार्हाणि च राघवः ||
अर्थं – मूडुवंदलकोट्ल बंगारुनाणॆमुलु, नानाविधमुलैन, विलुवैन, आभरणमुलु, वस्त्रमुलनु ब्राह्मणुलकु राघवुडु मळ्ळी इच्चॆनु.
अर्करश्मिप्रतीकाशां कांचनीं मणिविग्रहाम् |
सुग्रीवाय स्रजं दिव्यां प्रायच्छन्मनुजर्षभः ||
अर्थं – सूर्यरश्मिवंटि प्रभतो, बंगारमुतो पॊदगबडिन मणुलु कलिगिन दिव्यमैन मालनु सुग्रीवुनकु मनुजर्षभुडु (रामुडु) इच्चॆनु.
वैडूर्यमणिचित्रे च वज्ररत्नविभूषिते |
वालिपुत्राय धृतिमानंगदायांगदे ददौ ||
अर्थं – वैडूर्यमणितो चित्रितमै, वज्ररत्नमुतो विभूषितमैन अंगदमुनु (केयूरमुनु) वालिपुत्रुडु, धृतिमंतुडु अयिन अंगदुनकु (रामुडु) इच्चॆनु.
मणिप्रवरजुष्टं च मुक्ताहारमनुत्तमम् |
सीतायै प्रददौ रामश्चंद्ररश्मिसमप्रभम् ||
अर्थं – श्रेष्ठमुलैन मणुलतो, चंद्रकांतितो समानमैन प्रभतो युन्न, उत्तममैन मुत्यालहारमुनु रामुडु सीतकु इच्चॆनु.
अरजे वाससी दिव्ये शुभान्याभरणानि च |
अवेक्षमाणा वैदेही प्रददौ वायुसूनवे ||
अर्थं – शुद्धमु, धारणयोग्यमु, शुभकरमु यैन आभरणमुलनु वैदेही वायुसूनुनकु (हनुमंतुडु) इव्वजूचॆनु.
अवमुच्यात्मनः कंठाद्धारं जनकनंदिनी |
अवैक्षत हरीन्सर्वान्भर्तारं च मुहुर्मुहुः ||
अर्थं – जनकनंदिनि (सीत) तन कंठमुनकु धरिंचिनदि तीयुट अक्कड उन्न वानरुलतो पाटु तन भर्त कूडा मरल मरल चूडसागिरि.
तामिंगितज्ञः संप्रेक्ष्य बभाषे जनकात्मजाम् |
प्रदेहि सुभगे हारं यस्य तुष्टासि भामिनि |
पौरुषं विक्रमो बुद्धिर्यस्मिन्नेतानि सर्वशः ||
अर्थं – इंगितज्ञानमु कल रामुडु, जनकात्मजयगु सीतनु चूचि इट्लनॆनु. “प्रियमैन सीता, आ हारमुनु नीवु ऎवरिकि इस्ते आनंदमु कलुगुनो, ऎव्वरिकि तेजस्सु, धृति, यशस्सु, दाक्षिण्यमु, सामर्थ्यमु, विनयमु, दूरदृष्टि, वीरत्वमु, पराक्रममु, मेधस्सु नित्यमु उंडुनो वारिकि इव्वुमु.”
ददौ सा वायुपुत्राय तं हारमसितेक्षणा |
हनुमांस्तेन हारेण शुशुभे वानरर्षभः |
चंद्रांशुचयगौरेण श्वेताभ्रेण यथाऽचलः ||
अर्थं – आ हारमुनु असितेक्षणा (नल्लटि कनुलु कलिगिन सीत) वायुपुत्रुनकु इच्चॆनु. वानर वरेण्युडगु हनुमंतुडु आ हारमुनु धरिंचगा, चंद्रकांतुलतो, तॆल्लनि मब्बुलतो अलंकरिंपबडिन पर्वतमुवलॆ अगुपिंचॆनु.
ततो द्विविदमैंदाभ्यां नीलाय च परन्तपः |
सर्वान्कामगुणान्वीक्ष्य प्रददौ वसुधाधिपः ||
अर्थं – शत्रुवुलनु हिंसिंचुनट्टि द्विविदुनकु, मैंदुनकु मरियु नीलुनकु वारि इष्टमुलनु बट्टि वसुधाधिपुडु (रामुडु) बहुमतुलु इच्चॆनु.
सर्ववानरवृद्धाश्च ये चान्ये वानरेश्वराः |
वासोभिर्भूषणैश्चैव यथार्हं प्रतिपूजिताः ||
अर्थं – सर्ववानरवृद्धुलु, इतर वानरेश्वरुलु यथायोग्यमुगा वस्त्राभरणमुलतो सन्मानिंपबडिरि.
विभीषणोऽथ सुग्रीवो हनुमान् जांबवांस्तथा |
सर्ववानरमुख्याश्च रामेणाक्लिष्टकर्मणा ||
अर्थं – विभीषणुनि, सुग्रीवुनि, हनुमंतुनि, जांबवंतुनि मरियु सर्व वानरवृद्धुलनु रामुडिकोसं विसुगु, अलसट चॆंदकुंडा उन्नवारिनि..
यथार्हं पूजिताः सर्वैः कामै रत्नैश्च पुष्कलैः |
प्रहृष्टमनसः सर्वे जग्मुरेव यथागतम् ||
अर्थं – .. वारिकि इष्टमुलैन अन्नि रत्नमुलतो सत्कारमुलु चेयगा, वारु संतोषमनस्कुलै तिरिगि वॆडलिरि.
नत्वा सर्वे महात्मानं ततस्ते प्लवगर्षभाः |
विसृष्टाः पार्थिवेंद्रेण किष्किंधामभ्युपागमन् ||
अर्थं – वंदनमु चेयुचू आ महात्मुलगु वानरोत्तमुलु, पार्थिवेंद्रुनचे (रामुनिचे) वीड्कोलु तॆलुपबडि किष्किंधकु वॆडलिरि.
सुग्रीवो वानरश्रेष्ठो दृष्ट्वा रामाभिषेचनम् |
पूजितश्चैव रामेण किष्किंधां प्राविशत्पुरीम् ||
अर्थं – वानरश्रेष्ठुडगु सुग्रीवुडु राम पट्टाभिषेकमु चूचि, रामुनिचे सत्करिंपबडि किष्किंधकु वॆडलॆनु.
[रामेण सर्वकामैश्च यथार्हं प्रतिपूजितः |]
विभीषणोऽपि धर्मात्मा सह तैर्नैरृतर्षभैः |
लब्ध्वा कुलधनं राजा लंकां प्रायाद्विभीषणः ||
अर्थं – धर्मात्मुडु, प्रख्याति कलिगिन राक्षसराजगु विभीषणुडु, तन कुलधनमु (राक्षस राज्यमु मरियु परिवारमु) तीसुकुनि लंककु मरलॆनु.
स राज्यमखिलं शासन्निहतारिर्महायशाः |
राघवः परमोदारः शशास परया मुदा ||
अर्थं – अखिल राज्यमुलु शासिंचगल, शत्रुवुलनु संहरिंचिन, महायशस्सु कलिगिन राघवुडु परम औदार्यमुतो, परम आनंदमुतो ..
उवाच लक्ष्मणं रामो धर्मज्ञं धर्मवत्सलः || ९०
अर्थं – .. धर्मज्ञुडैन लक्ष्मणुनितो धर्मवत्सलुडगु रामुडु इट्लनॆनु.
आतिष्ठ धर्मज्ञ मया सहेमां
गां पूर्वराजाध्युषितां बलेन |
तुल्यं मया त्वं पितृभिर्धृता या
तां यौवराज्ये धुरमुद्वहस्व ||
अर्थं – “धर्मज्ञा (धर्ममु तॆलिसिनवाडा), नातो पाटु ई भूमिनि (राज्यमुनु) पूर्वराजुलु सैन्यमुतो कूडि पालिंचिनट्लु, नेनु मन पितरुल नुंचि पॊंदिनट्लु, नीवु कूडा युवराजु वलॆ राज्यभारमुनु तीसुकॊनुमु.
सर्वात्मना पर्यनुनीयमानो
यदा न सौमित्रिरुपैति योगम् |
नियुज्यमानोऽपि च यौवराज्ये
ततोऽभ्यषिंचद्भरतं महात्मा ||
अर्थं – अन्निविधमुल ब्रतिमिलाडिनगानि सौमित्रि (लक्ष्मणुडु) अंगीकारमु तॆलुपनि कारणमुन, यौवराज्याभिषेकमुनु महात्मुडु (रामुडु) भरतुनकु चेसॆनु.
पौंडरीकाश्वमेधाभ्यां वाजपेयेन चासकृत् |
अन्यैश्च विविधैर्यज्ञैरयजत्पार्थिवर्षभः ||
अर्थं – पौंडरीकमु, अश्वमेधमु, वाजपेयादि इतर यज्ञमुलु पार्थिवर्षभुडु (रामुडु) आचरिंचॆनु.
राज्यं दशसहस्राणि प्राप्य वर्षाणि राघवः |
शताश्वमेधानाजह्रे सदश्वान्भूरिदक्षिणान् ||
अर्थं – राज्यमुनु पदिवेल वर्षमुलु अनुभविंचिन राघवुडु नूरु अश्वमेधयज्ञमुललो मंचि अश्वमुलु मरियु दक्षिणलु देवतलकोसमु समर्पिंचॆनु.
आजानुलंबबाहुः स महास्कंधः प्रतापवान् |
लक्ष्मणानुचरो रामः पृथिवीमन्वपालयत् ||
अर्थं – जानुवुलवरकु उन्न पॊडवैन महा भुजमुलतो, प्रतापवंतुडै, लक्ष्मणुनि तोडुगा, रामुडु पृथिविनि पालिंचॆनु.
राघवश्चापि धर्मात्मा प्राप्य राज्यमनुत्तमम् |
ईजे बहुविधैर्यज्ञैः ससुहृज्ज्ञातिबांधवः ||
अर्थं – धर्मात्मुडगु राघवुडु गॊप्पदि उत्तममैनदि अगु राज्यमुनु पॊंदि, देवतल प्रसन्नमु कॊरकु बहुविध यज्ञमुलु, तन पुत्रुलु, भ्रातृलतो, बंधुवुलतो कलसि चेसॆनु.
न पर्यदेवन्विधवा न च व्यालकृतं भयम् |
न व्याधिजं भयं वाऽपि रामे राज्यं प्रशासति ||
अर्थं – वैधव्य विषादमु, कॄरमृगमुल भयमु, व्याधि भयमुलु लेक राम राज्यमु कीर्तिंपबडॆनु.
निर्दस्युरभवल्लोको नानर्थः कंचिदस्पृशत् |
न च स्म वृद्धा बालानां प्रेतकार्याणि कुर्वते ||
अर्थं – चोरत्वमु लोकमुनंदु लेदु. जनुल यंदु व्यर्थभावमु लेकुंडॆ. वृद्धुलु बालुरपै प्रेतकार्यमुलु चेयकुंडिरि.
सर्वं मुदितमेवासीत्सर्वो धर्मपरोऽभवत् |
राममेवानुपश्यंतो नाभ्यहिंसन्परस्परम् ||
अर्थं – अंता आनंदमुतो उंडॆनु. अंदरू धर्मपरुलै उंडिरि. रामुनि दृष्टिलो उंचुकुनि परस्परमु हिंसिंचुकॊनक युंडिरि.
आसन्वर्षसहस्राणि तथा पुत्रसहस्रिणः |
निरामया विशोकाश्च रामे राज्यं प्रशासति ||
अर्थं – वेल वर्षमुल (आयुर्दायमु) तो, वेलमंदि पुत्रुलतो, अनारोग्यमु लेक, शोकमुलेक रामुनिचे राज्यमु पालिंपबडॆनु.
रामो रामो राम इति प्रजानामभवन्कथाः |
रामभूतं जगदभूद्रामे राज्यं प्रशासति ||
अर्थं – राम, राम, राम अनि रामुनि गुरिंचि, रामराज्यमु गुरिंचि प्रजलु चर्चिंचुकॊनिरि. जगत्तंता रामराज्यमुनु कीर्तिंचॆनु.
नित्यपुष्पा नित्यफलास्तरवः स्कंधविस्तृताः |
काले वर्षी च पर्जन्यः सुखस्पर्शश्च मारुतः ||
अर्थं – नित्यमु पुष्पमुलु, फलमुलतो मरियु विस्तृतमैन कॊम्मलतो चॆट्लु उंडॆनु. मब्बुलु सकालमुलयंदु वर्षिंचॆनु. मारुतमु (गालि) सुखस्पर्शतो वीचॆनु.
ब्राह्मणाः क्षत्रिया वैश्याः शूद्रा लोभविवर्जिताः |
स्वकर्मसु प्रवर्तंते तुष्टाः स्वैरेव कर्मभिः ||
अर्थं – ब्राह्मणुलु, क्षत्रियुलु, वैश्युलु, शूद्रुलु लोभमु लेक, तम तम कर्मलयंदु आनंदमुगा प्रवर्तिंचुचुंडिरि.
आसन्प्रजा धर्मरता रामे शासति नानृताः |
सर्वे लक्षणसंपन्नाः सर्वे धर्मपरायणाः ||
अर्थं – प्रजलु धर्मपरुलै, अनृतमुलु (कठिनमैन माटलु) अनक रामराज्यमुन अंदरु मंचि लक्षणमुलतो धर्मपरायणुलै युंडिरि.
दश वर्षसहस्राणि दश वर्षशतानि च |
भ्रातृभिः सहितः श्रीमान्रामो राज्यमकारयत् ||
अर्थं – पदिवेल पदिवंदल वर्षमुलु, तन भ्रातृलतो कलिसि श्रीरामुडु राज्यपालननु चेसॆनु.
कापीरैटु प्रकटन
:- ई श्लोकालकु अर्थमु ब्रह्मश्री मंडा कृष्णश्रीकांत् शर्मगारु “स्तोत्रनिधि” कोसमु मात्रमे व्रासि तयारुचेशारु. वारु व्रासिन अर्थमु कूडा कापी चेयालनुकुनेवारु, आयन पेरुनु कूडा प्रस्ताविंचगलरु.)
(रामायण फलश्रुति)
धन्यं यशस्यमायुष्यं राज्ञां च विजयावहम् |
आदिकाव्यमिदं त्वार्षं पुरा वाल्मीकिना कृतम् |
यः पठेच्छृणुयाल्लोके नरः पापाद्विमुच्यते ||
पुत्रकामस्तु पुत्रान्वै धनकामो धनानि च |
लभते मनुजो लोके श्रुत्वा रामाभिषेचनम् ||
महीं विजयते राजा रिपूंश्चाप्यधितिष्ठति |
राघवेण यथा माता सुमित्रा लक्ष्मणेन च ||
भरतेनेव कैकेयी जीवपुत्रास्तथा स्त्रियः |
भविष्यंति सदानंदाः पुत्रपौत्रसमन्विताः ||
श्रुत्वा रामायणमिदं दीर्घमायुश्च विन्दति |
रामस्य विजयं चैव सर्वमक्लिष्टकर्मणः ||
शृणोति य इदं काव्यमार्षं वाल्मीकिना कृतम् |
श्रद्दधानो जितक्रोधो दुर्गाण्यतितरत्यसौ ||
समागमं प्रवासांते लभते चापि बांधवैः |
प्रार्थितांश्च वरान्सर्वान्प्राप्नुयादिह राघवात् ||
श्रवणेन सुराः सर्वे प्रीयंते संप्रशृण्वताम् |
विनायकाश्च शाम्यंति गृहे तिष्ठंति यस्य वै ||
विजयेति महीं राजा प्रवासी स्वस्तिमान्व्रजेत् |
स्त्रियो रजस्वलाः श्रुत्वा पुत्रान् सूयुरनुत्तमान् ||
पूजयंश्च पठंश्चेममितिहासं पुरातनम् |
सर्वपापात्प्रमुच्येत दीर्घमायुरवाप्नुयात् ||
प्रणम्य शिरसा नित्यं श्रोतव्यं क्षत्रियैर्द्विजात् |
ऐश्वर्यं पुत्रलाभश्च भविष्यति न संशयः ||
रामायणमिदं कृत्स्नं शृण्वतः पठतः सदा |
प्रीयते सततं रामः स हि विष्णुः सनातनः ||
आदिदेवो महाबाहुर्हरिर्नारायणः प्रभुः |
साक्षाद्रामो रघुश्रेष्ठः शेषो लक्ष्मण उच्यते ||
कुटुंबवृद्धिं धनधान्यवृद्धिं
स्त्रियश्च मुख्याः सुखमुत्तमं च |
शृत्वा शुभं काव्यमिदं महार्थं
प्राप्नोति सर्वां भुवि चार्थसिद्धिम् ||
सौभ्रातृकं बुद्धिकरं सुखं च |
श्रोतव्यमेतन्नियमेन सद्भि-
एवमेतत्पुरावृत्तमाख्यानं भद्रमस्तु वः |
प्रव्याहरत विस्रब्धं बलं विष्णोः प्रवर्धताम् ||
देवाश्च सर्वे तुष्यंति ग्रहणाच्छ्रवणात्तथा |
रामायणस्य श्रवणात्तुष्यंति पितरस्तथा ||
भक्त्या रामस्य ये चेमां संहितामृषिणा कृताम् |
लेखयंतीह च नरास्तेषां वासस्त्रिविष्टपे ||
इत्यार्षे श्रीमद्रामायणे वाल्मीकीये आदिकाव्ये चतुर्विंशतिसहस्रिकायां संहितायां युद्धकांडे श्रीरामपट्टाभिषेको नाम एकत्रिंशदुत्तरशततमः सर्गः ||
(ई अर्थमु श्री मंडा कृष्णश्रीकांत शर्मकु स्फुरिंचि व्रायबडिनदि.)
कापीरैटु प्रकटन
:- ई श्लोकालकु अर्थमु ब्रह्मश्री मंडा कृष्णश्रीकांत् शर्मगारु “स्तोत्रनिधि” कोसमु मात्रमे व्रासि तयारुचेशारु. वारु व्रासिन अर्थमु कूडा कापी चेयालनुकुनेवारु, आयन पेरुनु कूडा प्रस्ताविंचगलरु.)
विषूचिका मंत्र कथनं (योगवासिष्ठं)
गमनिक
: पैन इव्वबडिन स्तोत्रमु
(श्लोकालु मात्रमे)
,, ई क्रिंदि पुस्तकमुलो कूडा उन्नदि.
श्री राम स्तोत्रनिधि
(नित्य पारायण ग्रंथमु)
मरिन्नि
श्री राम स्तोत्रालु
चूडंडि. संपूर्ण
वाल्मीकि सुंदरकांड
चूडंडि.
मा प्रचुरण:
श्री बगळामुखी स्तोत्रनिधि (तात्पर्य सहितं)
प्रिंटिंगु पूर्ति अयि कॊनुगोलुकु सिद्धंगा उंदि.
स्तोत्रनिधि (तॆलुगु) वाट्साप् छानल् :
मा तॆलुगु वाट्साप् छानल् नि फालो चेयडानिकि
इक्कड क्लिक् चेयंडि
"तॆलुगु"
विप्रुलकु, द्विजुलकु विज्ञप्ति :
मंत्र अनुष्ठानं लेक नेटि कालंलो धर्माचरण क्षीणिस्तू उन्नदि. दयचेसि मीकु उपदेशं उन्न मंत्रं कनीसं लक्ष जपं चेयंडि. मीकु अतिदग्गरलो उन्न देवालयानिकि प्रतिरोजू वॆळ्ळि अक्कडि देवत मंत्रान्नि कनीसं 108 जपंचेसि, आ देवत बलान्नि वृद्धि चेयंडि. देवत अनुग्रहं उंटेने आ प्रांतंलो धर्मं वर्धिल्लुतुंदि.
तॆलुगु
tèlugu
śrī rāma stotrālu
gamanika
: ī śrīrāmapaṭṭābhiṣeka sarga
(ślokālu mātrame)
” pustakamulo kūḍā unnadi.
kāpīraiṭu prakaṭana
śirasyaṃjalimādhāya kaikeyyānaṃdavardhanaḥ |
babhāṣe bharato jyeṣṭhaṃ rāmaṃ satyaparākramam ||
arthaṃ – śirassupaina tana cetulato aṃjali ghaṭiṃci, kaikeyī ānaṃda vardhanuḍaina bharatuḍu, tana pèdda annagāru, satyamagu parākramamu kaligina śrīrāmunito iṭlu palikènu.
pūjitā māmikā mātā dattaṃ rājyamidaṃ mama |
taddadāmi punastubhyaṃ yathā tvamadadā mama ||
arthaṃ – “pūjyurālaina mā ammagāri valana nāku vaccina rājyaṃ idi. dīnini mīru iccinaṭṭugā marala mīku tirigi istunnānu.”
dhuramekākinā nyastāmṛṣabheṇa balīyasā |
kiśoravadguruṃ bhāraṃ na voḍhumahamutsahe ||
arthaṃ – balamaina èdduvalè moyadagina ī baruvunu (rājyabhāramu) legadūḍa valè òkkaḍigā unna nenu moyalekunnānu.
vārivegena mahatā bhinnaḥ seturiva kṣaran |
durbaṃdhanamidaṃ manye rājyacchidramasaṃvṛtam ||
arthaṃ – nadīvegamunaku paguḻḻu vaccina ānakaṭṭavalè, ī rājyamu niyaṃtriṃcuṭaku vīlupaḍaka unnadani nāku anipiṃcucunnadi.
gatiṃ khara ivāśvasya haṃsasyeva ca vāyasaḥ |
nānvetumutsahe rāma tava mārgamariṃdama ||
arthaṃ – gurramulayòkka gatini òka gāḍida, haṃsalayòkka gatini òka kāki valè pòṃdaleni vidhamugā, nenu mī mārgamunu aṃdukònaleka povucunnānu, o śatrunāśakā !
yathā cāropito vṛkṣo jātaścāṃtarniveśane |
mahāṃśca sudurāroho mahāskaṃdhaḥ praśākhavān ||
arthaṃ – yèṭulaite iṃṭi pèraṭilo nāṭi, pèṃcabaḍina vṛkṣamu pèddadai, bhārī śākhala valana balavaṃtulaku saitamu èkkuṭaku vīlupaḍaka..
śīryeta puṣpito bhūtvā na phalāni pradarśayan |
tasya nānubhavedarthaṃ yasya hetoḥ sa ropyate ||
arthaṃ – .. puṣpamulu kaligana taruvāta, phalamulu kalugaka èṃḍipovuno, aṭuvaṃṭi cèṭṭu, nāṭina vāḍu anubhaviṃpaleni vidhamugā unnaṭlu …
eṣopamā mahābāho tvadarthaṃ vettumarhasi |
yadyasmānmanujeṃdra tvaṃ bhaktānbhṛtyānna śādhi hi ||
arthaṃ – ..ī upamānamu, (gòppa bhujamulu kala) o mahābāho ! mī dāsulagu mammulanu rājuvalè paripāliṃpani mīku arthamu kāgaladu.
jagadadyābhiṣiktaṃ tvāmanupaśyatu sarvataḥ |
pratapaṃtamivādityaṃ madhyāhne dīptatejasam ||
arthaṃ – jagamaṃtā īroju paṭṭābhiṣekamuce, amitamaina veḍi kaligina madhyāhna sūryuḍi valè prakāśiṃcu mimmulanu cūḍavalènu.
tūryasaṃghātanirghoṣaiḥ kāṃcīnūpuranisvanaiḥ |
madhurairgītaśabdaiśca pratibudhyasva rāghava ||
arthaṃ – saṃgīta vāyidyamula ghoṣalato, cirugaṃṭala savvaḍulato, madhuramaina gānamulato melukòlupunaṃtavaraku mīru viśrāṃti tīsukònumu.
yāvadāvartate cakraṃ yāvatī ca vasuṃdharā |
tāvattvamiha sarvasya svāmitvamanuvartaya ||
arthaṃ – “èppaṭivaraku jyotiścakramu (khagoḻamu) uṃḍuno, èppaṭivaraku vasuṃdhara (bhūmi) uṃḍuno, appaṭivaraku ī lokamuna mī svāmitvamunu (paripālananu) memu anusariṃcèdamu.”
bharatasya vacaḥ śrutvā rāmaḥ parapuraṃjayaḥ |
tatheti pratijagrāha niṣasādāsane śubhe ||
arthaṃ – bharatuni vacanamulu vinna parapuraṃjayuḍaina (parula puramunu jayiṃcina) rāmuḍu, aṭulane ani aṃgīkariṃci śubhapradamaina āsanamuna kūrcuṃḍènu.
tataḥ śatrughnavacanānnipuṇāḥ śmaśruvardhakāḥ |
sukhahastāḥ suśīghrāśca rāghavaṃ paryupāsata ||
arthaṃ – taruvāta, śatrughnuni sūcanameraku, naipuṇyamu kaligi, tama mṛduvaina hastamulato vegamugā paniceyagala kṣurakulu, rāghavuni vaddaku vacciri.
pūrvaṃ tu bharate snāte lakṣmaṇe ca mahābale |
sugrīve vānareṃdre ca rākṣaseṃdre vibhīṣaṇe ||
arthaṃ – muṃdugā bharatuḍu snānamācariṃcagā mahābaluḍagu lakṣmaṇuḍu, vānararājagu sugrīvuḍu, rākṣasarājagu vibhīṣaṇuḍu, snānamu cesènu.
viśodhitajaṭaḥ snātaścitramālyānulepanaḥ |
mahārhavasano rāmastasthau tatra śriyā jvalan ||
arthamu – cikkuluviḍadīyabaḍina jaṭalato snānamucesi, aṃdamaina mālalato, gaṃdhamulato lepanamu ceyabaḍi, śreṣṭhamagu vastramulu kaṭṭukòni akkaḍa unna rāmuḍu śobhato prakāśiṃcènu.
pratikarma ca rāmasya kārayāmāsa vīryavān |
lakṣmaṇasya ca lakṣmīvānikṣvākukulavardhanaḥ ||
arthaṃ – rāmuniyòkka alaṃkāramunu ceyu vīryavaṃtuḍu, lakṣmītvamu kaligina ikṣvāku vaṃśa vardhanuḍu (śatṛghnuḍu) lakṣmaṇuniki kūḍā ceyasāgènu.
pratikarma ca sītāyāḥ sarvā daśarathastriyaḥ |
ātmanaiva tadā cakrurmanasvinyo manoharam ||
arthaṃ – sīta yòkka alaṃkaraṇanu daśaratha strīlu (daśaratha bhāryalu) tamaku tāmu cesukòninaṭlu manoharamugā cesiri.
tato vānarapatnīnāṃ sarvāsāmeva śobhanam |
cakāra yatnātkausalyā prahṛṣṭā putravatsalā ||
arthaṃ – taruvāta vānarapatnulaṃdarakunu, putravātsalyamu ceta ānaṃdabhariturālaina kausalya utsāmugā alaṃkāramu cesènu.
tataḥ śatrughnavacanātsumaṃtro nāma sārathiḥ |
yojayitvā'bhicakrāma rathaṃ sarvāṃgaśobhanam ||
arthaṃ – taruvāta, śatrughnuni ādeśamumera sumaṃtruḍu anu perugala rathasārathi sarvālaṃkāramulu ceyabaḍina rathamunu tīsukuvaccènu.
arkamaṃḍalasaṃkāśaṃ divyaṃ dṛṣṭvā rathottamam |
āruroha mahābāhū rāmaḥ satyaparākramaḥ ||
arthaṃ – sūryamaṃḍalamu vaṃṭi śobhakaligina divyamaina ā rathamunu tana èdurugā cūcina mahābāhuvu, satyaparākramavaṃtuḍu ayina rāmuḍu dānini adhirohiṃcènu.
sugrīvo hanumāṃścaiva maheṃdrasadṛśadyutī |
snātau divyanibhairvastrairjagmatuḥ śubhakuṃḍalau ||
arthaṃ – sugrīvuḍu mariyu hanumaṃtuḍu maheṃdruni vaṃṭi śobhakalavārai, snānamu cesi divyamaina vastramulu kaṭṭukuni, śubhakaramaina cèvikuṃḍalamulu pèṭṭukòniri.
varābharaṇasaṃpannā yayustāḥ śubhakuṃḍalāḥ |
sugrīvapatnyaḥ sītā ca draṣṭuṃ nagaramutsukāḥ ||
arthaṃ – gòppa ābharaṇamulu mariyu śubhakuṃḍalamulu pèṭṭukuni vaccina sugrīvapatni mariyu sītā, nagaramu cūcuṭaku utsāhamugā yuṃḍiri.
ayodhyāyāṃ tu sacivā rājño daśarathasya ye |
purohitaṃ puraskṛtya maṃtrayāmāsurarthavat ||
arthaṃ – ayodhyayaṃdu daśaratharāju yòkka maṃtrulu, purohitula sūcanalanu anusariṃci arthavaṃtamugā praṇāḻikanu siddhamu cesiri.
aśoko vijayaścaiva sumaṃtraścaiva saṃgatāḥ |
maṃtrayanrāmavṛddhyarthamṛddhyarthaṃ nagarasya ca ||
arthaṃ – aśokuḍu, vijayuḍu mariyu sumaṃtruḍu kalisi, rāmuni yòkka abhivṛddhi mariyu śreyassu kòraku nagaramaṃdu śraddhagā maṃtanamulu cesiri.
sarvamevābhiṣekārthaṃ jayārhasya mahātmanaḥ |
kartumarhatha rāmasya yadyanmaṃgaḻapūrvakam ||
arthaṃ – “mahātmuḍaina rāmuni paṭṭabhiṣekamu kòraku vijayasūcikagā ceyavalasina anni maṃgaḻakaramaina panulanu tappaka ceyaṃḍi.”
iti te maṃtriṇaḥ sarve saṃdiśya tu purohitam |
nagarānniryayustūrṇaṃ rāmadarśanabuddhayaḥ ||
arthaṃ – ani ā maṃtrulaku, aṃdaru purohitulaku tagu sūcanalu cesi, śrīrāma darśanamukòraku nagaramu nuṃḍi bayaluderiri.
hariyuktaṃ sahasrākṣo rathamiṃdra ivānaghaḥ |
prayayau rathamāsthāya rāmo nagaramuttamam ||
arthaṃ – uttamaina rathamunaṃdu, veyikanula vānivalè (iṃdruḍu) kaḻaṃkarahituḍagu rāmuḍu svārī ceyasāgènu.
jagrāha bharato raśmīñśatrughnaśchatramādade |
lakṣmaṇo vyajanaṃ tasya mūrdhni saṃparyavījayat ||
arthaṃ – bharatuḍu paggālanu, śatrughnuḍu chatramunu (gòḍugu) paṭṭukònènu. lakṣmaṇuḍu vyajanamunu (visinakarra) paṭṭukòni rāmuni nuduṭaku gāli vīyasāgènu.
śvetaṃ ca vālavyajanaṃ jagrāha purataḥ sthitaḥ |
aparaṃ caṃdrasaṃkāśaṃ rākṣaseṃdro vibhīṣaṇaḥ ||
arthaṃ – tèlupu raṃgu vālavyajanamunu (cāmaramunu) muṃduvaipuna, caṃdraprabha kaligina rākṣasarājagu vibhīṣaṇuḍu paṭṭukònènu.
ṛṣisaṃghaistadā''kāśe devaiśca samarudgaṇaiḥ |
stūyamānasya rāmasya śuśruve madhuradhvaniḥ ||
arthaṃ – appuḍu ākāśamunaṃdu ṛṣisamūhamulu, devatalu mariyu marudgaṇamulu ceyucunna rāmuni yòkka kīrtanalu madhuramugā vinipiṃcinavi.
tataḥ śatruṃjayaṃ nāma kuṃjaraṃ parvatopamam |
āruroha mahātejāḥ sugrīvaḥ plavagarṣabhaḥ ||
arthaṃ – appuḍu, śatruṃjaya anu parvatamu vaṃṭi enugunu mahātejovaṃtuḍu, vānaramukhyuḍu agu sugrīvuḍu adhirohiṃcènu.
navanāgasahasrāṇi yayurāsthāya vānarāḥ |
mānuṣaṃ vigrahaṃ kṛtvā sarvābharaṇabhūṣitāḥ ||
arthaṃ – tòmmidi vela enugulanu adhirohiṃci vèṃṭa vèḻutunna vānarulu manuṣyarūpamuna sarvābharaṇamulato agupiṃciri.
śaṃkhaśabdapraṇādaiśca duṃdubhīnāṃ ca nissvanaiḥ |
prayayau puruṣavyāghrastāṃ purīṃ harmyamālinīm ||
arthaṃ – śaṃkhamu yòkka śabdamu mariyu duṃdubhī (ḍhaṃkā) yòkka dhvanulu mārumrogutuṃḍagā, puruṣavyāghramu (puruṣulalo pulivaṃṭivāḍu) bhavanamula mālalu kaligina (ayodhya) puramunaṃdu vèḍalasāgènu.
dadṛśuste samāyāṃtaṃ rāghavaṃ sapurassaram |
virājamānaṃ vapuṣā rathenātirathaṃ tadā ||
arthaṃ – muṃdu paricārakulato vaccucunna rāghavuḍu aṃdamaina rūpamuto, atirathuni (gòppa yodhuni) valè kanipiṃcènu.
te vardhayitvā kākutsthaṃ rāmeṇa pratinaṃditāḥ |
anujagmurmahātmānaṃ bhrātṛbhiḥ parivāritam ||
arthaṃ – tanaku jejelu paluku vārini kākutsthuḍu (rāmuḍu) tirigi palakariṃpagā, vāru kūḍā sodarulu cuṭṭū unna rāmuḍini anusariṃciri.
amātyairbrāhmaṇaiścaiva tathā prakṛtibhirvṛtaḥ |
śriyā viruruce rāmo nakṣatrairiva caṃdramāḥ ||
arthaṃ – maṃtrulu, brāhmaṇulu mariyu paurulu cuṭṭū unna prakāśavaṃtuḍagu rāmuḍu, nakṣatramula madhya caṃdrunivalè śobhiṃcènu.
sa purogāmibhistūryaistālasvastikapāṇibhiḥ |
pravyāharadbhirmuditairmaṃgaḻāni yayau vṛtaḥ ||
arthaṃ – muṃduvaipu naḍustunnavāru tāḻamulu, svastika vādyaparikaramulu hastamulalo paṭṭukòni ānaṃdakaramu, maṃgaḻakaramu agu kīrtanalu ālāpiṃpagā rāmuḍu vèḍalasāgènu.
akṣataṃ jātarūpaṃ ca gāvaḥ kanyāstathā dvijāḥ |
narā modakahastāśca rāmasya purato yayuḥ ||
arthaṃ – baṃgāruvarṇamu gala akṣatalato (biyyapugiṃjalu), govulato, kanyalato, dvijulato (brāhmaṇulu) vaccucunna magavāru tama cetilo tīpipadārthamulu paṭṭukuni rāmuni muṃduvaipu vèḻḻasāgāru.
sakhyaṃ ca rāmaḥ sugrīve prabhāvaṃ cānilātmaje |
vānarāṇāṃ ca tatkarma rākṣasānāṃ ca tadbalam |
vibhīṣaṇasya saṃyogamācacakṣe ca maṃtriṇām ||
arthaṃ – rāmuḍu, sugrīvunito snehamunu, anilātmajuni (hanumaṃtuni) balamunu, vānarulu cesina mahatkāryamulu, rākṣasulu mariyu vāri balamulanu, vibhīṣaṇuto jarigina samāveśamunu, maṃtrulaku varṇiṃcasāgènu.
śrutvā tu vismayaṃ jagmurayodhyāpuravāsinaḥ || 40
arthaṃ – idi vinina ayodhyā puravāsulu vismayamu (āścaryamu) cèṃdiri.
dyutimānetadākhyāya rāmo vānarasaṃvṛtaḥ |
hṛṣṭapuṣṭajanākīrṇāmayodhyāṃ praviveśa ha ||
arthaṃ – prakāśavaṃtuḍaina rāmuḍu vāṭini gurtu cesukuni muccaṭiṃcutū, vānaramulato kalasi ānaṃdabharitamaina janasaṃdohamuto ayodhyalo praveśiṃcènu.
tato hyabhyucchrayanpaurāḥ patākāste gṛhe gṛhe || 42
arthaṃ – taruvāta paurulu patākamulanu tama tama gṛhamulapai èguravesiri.
aikṣvākādhyuṣitaṃ ramyamāsasāda piturgṛham || 43
arthaṃ – ramyamu, ikṣvāku rājagṛhamu ayina tana taṃḍrigṛhamunaku (rāmuḍu) cerènu.
athābravīdrājasuto bharataṃ dharmiṇāṃ varam |
arthopahitayā vācā madhuraṃ raghunaṃdanaḥ ||
arthaṃ – taruvāta ā rājaputruḍagu raghunaṃdanuḍu (rāmuḍu), dharmamu pāṭiṃcu bharatunito arthavaṃtamaina vacanamunu madhuramugā palakasāgènu.
piturbhavanamāsādya praviśya ca mahātmanaḥ |
kausalyāṃ ca sumitrāṃ ca kaikeyīmabhivādya ca ||
arthaṃ – pitṛgṛhamunaṃdu praveśiṃcina ā mahātmuḍu, kausalyā, sumitrā mariyu kaikeyī laku namaskariṃcènu. (taruvāta iṭula cèppasāgènu).
yacca madbhavanaṃ śreṣṭhaṃ sāśokavanikaṃ mahat |
muktāvaiḍūryasaṃkīrṇaṃ sugrīvāya nivedaya ||
arthaṃ – “(bharatā!) nā ī bhavanamu śreṣṭhamainadi, aśokavanamulato kūḍiyunnadi, mutyamulu mariyu vaiḍūryamulato pòdagabaḍiyunnadi. dīnini sugrīvunaku cūpumu” anènu.
tasya tadvacanaṃ śrutvā bharataḥ satyavikramaḥ |
pāṇau gṛhītvā sugrīvaṃ praviveśa tamālayam ||
arthaṃ – ā vacanamunu vinina satyaparākramavaṃtuḍagu bharatuḍu, sugrīvuni cetini paṭṭukòni ā gṛhamuloniki tīsukuvaccènu.
tatastailapradīpāṃśca paryaṃkāstaraṇāni ca |
gṛhītvā viviśuḥ kṣipraṃ śatrughnena pracoditāḥ ||
arthaṃ – appuḍu tailadīpamulu, maṃcamulu, nelacāpalu tīsukuni śatrughnuni ānati mera kòṃdaru (sahāyakulu) gṛhamuloki vacciri.
uvāca ca mahātejāḥ sugrīvaṃ rāghavānujaḥ |
abhiṣekāya rāmasya dūtānājñāpaya prabho ||
arthaṃ – mahātejovaṃtuḍagu rāghavuni tammuḍu (bharatuḍu) sugrīvunito “rāmuni abhiṣekamukòraku dūtalanu puramāyiṃpumu” ani aḍigènu.
sauvarṇānvānareṃdrāṇāṃ caturṇāṃ caturo ghaṭān |
dadau kṣipraṃ sa sugrīvaḥ sarvaratnavibhūṣitān ||
arthaṃ – suvarṇamayamu, sarvaratnamayamulu ayina nālugu kuṃḍalanu naluguru vānaraśreṣṭhulaku sugrīvuḍu tvaragā iccènu. (taruvāta iṭlu palikènu.)
yathā pratyūṣasamaye caturṇāṃ sāgarāṃbhasām |
pūrṇairghaṭaiḥ pratīkṣadhvaṃ tathā kuruta vānarāḥ ||
arthaṃ – “repu tèllavāre lopugā nālugu sāgara jalamulato ī kuṃḍalanu niṃpi, nā ājñakosamu veciyuṃḍaṃḍi” ani palikènu.
evamuktā mahātmāno vānarā vāraṇopamāḥ |
utpeturgaganaṃ śīghraṃ garuḍā iva śīghragāḥ ||
arthaṃ – mahātmuḍagu vānaraśreṣṭhuḍu iṭula cèppagane, vāru garuḍunivalè vegamugā ākāśamunaku ègiri vèḻḻiri.
jāṃbavāṃśca hanūmāṃśca vegadarśī ca vānaraḥ |
ṛṣabhaścaiva kalaśāñjalapūrṇānathānayan ||
arthaṃ – aṭu taruvāta jāṃbavaṃtuḍu, hanumaṃtuḍu, vegadarśī mariyu ṛṣabhuḍu anu vānarulu, nīruniṃpabaḍina kalaśamulato vacciri.
nadīśatānāṃ paṃcānāṃ jalaṃ kuṃbheṣu cāharan || 54
arthaṃ – ayiduvaṃdala nadulaloni jalamulato ā kalaśamulu niṃpabaḍiyunnavi.
pūrvātsamudrātkalaśaṃ jalapūrṇamathānayat |
suṣeṇaḥ sattvasaṃpannaḥ sarvaratnavibhūṣitam ||
arthaṃ – tūrpusamudramu yòkka nīṭice niṃpabaḍina, ratnamayamaina kalaśamunu sattvaguṇa saṃpannuḍaina suṣeṇuḍu tèccènu.
ṛṣabho dakṣiṇāttūrṇaṃ samudrājjalamāharat |
raktacaṃdanaśākhābhiḥ saṃvṛtaṃ kāṃcanaṃ ghaṭam ||
arthaṃ – ṛṣabhuḍu tvaragā dakṣiṇasamudramu yòkka jalamunu, èrracaṃdanapu kāṃḍamulato mūsinaṭuvaṃṭi baṃgāru kuṃḍalo tèccènu.
gavayaḥ paścimāttoyamājahāra mahārṇavāt |
ratnakuṃbhena mahatā śītaṃ mārutavikramaḥ ||
arthaṃ – gavayuḍu paścimamahāsamudramu yòkka callaṭi jalamunu ratnabhūṣitamaina kuṃbhamu (kalaśamu) lo vāyuvegamuga tèccènu.
uttarācca jalaṃ śīghraṃ garuḍānilavikramaḥ |
ājahāra sa dharmātmā nalaḥ sarvaguṇānvitaḥ ||
arthaṃ – uttaramaṃdunna jalamunu śīghramugā, garuḍa mariyu vāyuvikramamu gala dharmātmuḍu, sarvaguṇasaṃpannuḍu ayina naluḍu tèccènu.
tatastairvānaraśreṣṭhairānītaṃ prekṣya tajjalam |
abhiṣekāya rāmasya śatrughnaḥ sacivaiḥ saha |
purohitāya śreṣṭhāya suhṛdbhyaśca nyavedayat ||
arthaṃ – alā vānaraśreṣṭhulace rāma paṭṭābhiṣekamu kòraku tīsukurābaḍina jalamula guriṃci, śatrughnuḍu tana maṃtrulato kalasi, purohita śreṣṭhulaku mariyu vāri sahacarulaku vinnaviṃcènu.
tataḥ sa prayato vṛddho vasiṣṭho brāhmaṇaiḥ saha |
rāmaṃ ratnamaye pīṭhe sahasītaṃ nyaveśayat ||
arthaṃ – appuḍu vārilo pèddavāraina vaśiṣṭhulavāru, toṭi brāhmaṇulato kalasi, ratnamaya pīṭhamu paina śrīrāmuḍini sītato sahā maryādapūrvakaṃgā kūrcuṃḍabèṭṭènu.
vasiṣṭho vāmadevaśca jābāliratha kāśyapaḥ |
kātyāyanaḥ suyajñaśca gautamo vijayastathā ||
arthaṃ – vaśiṣṭhuḍu, vāmadevuḍu, jābāli, kaśyapuḍu, kātyāyanuḍu, suyajñuḍu, gautamuḍu mariyu vijayuḍu ..
abhyaṣiṃcannaravyāghraṃ prasannena sugaṃdhinā |
salilena sahasrākṣaṃ vasavo vāsavaṃ yathā ||
arthaṃ – .. naravyāghramunu (narulalo pulivaṃṭi rāmuḍiki) saṃtoṣabharitamugā sugaṃdhabharitamaina jalamulato, aṣṭavasuvulu sahasrākṣuniki (iṃdruniki) cesinaṭlu, abhiṣekamu cesiri.
ṛtvigbhirbrāhmaṇaiḥ pūrvaṃ kanyābhirmaṃtribhistathā |
yodhaiścaivābhyaṣiṃcaṃste saṃprahṛṣṭāḥ sanaigamaiḥ ||
arthaṃ – ṛtvikkulu mòdaṭa brāhmaṇulato, taruvāta kanyalato, maṃtrulato, yodhulato, ānaṃdamugā yunna paṭṭaṇavāsulato abhiṣekamu ceyiṃcitiri.
sarvauṣadhirasairdivyairdaivatairnabhasi sthitaiḥ |
caturbhirlokapālaiśca sarvairdevaiśca saṃgataiḥ ||
arthaṃ – sarva auṣadharasamulu kalisina pannīrunu ākāśamaṃdunna devatalu, naluguru lokapālakulu, sarvadevatalu kalisi calliri.
brahmaṇā nirmitaṃ pūrvaṃ kirīṭaṃ ratnaśobhitam |
abhiṣiktaḥ purā yena manustaṃ dīptatejasam ||
arthaṃ – brahmace (sṛṣṭiki) pūrvaṃ nirmiṃcinaṭuvaṃṭi kirīṭamu ratnamulaśobhato yunnadi. dīnito cālā kālamu kritamu manu ku paṭṭābhiṣekamu ceyuṭavalana tejassuce dīptamainadi.
tasyānvavāye rājānaḥ kramādyenābhiṣecitāḥ |
sabhāyāṃ hemakluptāyāṃ śobhitāyāṃ mahādhanaiḥ |
ratnairnānāvidhaiścaiva citritāyāṃ suśobhanaiḥ ||
arthaṃ – āyana taruvāta unna rājula kramamunaku (paraṃparaku) dīnice paṭṭābhiṣekamu ceyabaḍinadi. (ippuḍu) sabhayaṃdu baṃgāruvarṇapu śobhato, mahādhanavaṃtamagunadi, vividharatnamulaceta citramugā maṃciśobhanu kaligiyunnadi.
nānāratnamaye pīṭhe kalpayitvā yathāvidhi |
kirīṭena tataḥ paścādvasiṣṭhena mahātmanā |
ṛtvigbhirbhūṣaṇaiścaiva samayokṣyata rāghavaḥ ||
arthaṃ – nānāratnamulu pòdagabaḍinaṭuvaṃṭi pīṭhamupai yathāvidhigā uṃcabaḍina kirīṭamunu aṭu pimmaṭa mahātmuḍaina vasiṣṭhulavāru (tana) toṭi ṛtvikkulato kalasi migilina bhūṣaṇamulatopāṭu rāghavunaku alaṃkāramu cesiri.
chatraṃ tu tasya jagrāha śatrughnaḥ pāṃḍuraṃ śubham |
śvetaṃ ca vālavyajanaṃ sugrīvo vānareśvaraḥ |
aparaṃ caṃdrasaṃkāśaṃ rākṣaseṃdro vibhīṣaṇaḥ ||
arthaṃ – śubhakaramaina dhavaḻa chatramunu (gòḍugu) śatrughnuḍu paṭṭukònènu. tèlupu raṃgu vālavyajanamunu (cāmaramunu) vānareśvaruḍagu sugrīvuḍu paṭṭukònènu. caṃdrunivalè mèrayu mariyòka vyajanamunu rākṣasarājagu vibhīṣaṇuḍu gònènu.
mālāṃ jvalaṃtīṃ vapuṣā kāṃcanīṃ śatapuṣkarām |
rāghavāya dadau vāyurvāsavena pracoditaḥ ||
arthaṃ – nūru baṃgāru padmamulato aṃdamugā vèlugòṃdu mālanu, rāghavunaku vāyudevuḍu, vāsavuni (iṃdruni) protsāhamuto iccènu.
sarvaratnasamāyuktaṃ maṇiratnavibhūṣitam |
muktāhāraṃ nareṃdrāya dadau śakrapracoditaḥ ||
arthaṃ – sarvaratnamulato pòdagabaḍi, maṇiratnamuto viśeṣamugā bhāsiṃcu mutyamulahāramunu, ā rājunaku, śakruni (iṃdruni) ādeśamu mera (vāyudevuḍu) iccināḍu.
prajagurdevagaṃdharvā nanṛtuścāpsarogaṇāḥ |
abhiṣeke tadarhasya tadā rāmasya dhīmataḥ ||
arthaṃ – lāvaṇyamugā alāpiṃcu devagaṃdharvula pāṭalu, aṃdamugā nāṭyamāḍu apsara gaṇamulu, buddhiśāliyagu rāmuni paṭṭābhiṣekamunaku tagina rītilo uṃḍènu.
bhūmiḥ sasyavatī caiva phalavaṃtaśca pādapāḥ |
gaṃdhavaṃti ca puṣpāṇi babhūvū rāghavotsave ||
arthaṃ – bhūmi sasyaśyāmalamugā, phalamuluto cèṭlu, maṃci suvāsanalato puṣpamulu, rāghava utsavamulo niṃḍinavi.
sahasraśatamaśvānāṃ dhenūnāṃ ca gavāṃ tathā |
dadau śataṃ vṛṣānpūrvaṃ dvijebhyo manujarṣabhaḥ ||
arthaṃ – nūru sahasramulagā aśvamulanu, dhenuvulanu, govulanu, nūru vṛṣabhamulanu mòdaṭagā dvijulaku manuja śreṣṭhuḍu (rāmuḍu) iccènu.
triṃśatkoṭīrhiraṇyasya brāhmaṇebhyo dadau punaḥ |
nānābharaṇavastrāṇi mahārhāṇi ca rāghavaḥ ||
arthaṃ – mūḍuvaṃdalakoṭla baṃgārunāṇèmulu, nānāvidhamulaina, viluvaina, ābharaṇamulu, vastramulanu brāhmaṇulaku rāghavuḍu maḻḻī iccènu.
arkaraśmipratīkāśāṃ kāṃcanīṃ maṇivigrahām |
sugrīvāya srajaṃ divyāṃ prāyacchanmanujarṣabhaḥ ||
arthaṃ – sūryaraśmivaṃṭi prabhato, baṃgāramuto pòdagabaḍina maṇulu kaligina divyamaina mālanu sugrīvunaku manujarṣabhuḍu (rāmuḍu) iccènu.
vaiḍūryamaṇicitre ca vajraratnavibhūṣite |
vāliputrāya dhṛtimānaṃgadāyāṃgade dadau ||
arthaṃ – vaiḍūryamaṇito citritamai, vajraratnamuto vibhūṣitamaina aṃgadamunu (keyūramunu) vāliputruḍu, dhṛtimaṃtuḍu ayina aṃgadunaku (rāmuḍu) iccènu.
maṇipravarajuṣṭaṃ ca muktāhāramanuttamam |
sītāyai pradadau rāmaścaṃdraraśmisamaprabham ||
arthaṃ – śreṣṭhamulaina maṇulato, caṃdrakāṃtito samānamaina prabhato yunna, uttamamaina mutyālahāramunu rāmuḍu sītaku iccènu.
araje vāsasī divye śubhānyābharaṇāni ca |
avekṣamāṇā vaidehī pradadau vāyusūnave ||
arthaṃ – śuddhamu, dhāraṇayogyamu, śubhakaramu yaina ābharaṇamulanu vaidehī vāyusūnunaku (hanumaṃtuḍu) ivvajūcènu.
avamucyātmanaḥ kaṃṭhāddhāraṃ janakanaṃdinī |
avaikṣata harīnsarvānbhartāraṃ ca muhurmuhuḥ ||
arthaṃ – janakanaṃdini (sīta) tana kaṃṭhamunaku dhariṃcinadi tīyuṭa akkaḍa unna vānarulato pāṭu tana bharta kūḍā marala marala cūḍasāgiri.
tāmiṃgitajñaḥ saṃprekṣya babhāṣe janakātmajām |
pradehi subhage hāraṃ yasya tuṣṭāsi bhāmini |
pauruṣaṃ vikramo buddhiryasminnetāni sarvaśaḥ ||
arthaṃ – iṃgitajñānamu kala rāmuḍu, janakātmajayagu sītanu cūci iṭlanènu. “priyamaina sītā, ā hāramunu nīvu èvariki iste ānaṃdamu kaluguno, èvvariki tejassu, dhṛti, yaśassu, dākṣiṇyamu, sāmarthyamu, vinayamu, dūradṛṣṭi, vīratvamu, parākramamu, medhassu nityamu uṃḍuno vāriki ivvumu.”
dadau sā vāyuputrāya taṃ hāramasitekṣaṇā |
hanumāṃstena hāreṇa śuśubhe vānararṣabhaḥ |
caṃdrāṃśucayagaureṇa śvetābhreṇa yathā'calaḥ ||
arthaṃ – ā hāramunu asitekṣaṇā (nallaṭi kanulu kaligina sīta) vāyuputrunaku iccènu. vānara vareṇyuḍagu hanumaṃtuḍu ā hāramunu dhariṃcagā, caṃdrakāṃtulato, tèllani mabbulato alaṃkariṃpabaḍina parvatamuvalè agupiṃcènu.
tato dvividamaiṃdābhyāṃ nīlāya ca parantapaḥ |
sarvānkāmaguṇānvīkṣya pradadau vasudhādhipaḥ ||
arthaṃ – śatruvulanu hiṃsiṃcunaṭṭi dvividunaku, maiṃdunaku mariyu nīlunaku vāri iṣṭamulanu baṭṭi vasudhādhipuḍu (rāmuḍu) bahumatulu iccènu.
sarvavānaravṛddhāśca ye cānye vānareśvarāḥ |
vāsobhirbhūṣaṇaiścaiva yathārhaṃ pratipūjitāḥ ||
arthaṃ – sarvavānaravṛddhulu, itara vānareśvarulu yathāyogyamugā vastrābharaṇamulato sanmāniṃpabaḍiri.
vibhīṣaṇo'tha sugrīvo hanumān jāṃbavāṃstathā |
sarvavānaramukhyāśca rāmeṇākliṣṭakarmaṇā ||
arthaṃ – vibhīṣaṇuni, sugrīvuni, hanumaṃtuni, jāṃbavaṃtuni mariyu sarva vānaravṛddhulanu rāmuḍikosaṃ visugu, alasaṭa cèṃdakuṃḍā unnavārini..
yathārhaṃ pūjitāḥ sarvaiḥ kāmai ratnaiśca puṣkalaiḥ |
prahṛṣṭamanasaḥ sarve jagmureva yathāgatam ||
arthaṃ – .. vāriki iṣṭamulaina anni ratnamulato satkāramulu ceyagā, vāru saṃtoṣamanaskulai tirigi vèḍaliri.
natvā sarve mahātmānaṃ tataste plavagarṣabhāḥ |
visṛṣṭāḥ pārthiveṃdreṇa kiṣkiṃdhāmabhyupāgaman ||
arthaṃ – vaṃdanamu ceyucū ā mahātmulagu vānarottamulu, pārthiveṃdrunace (rāmunice) vīḍkolu tèlupabaḍi kiṣkiṃdhaku vèḍaliri.
sugrīvo vānaraśreṣṭho dṛṣṭvā rāmābhiṣecanam |
pūjitaścaiva rāmeṇa kiṣkiṃdhāṃ prāviśatpurīm ||
arthaṃ – vānaraśreṣṭhuḍagu sugrīvuḍu rāma paṭṭābhiṣekamu cūci, rāmunice satkariṃpabaḍi kiṣkiṃdhaku vèḍalènu.
[rāmeṇa sarvakāmaiśca yathārhaṃ pratipūjitaḥ |]
vibhīṣaṇo'pi dharmātmā saha tairnairṛtarṣabhaiḥ |
labdhvā kuladhanaṃ rājā laṃkāṃ prāyādvibhīṣaṇaḥ ||
arthaṃ – dharmātmuḍu, prakhyāti kaligina rākṣasarājagu vibhīṣaṇuḍu, tana kuladhanamu (rākṣasa rājyamu mariyu parivāramu) tīsukuni laṃkaku maralènu.
sa rājyamakhilaṃ śāsannihatārirmahāyaśāḥ |
rāghavaḥ paramodāraḥ śaśāsa parayā mudā ||
arthaṃ – akhila rājyamulu śāsiṃcagala, śatruvulanu saṃhariṃcina, mahāyaśassu kaligina rāghavuḍu parama audāryamuto, parama ānaṃdamuto ..
uvāca lakṣmaṇaṃ rāmo dharmajñaṃ dharmavatsalaḥ || 90
arthaṃ – .. dharmajñuḍaina lakṣmaṇunito dharmavatsaluḍagu rāmuḍu iṭlanènu.
ātiṣṭha dharmajña mayā sahemāṃ
gāṃ pūrvarājādhyuṣitāṃ balena |
tulyaṃ mayā tvaṃ pitṛbhirdhṛtā yā
tāṃ yauvarājye dhuramudvahasva ||
arthaṃ – “dharmajñā (dharmamu tèlisinavāḍā), nāto pāṭu ī bhūmini (rājyamunu) pūrvarājulu sainyamuto kūḍi pāliṃcinaṭlu, nenu mana pitarula nuṃci pòṃdinaṭlu, nīvu kūḍā yuvarāju valè rājyabhāramunu tīsukònumu.
sarvātmanā paryanunīyamāno
yadā na saumitrirupaiti yogam |
niyujyamāno'pi ca yauvarājye
tato'bhyaṣiṃcadbharataṃ mahātmā ||
arthaṃ – annividhamula bratimilāḍinagāni saumitri (lakṣmaṇuḍu) aṃgīkāramu tèlupani kāraṇamuna, yauvarājyābhiṣekamunu mahātmuḍu (rāmuḍu) bharatunaku cesènu.
pauṃḍarīkāśvamedhābhyāṃ vājapeyena cāsakṛt |
anyaiśca vividhairyajñairayajatpārthivarṣabhaḥ ||
arthaṃ – pauṃḍarīkamu, aśvamedhamu, vājapeyādi itara yajñamulu pārthivarṣabhuḍu (rāmuḍu) ācariṃcènu.
rājyaṃ daśasahasrāṇi prāpya varṣāṇi rāghavaḥ |
śatāśvamedhānājahre sadaśvānbhūridakṣiṇān ||
arthaṃ – rājyamunu padivela varṣamulu anubhaviṃcina rāghavuḍu nūru aśvamedhayajñamulalo maṃci aśvamulu mariyu dakṣiṇalu devatalakosamu samarpiṃcènu.
ājānulaṃbabāhuḥ sa mahāskaṃdhaḥ pratāpavān |
lakṣmaṇānucaro rāmaḥ pṛthivīmanvapālayat ||
arthaṃ – jānuvulavaraku unna pòḍavaina mahā bhujamulato, pratāpavaṃtuḍai, lakṣmaṇuni toḍugā, rāmuḍu pṛthivini pāliṃcènu.
rāghavaścāpi dharmātmā prāpya rājyamanuttamam |
īje bahuvidhairyajñaiḥ sasuhṛjjñātibāṃdhavaḥ ||
arthaṃ – dharmātmuḍagu rāghavuḍu gòppadi uttamamainadi agu rājyamunu pòṃdi, devatala prasannamu kòraku bahuvidha yajñamulu, tana putrulu, bhrātṛlato, baṃdhuvulato kalasi cesènu.
na paryadevanvidhavā na ca vyālakṛtaṃ bhayam |
na vyādhijaṃ bhayaṃ vā'pi rāme rājyaṃ praśāsati ||
arthaṃ – vaidhavya viṣādamu, kṝramṛgamula bhayamu, vyādhi bhayamulu leka rāma rājyamu kīrtiṃpabaḍènu.
nirdasyurabhavalloko nānarthaḥ kaṃcidaspṛśat |
na ca sma vṛddhā bālānāṃ pretakāryāṇi kurvate ||
arthaṃ – coratvamu lokamunaṃdu ledu. janula yaṃdu vyarthabhāvamu lekuṃḍè. vṛddhulu bālurapai pretakāryamulu ceyakuṃḍiri.
sarvaṃ muditamevāsītsarvo dharmaparo'bhavat |
rāmamevānupaśyaṃto nābhyahiṃsanparasparam ||
arthaṃ – aṃtā ānaṃdamuto uṃḍènu. aṃdarū dharmaparulai uṃḍiri. rāmuni dṛṣṭilo uṃcukuni parasparamu hiṃsiṃcukònaka yuṃḍiri.
āsanvarṣasahasrāṇi tathā putrasahasriṇaḥ |
nirāmayā viśokāśca rāme rājyaṃ praśāsati ||
arthaṃ – vela varṣamula (āyurdāyamu) to, velamaṃdi putrulato, anārogyamu leka, śokamuleka rāmunice rājyamu pāliṃpabaḍènu.
rāmo rāmo rāma iti prajānāmabhavankathāḥ |
rāmabhūtaṃ jagadabhūdrāme rājyaṃ praśāsati ||
arthaṃ – rāma, rāma, rāma ani rāmuni guriṃci, rāmarājyamu guriṃci prajalu carciṃcukòniri. jagattaṃtā rāmarājyamunu kīrtiṃcènu.
nityapuṣpā nityaphalāstaravaḥ skaṃdhavistṛtāḥ |
kāle varṣī ca parjanyaḥ sukhasparśaśca mārutaḥ ||
arthaṃ – nityamu puṣpamulu, phalamulato mariyu vistṛtamaina kòmmalato cèṭlu uṃḍènu. mabbulu sakālamulayaṃdu varṣiṃcènu. mārutamu (gāli) sukhasparśato vīcènu.
brāhmaṇāḥ kṣatriyā vaiśyāḥ śūdrā lobhavivarjitāḥ |
svakarmasu pravartaṃte tuṣṭāḥ svaireva karmabhiḥ ||
arthaṃ – brāhmaṇulu, kṣatriyulu, vaiśyulu, śūdrulu lobhamu leka, tama tama karmalayaṃdu ānaṃdamugā pravartiṃcucuṃḍiri.
āsanprajā dharmaratā rāme śāsati nānṛtāḥ |
sarve lakṣaṇasaṃpannāḥ sarve dharmaparāyaṇāḥ ||
arthaṃ – prajalu dharmaparulai, anṛtamulu (kaṭhinamaina māṭalu) anaka rāmarājyamuna aṃdaru maṃci lakṣaṇamulato dharmaparāyaṇulai yuṃḍiri.
daśa varṣasahasrāṇi daśa varṣaśatāni ca |
bhrātṛbhiḥ sahitaḥ śrīmānrāmo rājyamakārayat ||
arthaṃ – padivela padivaṃdala varṣamulu, tana bhrātṛlato kalisi śrīrāmuḍu rājyapālananu cesènu.
kāpīraiṭu prakaṭana
(rāmāyaṇa phalaśruti)
dhanyaṃ yaśasyamāyuṣyaṃ rājñāṃ ca vijayāvaham |
ādikāvyamidaṃ tvārṣaṃ purā vālmīkinā kṛtam |
yaḥ paṭhecchṛṇuyālloke naraḥ pāpādvimucyate ||
putrakāmastu putrānvai dhanakāmo dhanāni ca |
labhate manujo loke śrutvā rāmābhiṣecanam ||
mahīṃ vijayate rājā ripūṃścāpyadhitiṣṭhati |
rāghaveṇa yathā mātā sumitrā lakṣmaṇena ca ||
bharateneva kaikeyī jīvaputrāstathā striyaḥ |
bhaviṣyaṃti sadānaṃdāḥ putrapautrasamanvitāḥ ||
śrutvā rāmāyaṇamidaṃ dīrghamāyuśca vindati |
rāmasya vijayaṃ caiva sarvamakliṣṭakarmaṇaḥ ||
śṛṇoti ya idaṃ kāvyamārṣaṃ vālmīkinā kṛtam |
śraddadhāno jitakrodho durgāṇyatitaratyasau ||
samāgamaṃ pravāsāṃte labhate cāpi bāṃdhavaiḥ |
prārthitāṃśca varānsarvānprāpnuyādiha rāghavāt ||
śravaṇena surāḥ sarve prīyaṃte saṃpraśṛṇvatām |
vināyakāśca śāmyaṃti gṛhe tiṣṭhaṃti yasya vai ||
vijayeti mahīṃ rājā pravāsī svastimānvrajet |
striyo rajasvalāḥ śrutvā putrān sūyuranuttamān ||
pūjayaṃśca paṭhaṃścemamitihāsaṃ purātanam |
sarvapāpātpramucyeta dīrghamāyuravāpnuyāt ||
praṇamya śirasā nityaṃ śrotavyaṃ kṣatriyairdvijāt |
aiśvaryaṃ putralābhaśca bhaviṣyati na saṃśayaḥ ||
rāmāyaṇamidaṃ kṛtsnaṃ śṛṇvataḥ paṭhataḥ sadā |
prīyate satataṃ rāmaḥ sa hi viṣṇuḥ sanātanaḥ ||
ādidevo mahābāhurharirnārāyaṇaḥ prabhuḥ |
sākṣādrāmo raghuśreṣṭhaḥ śeṣo lakṣmaṇa ucyate ||
kuṭuṃbavṛddhiṃ dhanadhānyavṛddhiṃ
striyaśca mukhyāḥ sukhamuttamaṃ ca |
śṛtvā śubhaṃ kāvyamidaṃ mahārthaṃ
prāpnoti sarvāṃ bhuvi cārthasiddhim ||
āyuṣyamārogyakaraṃ yaśasyaṃ
saubhrātṛkaṃ buddhikaraṃ sukhaṃ ca |
śrotavyametanniyamena sadbhi-
evametatpurāvṛttamākhyānaṃ bhadramastu vaḥ |
pravyāharata visrabdhaṃ balaṃ viṣṇoḥ pravardhatām ||
devāśca sarve tuṣyaṃti grahaṇācchravaṇāttathā |
rāmāyaṇasya śravaṇāttuṣyaṃti pitarastathā ||
bhaktyā rāmasya ye cemāṃ saṃhitāmṛṣiṇā kṛtām |
lekhayaṃtīha ca narāsteṣāṃ vāsastriviṣṭape ||
ityārṣe śrīmadrāmāyaṇe vālmīkīye ādikāvye caturviṃśatisahasrikāyāṃ saṃhitāyāṃ yuddhakāṃḍe śrīrāmapaṭṭābhiṣeko nāma ekatriṃśaduttaraśatatamaḥ sargaḥ ||
(ī arthamu śrī maṃḍā kṛṣṇaśrīkāṃta śarmaku sphuriṃci vrāyabaḍinadi.)
kāpīraiṭu prakaṭana
viṣūcikā maṃtra kathanaṃ (yogavāsiṣṭhaṃ)
gamanika
: paina ivvabaḍina stotramu
(ślokālu mātrame)
,, ī kriṃdi pustakamulo kūḍā unnadi.
(nitya pārāyaṇa graṃthamu)
marinni
śrī rāma stotrālu
cūḍaṃḍi. saṃpūrṇa
vālmīki suṃdarakāṃḍa
cūḍaṃḍi.
mā pracuraṇa:
priṃṭiṃgu pūrti ayi kònugoluku siddhaṃgā uṃdi.
mā tèlugu vāṭsāp chānal ni phālo ceyaḍāniki
ikkaḍa klik ceyaṃḍi
"tèlugu"
viprulaku, dvijulaku vijñapti :
maṃtra anuṣṭhānaṃ leka neṭi kālaṃlo dharmācaraṇa kṣīṇistū unnadi. dayacesi mīku upadeśaṃ unna maṃtraṃ kanīsaṃ lakṣa japaṃ ceyaṃḍi. mīku atidaggaralo unna devālayāniki pratirojū vèḻḻi akkaḍi devata maṃtrānni kanīsaṃ 108 japaṃcesi, ā devata balānni vṛddhi ceyaṃḍi. devata anugrahaṃ uṃṭene ā prāṃtaṃlo dharmaṃ vardhillutuṃdi.
tèlugu
🕉️ పారాయణ విధానము & ఆధ్యాత్మిక ప్రాశస్త్యము (Chanting Methodology & Significance)
🪔 పారాయణ సమయము (Auspicious Chanting Time)
Best recited during Brahma Muhurta (4:00 AM – 6:00 AM) or during evening Sandhya Kaala after cleansing and lighting a traditional oil lamp (దీపారాధన).
🧘 ఆసనము & నియమములు (Posture & Focus)
Sit facing East or North on a clean woolen or cotton mat. Chant with clear pronunciation, maintaining steady rhythm and heartfelt devotion to Divinity.
Preserved across authentic palm-leaf manuscripts and classical Sanskrit traditions, this sacred hymn is revered across generations as an essential daily sadhana for spiritual seekers and householders alike.